Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kamarádi zrovna nebyli… Jiří Suchý oslaví 85. narozeniny v plné síle a s rozezkoušenou inscenací. Jiřímu Šlitrovi je už navždycky 44 let. Jak spolu legendární dvojice vlastně vycházela, co o nich řekl Werich?

27.09.2016
Kamarádi zrovna nebyli… Jiří Suchý oslaví 85. narozeniny v plné síle a s rozezkoušenou inscenací. Jiřímu Šlitrovi je už navždycky 44 let. Jak spolu legendární dvojice vlastně vycházela, co o nich řekl Werich?

Foto: Youtube, repro

Popisek: Legendární dvojice Suchý a Šlitr

Nikdy prý vlastně nebyli bůhvíjací kamarádi. „Jakési přátelství to bylo od počátku, měli jsme třeba společnou šatnu, byli jsme spolu na divadelních zájezdech v Paříži nebo v Londýně. Ale to byla pořád práce, třeba na chalupě jsme se vzájemně navštívili jen jednou – to jsme se tak oficielně pozvali. Rozuměli jsme si, v tvorbě stoprocentně, ale jak jednou podotkl Jan Werich, jako by mezi námi pořád bylo sklo. Byli jsme každej úplně jiná povaha,“ vzpomíná Suchý v rozhovoru pro Lidovky.cz.

Šlitr chtěl na Broadway, Suchému stačila Praha

Vlastně prý totiž svého parťáka brzdil. „Šlitr velice často používal slovo ctižádost. Rád plánoval a měl velké cíle, Praha mu byla malá, chtěl prorazit na Broadwayi, kdežto já byl vždycky spokojený s tím, co je. Šlitra to strašně táhlo do ciziny, i v době kdy se nikam nesmělo, vždycky našel cestičku, jak se dostat ven, na Západ, ale třeba i do Albánie. To já ne, já o to moc nestál – on o mně taky rád říkal, že jsem pecivál,“ říká Jiří Suchý.

Amerikanofil, z kterého se stal vlastenec. Na tři čtvrtě roku

Ti dva  zkrátka měli  na život jiný pohled. „Šlitr byl ohromnej amerikanofil a k naší vlasti měl dost odtažitý vztah, třeba když mu ukradli anténu z auta, tak to podával tak, že mu ji ukradli Češi... Nicméně pak několikrát do té vysněné Ameriky vycestoval a pochopil, že je tam nesmírně těžké se prosadit. Sice pro něj jeden slavný muzikálový tvůrce poslal helikoptéru, popovídali si a to bylo všechno. Do toho ale přišel 21. srpen 68, tehdy se Jiří do Československa zamiloval a stal se z něho nadšený vlastenec,“ popisuje Suchý.

Hele, to je na pět let maximálně

Co s nimi udělala neuvěřitelná popularita Semaforu? Změnila je nějak? „Neřekl bych, já stál vždycky nohama na zemi. Šlitr dokonce říkal: „Hele, to je na pět let maximálně, to je módní vlna, za chvíli jdem do háje, počítejme s tím.“ Sám se dožil deseti let divadla – a já letos jedu sedmapadesátou sezonu. A skoro vždycky je vyprodáno. V těch šedesátých letech bylo běžné, že když jsem šel večer po představení domů, tak už tam stála fronta lidí, kteří čekali, až se ráno otevře pokladna. Buď tam stáli, anebo taky spali ve spacích pytlích, ve frontě se střídali členové rodin po pár hodinách. Dokonce když jsme chtěli stáhnout hru Jonáš a tingltangl, ta fronta sepsala petici a všichni se tam podepsali, abychom to představení hráli dál,“ vzpomíná na zlatou éru divadla.

Chlapské řeči o babách

Opravdovými kamarády se stali prý až těsně před Šlitrovou tragickou smrtí. „Krátce před jeho smrtí jsme jeli hrát do Norimberka, asi na dvacet dní. První dny jsme chodili po městě a prohlíželi si pamětihodnosti, ale pak už se nám ven nechtělo, tak jsme trávili dny společně. Scházeli jsme se v hotelu na pokoji a začali jsme si říkat spoustu věcí, takové ty chlapské řeči o našich láskách a kamarádkách... Bylo to děsně fajn, tam se z nás opravdu stali kamarádi. Netrvalo to bohužel dlouho,“ říká smutně Suchý.

