Nová vlna pozitivní diskriminace? Vítězný film festivalu Zlatá Praha vypráví příběh syrského uprchlíka. Doma nechal ženu a děti, v Německu hraje na klavír a sbírá ceny

Foto: ČT

Popisek: Záběr z vítězného filmu Klavírista z Jarmúku

Hlavní cenu letošního Mezinárodního festivalu televizních filmů Zlatá Praha získal německý snímek, nazvaný Ajham Ahmad Klavírista z Jarmúku. Dokumentuje příběh jednoho z mnoha mladých syrských uprchlíků. V Damašku hrál na ulici na klavír, a když mu ho radikálové zapálili, utekl do Evropy, bez ženy a dětí. V Německu hraje na ulici dál a sbírá za to ceny.

To, že v konkurenci více než osmdesáti, často velmi pozoruhodných filmů zvítězil právě snímek s tematikou uprchlíků, asi nikoho moc nepřekvapí. Je to podobné jako v různých fotografických soutěžích, kde bodují převážně díla s válečnou tematikou, nezřídka pečlivě naaranžovaná, aby dosáhla co největšího emocionálního efektu. Také Klavírista z Jarmúku silně zapůsobí na city. Více než osud pouličního klavíristy jsou však děsivé záběry na válkou zničená města a děti, bezstarostně si hrající na troskách svých bývalých domovů.

Jak přežít? S klavírem

Mezinárodní porota svůj verdikt zdůvodnila tím, že podle ní vítězný film festivalu ilustruje, jak hudba pomáhá přežít strašlivé utrpení. Otázkou ale zůstává komu. Celý dokument provokuje k mnoha otázkám. V jedné z jeho scén se hlavní hrdina, klavírista Ajham, svěří, že celých pět měsíců nemá informace, co dělá jeho žena s dětmi. Ale více se tím nezabývá, jde o pouhé konstatování a z několika indicií je zřejmé, že to není jeho priorita. Právě nad tímto překvapivým a velmi častým jevem se pozastavuje mnoho lidí, kterým není opravdu lhostejné, že v dnešní době jsou častými oběťmi brutálních válečných konfliktů matky s dětmi. Je skutečně správné, že je glorifikován mladý muž, který nechal v zemi, zdevastované válkou, ženu s dětmi a sám žije v bezpečí? Není tento moment důležitější než jeho hraní na ulici? Jak vlastně pomáhá své rodině?

Je to vlastně jedno...

Další otazníky vyvolává Ajhamova poznámka, že je vlastně jedno, kdo proti sobě v Sýrii bojuje. To, že syrští uprchlíci se k situaci ve své zemi staví, jako by se jich už netýkala, je hodně zarážející. A podobně zarážející je velkorysý přístup šéfů Evropské unie k uprchlické elitě. Štědrými dávkami doslova nahánějí mladé ekonomické migranty na bohatý kontinent, zatímco naprostá většina skutečných válečných uprchlíků se tísní za otřesných podmínek v sousedních zemích. Je neoddiskutovatelným faktem, že mladí muži představují tři čtvrtiny všech imigrantů, proudících do Evropy. Už kousek za našimi hranicemi můžeme na vlastní oči vidět jejich životní styl. Dobře oblečeni se celý den poflakují po ulicích, vysedávají v kavárnách a neustále telefonují prostřednictvím nejmodernějších přístrojů. Klavíristovi z Jarmúku se dokonce vyplatil jeho koníček. Hraje na klavír a sbírá za to prestižní ceny. Co se děje s jeho ženou a dětmi, ale autory vítězného dokumentu patrně vůbec nezajímá.

Čtěte také:

Černý jako thér, hromsky vysoký chlap, skály by mohl lámat. Podívejte na fotku imigranta v Itálii; přesně totéž můžeme čekat i u nás. Plus nejlepší bulvární titul k Brangelině a... TÝDEN V OBRAZECH

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adéla Hofmanová