Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Co teď dělá zpěvák, který hitem ´Hastrmane, tatrmane, melou´ pobláznil tehdejší Československo? Rony Marton promluvil a zavzpomínal i na Petra Hanniga, Víťu Vávru a normalizační pop

27.08.2016
Co teď dělá zpěvák, který hitem ´Hastrmane, tatrmane, melou´ pobláznil tehdejší Československo? Rony Marton promluvil a zavzpomínal i na Petra Hanniga, Víťu Vávru a normalizační pop

Autor: Repro

Popisek: Rony Marton, jak si ho většina Čechoslováků pamatuje

Muslimským uprchlíkem v Československu stal už v šedesátých letech. V sedmdesátých byl popovou hvězdou. Indonésan Rony Marton odešel z rodné země kvůli vojenskému převrat a od té doby žije v Čechách. Nyní mu časopis Reportér věnoval dokonce několik stran.

Rony Marton, vlastním jménem Rony Surjomartono, se narodil v roce 1943 na indonéské Jávě. Původně chtěl na studia do Japonska: kvůli bojovým sportům, kterým se věnoval, nakonec ale skončil v Praze jako muzikant. Doma totiž zůstat nemohl. V jeho rodné zemi totiž v roce 1965 proběhl vojenský puč generála Suharty, který nechal zavraždit zhruba milion spoluobčanů, nařčených z komunismu – šlo ale spíše o levicové či sekulární intelektuály, stoupence jiného než sunnitského islámu, Indonésany čínského původu nebo prostě jen osobní nepřátele těch, kteří neobvykle brutální komanda vedli.

Chtěli nás poslat domů

Mladý indonéský rocker Rony byl v té době už na studiích v Praze, kde vedl svaz indonéských studentů. Polovina jeho kolegů puč schválila, druhá, včetně Ronyho, byla proti. „Skupina spjatá s novým režimem nás vyzvala, ať se podřídíme. A lidé z indonéské ambasády k tomu přidali prohlášení, ve kterém jsme měli schválit nové vedení státu. Jinak prý ihned pojedeme domů,“ vzpomíná Rony v magazínu Reportér.

Byli z nás uprchlíci

Lze si snadno domyslet, jak by čerstvý režim uvítal studenty, kteří se mu odmítli podřídit.  Ti, co nepodepsali, přesto měli štěstí -  československé úřady jim prostřednictvím Červeného kříže nabídly možnost pokračovat ve studiu. Po absolvování směli zůstat nebo odejít do jiné země. Byli z nich tedy vlastně uprchlíci. „Vlastně ano, tehdejší řízení se podobalo tomu azylovému,“ popisuje tehdejší situaci Rony Marton, který žije v Praze dodnes.

Hastrmane, tatrmane byl hit

A co Ronyho hudební kariéra? Proslavil se totiž v roce 1973 písní Hastrman, tatrmane o vodníkovi, žijícím na pražské Kampě. Tímhle songem se ale zrovna rád nechlubí, pop není a nebyl jeho šálkem kávy. Bývalý zpěvák tvrdí, že Indonésané byli oproti Čechům hudebně napřed. Do Československa totiž přijel v devatenácti ze země, která dobře znala americkou hudbu a kulturu vůbec. „Rokenrol jsme poslouchali dříve než mladí v Česku,“ říká Rony. „Kopírovali jsme Elvise Presleyho, to je jasné. Ale nejen jeho. Milovali jsme afroamerické zpěváky, třeba Wilsona Picketta a další mistry soulu.“

Muslimské rodině rokenrol nevadil

Kupodivu to nevadilo jeho muslimské rodině. „Moje babička mi kytaru ještě zakazovala, máma mi už angažmá v rokenrolové kapele schválila. Ostatně, v Indonésii jsem měl svoji první opravdovou elektrickou kytaru,“  vzpomíná Rony.

Matahari a Petr Hannig

V Praze v osudovém roce 1965 založil s dalšími indonéskými studenty vlastní hudební skupinu. Pojmenovali ji Matahari podle známé špionky, která v Indonésii pobývala, slovo matahari znamená slunce. Exotického zpěváka si na studentských koncertech všiml Petr Hannig, jeden z nemnoha guruů totalitního popu. A právě on vypustil do světa zpěváka Ronyho Martona a píseň o vodníkovi.