Otrava plynem – nehoda, nebo ne?

V prosinci 1969 Jiří Šlitr tragicky zemřel. Spolutvůrce divadla Semafor našli 26. prosince mrtvého v jeho ateliéru na Václavském náměstí. Vedle něj ležela půvabná studentka Jitka, častá návštěvnice divadla Semafor. Podle dostupných informací je otrávil unikající plyn ze starých kamen. Na místě tragédie nebyl nalezen žádný dopis na rozloučenou, podle příbuzných a přátel rozhodně netrpěl žádnými psychickými problémy. Vyšetřovatelé případ uzavřeli jako nešťastnou náhodu, vrahem se podle nich stal plyn, unikající z kamen. Přesto se dodnes spekuluje, jak to všechno bylo.

Jel kolem pohřební vůz…

Jiří Suchý si dodnes vybavuje, jak se o smrti svého přítele dozvěděl. „Jednoho dne ráno mi volala Věra Křesadlová, že jí volal Jiří Stránský, který tehdy z politických důvodů pracoval u benzinové pumpy. Zastavil u nich na pumpě pohřební vůz a řidič povídá: „Víte, koho vezeme?“ Tak se to tehdy Stránský dozvěděl – a od něj my ostatní. Druhý den toho byly plné noviny, nejen u nás, mám schované výstřižky z německého tisku,“ vzpomíná na obrovský šok.

Tajné služby, anebo pomsta milenky?

Okamžitě se vynořily spekulace, že smrt nebyla nešťastná náhoda. Jiří Šlitr žil bouřlivým životem, miloval ženy, luxusní obleky, automobily, rád jezdil lyžovat do Alp, žil naplno. Miloval svobodu, nesnášel jakékoliv závazky, proto se nikdy neoženil, i když prožil mnoho bouřlivých románků. A ten poslední ho prý možná stál život. Objevily totiž odvážné spekulace. Podle některých byla jeho milenka Jitka agentkou tajné služby a na smrti Šlitra nesla přímou vinu. Tuto teorii vyvracel její otec, ovšem ten byl sám tajným agentem a stál za vyhazovem Miloše Formana z Laterny Magiky. Případně prý Jitka neunesla, že se s ní chtěl Šlitr rozejít a tak zabila sebe i jeho. Další dohady mluví o depresích, čitelných i z posledního alba Jó to jsem ještě žil. Šlitr prý těžce nesl politickou situaci v zemi. Jiří Suchý se k příčinám smrti svého přítele nikdy nevyjádřil.

Byl jsem na prášcích, vzpomíná Suchý

Navíc musel svému parťákovi mluvit nad rakví. „Hrozně jsem se bál, že to nezvládnu, tak mi lékař předepsal nějaké prášky. Říkal, že nemají žádný tlumící efekt, že můžu třeba klidně řídit. Ale působily dost zvláštně. Vnímal jsem, co vidím, viděl jsem rakev, síň plnou smutečních hostů, ale nedotýkalo se mě to. Všechno jsem to pozoroval s jakýmsi odstupem, nebyl jsem schopen žádných emocí. Přečetl jsem projev z papíru. Pak mě tahle nemilá povinnost potkala v životě ještě mnohokrát, kamarádi mě opouštějí,“ říká pětaosmdesátiletý divadelník.

Rocková star Suchý

Ze Suchého je skoro padesát let po smrti jeho druhé hudební polovice teď také hvězda rockových festivalů. „Vždycky jsem tam šel s určitým strachem a organizátorům, kteří mě přemlouvali, jsem říkal: „Počkejte, musíte mi tam připravit nějaký únikový východ, až mě poženou!“ Ale nikdy se nic takového nestalo. A co mě dojalo: vždycky se mnou publikum začalo zpívat, v Trutnově to bylo deset tisíc lidí! Tentokrát, když se Ivan Kral rozhodl, že si spolu zazpíváme Ježkovu píseň Klobouk ve křoví, mnozí ti teenageři, rockoví fanoušci, se k nám přidali a zpívali s námi. Znali ten Voskovcův a Werichův text. To pro mě byl velký zážitek,“ končí Jiří Suchý rozhovor. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Dáša Vrchotová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace