Tuhle krásku nemají české herečky dvakrát v lásce. Je to Slovenka, herectví nestudovala, a přesto tady hraje hlavní role, třeba ve Vyprávěj. Co na ní ti režiséři vidí? A proč za svůj největší omyl považuje zrovna Dejdara?

Foto: Facebook

Popisek: Andrea Kerestešová

„Moje první seriálová zkušenost byla ve Vyprávěj. Měla jsem štěstí, že se netočil ve spěchu, byl to dobový seriál, pracovali na něm špičkoví profesionálové,“ popisuje svou českou kariéru pro Novinky.cz. Pak přišly Cesty domů. „Na začátku to pro mě byl trochu šok, protože se mi zdálo, že jsem se ocitla v továrně. V Ordinaci jsem čekala úplně největší blázinec, docela jsem se toho bála, ale po prvním týdnu se moje obavy rozptýlily. Dělají tam absolutní profesionálové, lidé tam spolu moc hezky vycházejí. Tým i způsob výroby Ordinace mě mile překvapily,“ přiznává.

Na divadle se stydím, přiznává slovenská kráska

Co hraní na divadle? „Rok a půl  jsem hrála v Divadle Palace, ale odešla jsem, protože jsem zjistila, že nejsem herečka, která patří do divadla. Chtěla jsem to zkusit, říkala jsem si, že dokud to nevyzkouším, nebudu vědět, zda do divadelního světa patřím, či ne. Pořád jsem čekala, kdy nastane zlom a začnu si divadlo užívat, ale za rok a půl se to nestalo.“ Což bude asi tím, že Andrea herectví nikdy nestudovala, na rozdíl od 99% divadelních herců… „Přesvědčila jsem se, že jsem víc introvertní, než jsem si myslela. Extrovertní hraní mi dělá problém, divadlo mě neuvěřitelně stresovalo. Nějak jsem to vždycky zvládla, ale s vypětím sil. K tomu zájezdy a návraty v noci…“ Divadlo je prostě řehole. „Asi to je jiné, když začnete hrát divadlo ve dvaceti než ve třiceti, kdy už máte vybudovaný domov a jistý řád, po němž jsem dlouho toužila… Rozhodla jsem se, že zůstanu u hraní před kamerou,“ říká herečka. Na hraní před kamerou asi člověk může být introvert a nemusí mít školy.

Lifestylové časopisy si jí hodně všímají - je krásná a fotogenická.

Na herectví mě nevzali, učitelka ale být nechci

Andrea vůbec herectví vnímá zvláštně. „V některých případech vnímám herectví jako terapii. Přes roli si člověk může vyléčit nějakou svoji bolest. V roli se ocitáte v situacích, které jste třeba zažila, ale nikomu se s tím nemusíte svěřovat, stačí, když to zahrajete a nějak si pocity v sobě vyřešíte.“ Proč že to herectví vlastně nestudovala? „Na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě mě nevzali. Říkali mi, že se to musí zkoušet několikrát, ale už jsem se tam nechtěla vracet a zvolila jsem jinou cestu. Vystudovala jsem pedagogickou fakultu v Trnavě, tvůrčí dramatiku. Jsem vlastně učitelka dramatické výchovy,“ vysvětluje. Proč tedy neučí? „Nesouhlasím se současným školským systémem, který pracuje se starými postupy. Všichni se divíme, kolik máme dětí s poruchami chování, ale nedokážeme s nimi pracovat, raději jim předepíšou prášky a napíšou diagnózu. Dalším důvodem je, že učitelé, kteří vychovávají nové generace a mají je motivovat ke vzdělání, pomalu nemají na živobytí. To je výsměch. Nevylučuju, že někdy nebudu učit. Určitě by to bylo na alternativní škole.“

Jak se tahle údajná introvertka tedy před ty kamery vlastně dostala? Je to dojemný příběh. „Nepocházím z nějak majetné rodiny, takže jsem se během vysoké školy živila reklamou. Jednu z nich točil režisér Karel Janák, který mě asi rok poté pozval na casting k filmu Rafťáci. Roli jsem dostala a po natáčení jsem se vrátila na Slovensko dokončit školu. Když jsem se rozhodla, že nepůjdu učit, pokračovala jsem s reklamou a jezdila na castingy do Prahy,“ popisuje herečka svou cestu ke slávě. Mimochodem, v té reklamě, co ji proslavila, myla polonahá televizní obrazovku.

Dejdar? To byl omyl!

V konkurzu uspěla. Dostala velkou roli v seriálu Vyprávěj. „Castingy byly hrozně náročné a mně, nezkušené herečce, nemuseli věřit. Jsem moc vděčná, že mi tehdy důvěru dali. Učila jsem se za pochodu – nevěděla jsem třeba, co to je hlídej si kameru nebo stůj na značce. Nakonec jsem s tím seriálem prožila nádherných pět let.“ Po skončení seriálu moc nevěděla, co dál. A šlápla vedle. „V tom období jsem se dopustila svého největšího profesního omylu, když jsem s Martinem Dejdarem moderovala zábavní pořad Překvápko. Dokud ale něco nezkusíte, nemůžete vědět, zda tudy vede vaše cesta, nebo ne,“ popisuje trapas, za který se dodnes stydí.

Andrea nyní již není Kerestešová, ale Růžičková, provdala se za známého hudebníka

Neumím česky? No a co

A jak je na tom s češtinou, kterou jí zlé jazyky vyčítají? „To víte, že jsem s ní dlouho bojovala a nikdy to nebude rodný jazyk, nebude dokonalá. Už se tím však nestresuju. Mám-li něco říct dokonale, tak se to prostě dokonale naučím. Mám-li v roli přiznané, že jsem ze Slovenska, jako třeba ve Vyprávěj nebo teď v Ordinaci, tak to nevadí. V Česku žije spousta Slováků od prodavačů přes lékaře po produkční, takže se nad tím nikdo nepozastavuje. Jedině v Rafťácích mě dabovali,“ přiznává.

Dala se na focení

Herectví jí nestačí, tak nyní fušuje i do umění – začala totiž fotografovat. „Zpočátku jsem měla potřebu lidi stylizovat, aby to bylo zajímavé. Měla jsem pocit, že tomu musím dodat příběh. Teď fotografuji lidi takové, jací jsou, v jejich přirozenosti. Baví mě absolutní minimalismus,“ popisuje svůj přístup. „Fotím kolegy herce, svoje blízké, jejich děti a rodiny, rodinné události. Když má někdo narozeniny nebo svátek, potřebuju mu dát dárek, tak nemusím kupovat žádné hlouposti, ale obdaruju ho fotoalbem nebo plátnem.“

Dojemná fotka s australskými domorodci

A na jakou fotku je nejpyšnější? „Asi na tu s domorodými dětmi v Austrálii. Dostali jsme se do jedné vesnice a já byla nějak naštvaná, že to tam nevypadá, jak jsem si to představovala, ale pomalu jako v Americe. Do toho začalo pršet. Stáli jsme u moře, nastal zrovna mohutný, snad kilometrový odliv a zároveň západ slunce. Zvláštní světlo s deštěm. Najednou se z moře začaly vynořovat zablácené domorodé děti. Právě při takovém odlivu totiž sbírají v bahně mušle, které pak prodávají. Když jsme někdy zklamaní z nenaplněného očekávání, je lepší jen tak setrvat a pak přijde něco ještě lepšího,“ popisuje herečka, která měla už dvě fotografické výstavy.

Multikulti je i manžel

I zde je ale stejně jako v herectví totální samouk. Tahle holka je prostě dítě štěstěny. Na své první fotografické výstavě navíc potkala i současného manžela, muzikanta Mikuláše Růžičku. „Potkali jsme se před třemi a půl lety na mé první fotografické výstavě, přivedl ho tam společný kamarád. Od té doby jsme spolu. Dělá asistenta na akademii výtvarných umění, obor litografie. Hudbě se věnuje při škole. Má dvě hudební skupiny, hraje na piano, na kytaru, skládá hudbu, zabývá se hudebním mixem. Oba tak máme dvě umělecká zaměření. On má doma mikrostudio, já mikroateliér. Jsme si prvními kritiky,“ popisuje Andrea svou uměleckou domácnost.

Tahle holka prostě intuitivně zvládne vše, na co sáhne, od odvážného modelingu po umělecké foto. České herečky, které minimálně čtyři roky studují DAMU, se mohou jít zahrabat, na co nějaká čistá čeština a herecké techniky? Nechte se vést citem, dámy, jako Andrea.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Dáša Vrchotová