Budeme mít dalšího svatého Václava? Kult Václava Havla nabírá na obrátkách. Byl prý výjimečnou duší v historii lidstva a rockovou hvězdou na světové politické scéně. Jenže...

Foto: ČT repro

Popisek: Václav Havel, snímek z dokumentu Poslední odcházení Václava Havla Moniky Le Fay

I když Česko slavilo ve středu státní svátek, věnovaný Svatému Václavovi, některá média se celý den více věnovala Václavu Havlovi. Radiožurnál například podrobně informoval o tom, že v New Yorku vyhlásili 28. září Dnem Václava Havla. Bývalý americký velvyslanec v Československu Bill Luers se v této souvislosti dokonce nechal slyšet, že Václav Havel byl výjimečnou duší v historii lidstva a zkombinoval v sobě všechny vlastnosti, které z něj udělaly doslova rockovou hvězdu na světové politické scéně.

Aby toho nebylo málo, Luers ještě básnil, že Havla obklopovala aura, kterou vidíte jen zřídka, a tvrdil, že mu setkání s ním změnilo život.  Spoustu Čechů  naopak popudila čerstvá zpráva, že se po bývalém prezidentovi bude jmenovat náměstíčko v blízkosti Národního divadla. S touto iniciativou přišel ředitel ND Jan Burian a jeho návrh tento týden schválili pražští radní.  Zatímco část národa to již považuje za přehnanou poctu,  najdou se i lidé, kteří jsou přesvědčeni, že prostor u Národního divadla, tzv. Piazzetta, je  příliš malý, aby nesl Havlovo jméno. Podle Karla Schwarzenberga je prý akorát tak vhodný na to, aby na něm kluci cvrnkali kuličky. Havlův přítel a spolupracovník Michal Žantovský si ale myslí, že je to důstojné místo, evokující dramatikovo spojení s divadlem.

Havlův kult osobnosti?

Stále častější nápady pojmenovávat po Václavu Havlovi letiště, knihovny, školy, ulice nebo lavičky, veřejnost přijímá se značnou nevolí. Nikoho to jistě nepřekvapuje u čtenářů bulvárních médií, ale svoji nelibost vyjadřují i příznivci elitních deníků, například Lidovky.cz. V této souvislosti především připomínají kulty politiků nedávné minulosti. A nemilosrdně vtipkují i na Havlův úkor. Například se diví, že po něm ještě není pojmenována nějaká nálevna. Bohužel, většina lidí se vyjadřuje vulgárně a  především bez přesvědčivých argumentů, což není pouze problém laické, ale i odborné veřejnosti. Přitom je  už  nejvyšší čas připomenout  blížící se  80. výročí narození Václava Havla s patřičným odstupem, nadhledem a bez podjatosti  na straně jedné a nekritičnosti na té druhé.

Politická tragédie

Velmi vážná, ale českými médii téměř ignorovaná, je třeba otázka Havlovy zahraniční politiky.  Zatímco jeho  legendární vystoupení v americkém Kongresu je u nás dodnes vnímáno jako  mezinárodní triumf,  řada zahraničních komentátorů a politiků je zcela jiného názoru. Například známý americký filozof Noam Chomsky jej označil za morálně odporné kázání z nedělní školy.  Velmi podrobné kritické analýze byl poté Václav Havel podroben v knize významného britského  novináře a politologa Johna Keana „Václav Havel: Politická tragédie v šesti  dějstvích“. Ta  čerpá z mnoha faktů a svědectví,  včetně osobních rozhovorů autora s Václavem Havlem. V knize, která samozřejmě vyvolala poprask, se pozorný čtenář o Havlovi dočte (kromě mnoha dosti šokujících informací o jeho soukromí) také to, že byl zdatným politickým manipulátorem a zcela propadl kouzlu své moci.

Byl to morální vůdce?

John Keane jako jeden z mála zpochybňuje naivní pojetí Václava Havla jako morálního vůdce, podle něj byla morálka pro Havla jen maskou při mocenských hrách. Mimo  jiné si prý obratnými intrikami dokázal zajistit dvakrát, že byl zvolen prezidentem, ačkoliv se to  zpočátku jevilo jako zcela nereálné. Ale John Keane přitom vůbec nezpochybnil, že byl Václav Havel mužem, který se proslavil jako významný politik a který svět poučil o moci mocných i bezmocných  mnohem více, než většina jeho současníků.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.                         

Vložil: Adéla Hofmanová