Třicet let jsou spolu dvacet čtyři hodin denně, navíc musí ona poslouchat na slovo. Přesto tvrdí, že mají nejkrásnější manželství. Dá se tomu vůbec uvěřit?

Foto: archiv

Popisek: Štěpánka Hilgertová byla z domova zvyklá poslouchat, a tak v tom automaticky pokračovala i v manželství

Naše nejúspěšnější kajakářka Štepánka Hilgertová má už třicet let po boku stejného muže. Navíc je to její trenér! Mají spolu syna, nedávno se stali prarodiči. Jsou spolu od jejích osmnácti let. A kombinace manželství a vztah svěřenkyně-trenér jim svědčí, Štěpánka je i jako babička na světové špičce a doma to prý také klape.

„Dokonce mám pocit, že naše manželství je čím dál hezčí,“ říká v rozhovoru pro magazín Ona Dnes. Na vztahu ale musí pořád pracovat. „I my jsme se museli na začátku soužití hodně učit. Manžel studoval, závodil, a když přijdou dva lidi domů unavení, jednomu se dařilo, druhému ne, nebo se nedařilo oběma, je těžké udělat si pohodu, k tomu zvládnout domácnost a všechno okolo toho. Bylo to náročné, hodně nám sice pomáhali rodiče, ale záleželo hlavně na nás, jak si to mezi sebou poskládáme,“ vzpomíná na dobu, kdy se jako hodně mladí brali a narodil se jim syn.

Nenapadlo nás, že by to nebylo napořád

Jak to spolu třicet let vydrželi? „Podle mě naprostý základ byl v tom, že ani jednoho z nás v koutku duše nenapadlo, že by to nebylo napořád. Prostě jsme se vzali a musíme spolu vycházet tak, aby nám spolu bylo co nejlépe. Tohle bylo motto našeho manželství a funguje nám to dodnes,“ konstatuje Štěpánka, která se vdávala v osmnácti. „Můj muž je o osm let starší a já do manželství vstupovala rovnou od rodičů, tak jsem předpokládala, že bude nastolovat pravidla, protože nejsem moc řídící typ,“ rozpovídala se o svém muži. „On byl ochotný to plnit, ale teď mám dojem, že se všechny tyhle věci přesouvají spíš na mě.“

V osmnácti také porodila jediného syna. Tomu, aby měla další dítě, zabránila její dobře rozjetá sportovní kariéra. Štěpánka ale ničeho nelituje. „Náš Luba naštěstí nebyl sám. Švagr se švagrovou mají tři děti a naše rodiny vždycky byly v blízkém kontaktu. Všechny děti vyrůstaly tak trochu jako sourozenci,“ dodává.

Nevědomky si ubližovali

Důležité ve vztahu s trenérem a kajakářem Lubošem je podle ní i to, že i když jsou oba sportovci, nikdy spolu nesoupeřili. „Nikdy jsme si silovým způsobem nevymezovali role, kam až jeden druhého nechá zajít nebo kam se nechá vmanévrovat. Jasně, nevědomě jsme si asi i ubližovali, protože jsme neuměli vycítit, co ten druhý potřebuje, jak se cítí, s čím na něj můžete, ale nebylo to úmyslné vymezování pozic. Uvědomovali jsme si, že když tomu druhému bude dobře, tak i mně s ním bude dobře,“ tvrdí Hilgertová, která letos po šesti olympiádách poprvé v naší reprezentaci nebyla. „Nedosáhla jsem sice na svůj tajný sen, i když jsem si uvědomovala, že jet posedmé na olympiádu není sen příliš reálný. Ale zároveň jsem měla pocit, že jsem obstála se ctí,“ vzpomíná na letošní duben, kdy se rozhodlo, že nepojede.

Tělo už to nedává

Postupové místo bylo jen jedno a Štěpánku porazila mladší kajakářka. Přesněji řečeno o dvacet dva let mladší Kateřina Kudějová. Utnula tak asi poslední olympijské naděje Hilgertové. Ještě v Londýně si přitom Štěpánka, zlatá z Atlanty a Sydney, dojela pro čtvrté místo. Ve čtyřiačtyřiceti letech neuvěřitelný výkon. Letos se jí ale nominace nepodařila. Celý podzim se trápila s bolavými rameny, o Vánocích musela kvůli jejich zánětu na tři týdny vysadit z tréninku. V Emirátech pak testovala nový typ lodě, jenže připadala si z tréninkových objemů vyčerpaná, jízdám chyběla kvalita.

Tělo pádlující babičky v osmačtyřiceti letech nemůže být stejně dokonalé jako při jejím druhém olympijském triumfu v roce 2000. „Tehdy mi připadalo, že všechno mi jde skoro samo. Pak už to byla vždycky dřina,“ prozradila. Přesto tím pro ni kariéra stále nekončí. Opět vybojovala místo v tříčlenné reprezentaci, bude s národním týmem startovat na mistrovství Evropy a ve Světovém poháru. Od roku 1989 je v něm nepřetržitě dvacet devět let. Jen o rok méně, než trvá její manželství.

Čtěte také:

Vyhlášený bručoun a náfuka má doma ženu se svatozáří. Celý život mu ustupovala, obětovala kariéru a na sebe začala myslet, až když děti vyrostly. Jak to ten Donutil dokázal?

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Dáša Vrchotová