Všichni nadávali na režim

Rony se nestačil divit, kam se to dostal.  „Většina umělců tehdy vedla dvojí život. Ten první, oficiální, se řídil pravidly nastavenými komunistickou stranou. Druhý probíhal v soukromí a často byl plný nadávek na režim,“ vypráví zpěvák. „Jsou tací, kteří mi moje angažmá v sedmdesátých letech vyčítali jako náchylnost k totalitnímu režimu, tou jsem ale nikdy netrpěl,“ dušuje se hudebník. Ostatně, ve zdejší komunistické straně ani být nemohl, neboť neměl československé občanství. O ně si požádal až po pádu režimu v roce 1989. Ani Hannig se  podle Ronyho režimu nepodbízel více než ostatní  muzikanti v jeho postavení. A na komunisty prý nadával stejně jako ostatní. Prý je ho na pop music ale škoda. „Pro pop-music ale není stvořený. Jak já ho znám, je po mém soudu spíše milovníkem vážné hudby,“ míní Marton.

Místo mě vzali Víťu Vávru

Indonésan ale rozhodně na vavřínech neusnul, naopak. Normálně dostudoval vysokou školu ekonomickou a nastoupil do ČKD, koneckonců měl manželku a malé děti. A najednou neměl čas koncertovat. „Všechno dohromady stihnout nešlo, navíc bych brzdil kolegy ve skupině. Petr Hannig si tedy vzal jiné zpěváky, kromě jiných třeba Vítězslava Vávru,“ konstatuje bývalý zpěvák.

Dopisy z Prahy

O jeho osudu byl natočen film, v roce 1998 totiž Suhartův režim padl a nastoupila demokracie, poněkud na asijský způsob, ale stále demokracie. A tak mohl vzniknout film Dopisy z Prahy, příběh fiktivního sympatického studenta, který stejně jako Rony Marton žil v Československu a odmítl podepsat věrnost Suhartově vládě. Snímku nechybí povinný romantický příběh a z velké většiny se opravdu odehrává v Praze.  „Hrál jsem v tom filmu sám sebe. Byť se tam objevím jen na tři čtyři minuty. Ze všech sil jsem ale jeho mladým tvůrcům pomáhal,“ chlubí se Rony „Vždyť popisuje osudy, které jsme tu žili poslední desítky let! Ten příběh je koláž našich reálných prožitků.“

Je dobré srovnat se s minulostí

Podle něj je dobré o roce 1965 mluvit. „Země se totiž s masakry roku 1965 dosud nevypořádala,“ vysvětluje někdejší student. A dodává: „Lidé, především vojáci, kteří se na masakrech podíleli, jsou stále mocní. Co je ještě horší; stále se snaží povzbuzovat nenávist muslimů vůči všemu levicovému. Myslím si, že hlavně mladým Indonésanům musí v hlavě zůstávat guláš,“ stěžuje si Marton, podle kterého indonéská televize rok co rok povinně papouškuje názory viníků krveprolití.

Nebojte se islámu, říká Indonésan

Třiasedmdesátiletý Rony Surjomartono je jinak hrdým Indonésanem – a také hrdým muslimem. „Vyrůstal jsem v islámském prostředí, vždyť Indonésie je nejlidnatější muslimskou zemí planety,“ říká. V Čechách mu prý nikdo kvůli víře nenadává – asi proto, že nevypadá tak, jak si Češi muslimy běžně představují. „Myslím, že strach z islámu pochází z neznalosti. Islám rozhodně nerovná se takzvaný Islámský stát. Vždyť jde o náboženství, které vyznává půl druhé miliardy lidí na celé planetě,“ vysvětluje. „To, co se nyní děje na Blízkém východě, nemá s islámem vůbec nic společného. Jde o terorismus, pusté zabíjení.“ Stále prý ve skrytu duše doufá, že si Češi o muslimech udělají vlastní, pravdivější názor.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Dáša Vrchotová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace