Libuše Švormová se s ničím nikdy moc nepárala. Nejdřív žila se starším ženatým spisovatelem, pak si vzala muže o osmnáct let mladšího. Prý to byla letní láska. A teď… Tajnosti slavných

Foto: TopStar / repro

Popisek: Libuše Švormová na aktuálním snímku

Libuši Švormové je jednaosmdesát. Nevypadá na to a do hereckého důchodu se rozhodně nechystá, naopak hraje, kde může. I v seriálech, teď je k vidění v Ohnivým kuřeti. Na rozdíl od mladších kolegů totiž nemoralizuje, ale maká. A je ráda za mladšího chlapa a každý den, kdy vstane z postele.

„Seriálům se nevyhýbám, je to příjemné doplnění práce v divadle a seznámím se se spoustou nových kolegů. Nesouhlasím s názorem jedné mladé kolegyně, která prohlásila, že kdo nechce jezdit v BMW, nemusí hrát v seriálech. Já v drahém autě nejezdím a věřím, že pro spoustu mladých herců je to způsob obživy. Vystudují a pak mají doma čekat, až si na ně vzpomene nějaký filmový režisér? Filmů se tolik netočí a hrají v nich pořád ti samí,“ říká Švermová v rozhovoru pro OnaDnes.

Hrát mě pořád baví

Ve svém věku pořád točí a hraje divadlo. „Neodmítám takové nabídky, protože mě pořád baví hrát. V seriálu se repliky naučím před natáčením a zapnu krátkodobou paměť, navíc je možnost záběr opakovat. Divadlo je o hodně namáhavější. Musíte se naučit roli, dva měsíce ji zkoušet, chodit hrát večer, líčit se, absolvovat na můj věk náročné fyzické výkony,“ říká herečka. „Nezávidím penzistům, kteří si přivydělat nemůžou. Ani hercům v oblastních divadlech, kteří mají gáži kolem patnácti tisíc, mají daleko víc premiér ročně než my v Praze a nemají příležitost přivydělat si v televizi, dabingu nebo rozhlase. Smekám před nimi. Vůbec si nechci stěžovat, že jsem na tom špatně,“ dodává rychle.

Vtipálek Nárožný

Dokonce stále ještě s kolegy objíždí zájezdové štace. „Cestování je na zájezdových představeních to nejobtížnější, zvlášť když se jede na otočku daleko. Pokud hrozí, že se zpozdíme, kolegové Nárožný a Mrkvička vtipkují: „Nepřijeli jsme o půl hodiny později, ale dlouho trvalo, než jsme vylezli z auta." Hrát v malých městech nás těší, je tam skvělé publikum,“ líčí Švormová.

Angelika? Takový kýč!

O Angelice, jejíž dabing ji proslavil, ale mluvit nechce. „Dabovala jsem spoustu krásných rolí hereček Shirley MacLaine, taky Ginu Lollobrigidu... A najednou přišla Angelika. Dělali jsme si legraci, že je to naivní limonáda, a po téměř padesáti letech kamkoli přijdu, se mě ptají na ni. Ne že bych ji nesnášela, jen mě to udivuje. Zřejmě je to tím, že Michéle Mercier byla neskutečně krásná,“ říká herečka, která je i v osmdesáti stále šmrncovní dámou.

Tak to je ona, řekl si. Jenže byl ženatý

Však na ni vždycky letěli chlapi. Třeba o mnoho let starší spisovatel Jan Otčenášek. Seznámili se v divadle, jak jinak. „Bylo mi čtyřiadvacet, byla jsem v angažmá v Pardubicích. Hráli jsme dramatizaci jeho novely Romeo, Julie a tma, já hrála Ester, on se přijel podívat na premiéru. Prý si řekl, když mě viděl, „tak to je ona". Tak to alespoň později vyprávěl,“ vzpomíná na svou první velkou lásku.

Byla to Itálie

Nejdřív se jí ale do vztahu nechtělo. „Měla jsem dost velké zábrany, protože byl ženatý. A taky jsem byla zaláskovaná do místního herce. Nakonec jsem se do něj zamilovala i já. Byl to zvláštní vztah. Sice jsme spolu byli devatenáct let, ale z dnešního pohledu, když jsem se svým mužem třiatřicet let, mi to připadá jako průlet životem. I proto, že nešlo o klasické manželství, jaké mám teď, kdy spolu prožíváme všechno, plánujeme každý den. Kromě toho Honza měl nesmírně temperamentní náturu a já v té době byla nerozumná. Dost jsme se přeli, byla to Itálie a nebylo to jednoduché,“ přiznává Libuše.

Se ženou nebydlel, ale děti nepřicházely v úvahu

Naráží na to, že byl celou dobu jejich vztahu ženatý? „Bylo to náročné, ale neseděla jsem mu na krku s nožem, aby udělal rozhodnutí buď, anebo. Rozvést se nechtěl a já ho nenutila. On se svou ženou nežil, byl na dobříšském zámku, který tenkrát patřil Svazu spisovatelů, nebo v mém pražském bytě.“ Nechybělo jí, že nemá děti? „Já měla svou práci a bylo jí tolik, že jsem jí propadla, nahrazovala mi téměř všechno, kromě vztahu. V divadle jsem hrála každý den, v sobotu a neděli dvakrát, takže jsem si pořád říkala, že s dětmi ještě počkám, nechtělo se mi o tu spoustu pěkné práce přijít. A Jan děti měl, netrval na tom, abychom měli další spolu, to mi vyhovovalo,“ vzpomíná.

Jan Drda mě učil pít víno

Co na skandální vztah říkalo okolí? „Většina mých přátel to pochopila, maminka to přežila a o názory ostatních mi moc nešlo. Našla jsem spoustu přátel mezi Jeníkovými kolegy - Jana Drdu, Josefa Kainara, Milana Jariše. Na Dobříši mě po večerech naučili pít víno, a jaké k čemu, do té doby mi nechutnalo. Sedávali jsme spolu, debatovali, poslouchala jsem chytré lidi. Dobrá škola života to byla,“ libuje si herečka.

Bez cigarety ani ránu

Jenže pak Jan Otčenášek zemřel v pouhých čtyřiapadesáti letech. „Nebyla to rána z čistého nebe, odcházel dva roky. Měl rakovinu plic, byl silný kuřák. Takový, co vůbec nedokázal bez cigarety pracovat. Jakmile zasedl k psacímu stroji, kouřil jednu od druhé. Tak hltavým způsobem, že jsem viděla, jak kouření může člověka doslova ničit,“ popisuje.

Druhý muž byl číšník

Zůstala sama. A pak potkala druhého osudového muže. Pro změnu mladšího. „Se sestrou jsem jela na dovolenou na Šumavu, do Srní. Jenomže jim tam přijela velká skupina, tak nás ubytovali v hotelu Javor v Železné Rudě. Bez toho bychom se s mým mužem nepoznali. On pracoval jako číšník v penzionu Pancíř s rozhledničkou, kam jsme se vydaly se sestrou na výlet. Každý rok se tam s manželem vracíme, je to naše místo,“ dojímá se herečka.

Letní láska, co trvá třicet let

Původně to prý brala jako takovou letní lásku. „Jenže Jaroušek na rozdíl od Jeníka trval na tom, abychom se vzali, já se bála, aby to nebylo komické. Ani nebylo, na fotkách ze svatby vypadám celkem mladě, náš věkový rozdíl jsem nevnímala. Můj muž je mladší o osmnáct let, ale ve věku tajemství lásky vůbec není. Vidím spoustu manželství, která jsou si rovná věkově a po pěti letech se rozvádějí,“ krčí rameny.

Karty jsme si vyložili hned na začátku

Jen na děti už bylo pozdě. „Byla jsem ve věku, kdy pokoušet se o dítě by bylo nerozumné, jen kvůli udržení vztahu bych to nedělala. Hned na začátku jsme si vyložili karty a pak už jsme o tom nikdy nemluvili. Dodnes mi děti nechybí. Když se podaří, je to fajn, ale zažila jsem spoustu případů, kdy se děti z dobrých rodin tak zvrhly a rodiče prožívali takové zoufalství, že jsem ráda, že toho jsem byla ušetřená. To musí být očistec. S přáteli či manželem se v nejhorším případě můžete rozejít, ale dítě je na celý život,“ uzavírá tuto bolestnou kapitolu svého života.

Kamarádka Květa Fialová ji už nepoznává

Stáří v jejím podání vypadá jako brnkačka. Jenže i ona vnímá, jak její vrstevníci a přátelé odcházejí. „Mojí velkou kamarádkou byla Květa Fialová. Když ještě žil její muž Pavel Háša, jezdili jsme k nim často na chalupu. Teď se naše přátelství bohužel omezilo na to, že za Květou jezdím do ústavu. Když má dobrej den, pozná mě,“ říká Švormová smutně. „Květa má několikanásobný bypass, srdce jí slouží pořád, nezradilo ji jako moji maminku téměř ze dne na den, ale trpí Alzheimerovou nemocí. Jsem u ní a ona se ptá, jestli večer hraje... Okamžiky, kdy takhle nemocný člověk vnímá, pro něj musí být hodně zlé. Jsem vděčná pánubohu,  že mě nezrazuje paměť, že se dokážu naučit roli a hrát,“ říká s pokorou a uzavírá po svém: „Stáří je svině. Osvobozuje leda v tom, že nemusíte nikoho pustit sednout v tramvaji.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Dáša Vrchotová