Nechci hrát s Meryl Streep, ale s Kaiserem, říká herečka, která v šedesáti točila žhavou milostnou scénu. Proč má trauma z dětství a ve třiceti měla deprese? Víme vše

Foto: MDP

Popisek: Simona Stašová v komedii Vím, že víš, že vím…

Je jí jednašedesát, vypadá líp než kdy předtím, kamera ji prostě miluje a divadlo je pořád vyprodané. No není Simona Stašová dítětem Štěstěny? Víme, jak to má se sexem, s matkou a také to, že si nedávno pořídila další dítě.

„Dřív jsem byla neřízená střela,“ popisuje v OnaDnes.cz své mládí Stašová. „Pamatuju si, že když mi bylo třicet, najednou jsem byla tak nějak podivně smutná. Přišel Alfred Strejček, přinesl kytičku a viděl, že jsem vykolejená: „Simono, když mně bylo třicet, strašně těžce jsem to nesl, třicítka byla balvan.“ Vyhrkly mi slzy a ptala jsem se, jestli to po ní bude lepší. Říkal, ať se nebojím, že bude. Měla jsem po prvním rozvodu. První je nejhorší, ten pocit, že když se velikánská láska nezdařila, všechno končí a já už nikoho nikdy nebudu tak milovat. A ono to vůbec není pravda. Právě díky těm karambolům se člověk časem dívá na svět úplně jinýma očima. Těma správnějšíma. Karamboly jsou potřeba k tomu, aby člověk žil kvalitnější život, jaký žít opravdu chce,“ říká herečka.

Kariéra po čtyřicítce

Lépe bylo prý až po čtyřicítce. „To se ten život nějak občerstvil, jak v soukromí, tak v profesi. Porodila jsem druhého syna Vojtíška. To bylo to nejlepší, co mě po čtyřicítce mohlo potkat, a nic se tomu nevyrovná.“ A nahoru šla tehdy i profesně. Z herečky malých rolí byla hvězda. „Honza Hřebejk mě zničehonic šoupnul mezi první ligu. Risknul to. Viděl mě v Činoheráku ve hře Zabiják Joe a druhý den mi zavolal: ‚Já jsem vás včera viděl a chtěl bych vás obsadit do svého filmu, který připravuju, ale nebude to velká role.‘ Ta nevelká role v Pelíškách pro mě nakonec byla hrozně důležitá. Honza říkal, že ho pak potkávali lidi a říkali, ten poslední film s tou Stašovou je moc dobrý. To mě teda hodně potěšilo. Honza mě vystřelil na jinou oběžnou dráhu a díky němu si mě pak začali všímat i jiní režiséři.“

Milostná scéna s Lálou?

Za film Sebemilenec získala na festivalu v San Francisku cenu za hlavní ženskou roli. Až v šedesáti. O filmu se hodně mluvilo také kvůli odvážné milostné scéně, kterou měla s Jaromírem Dulavou. „Když jsem četla scénář, věděla jsem, že tam bude milování a že tam být musí, protože pro celý příběh je velmi důležité. To je pro ženskou v pozdním věku malér. V případě mé hrdinky to byl malér veliký, určil celý její další život. Přišel muž a tu bezvadnou holku, která má dvě dospělé děti a myslí, že ji už po pětapadesátce nic nečeká, najednou probudil. Pozdní sex a následný strach ze samoty byl silnější než rozumné uvažování,“ popisuje svou postavu. Nebo že by mluvila obecněji?

Nahá poprvé a naposled

„Když jsme točili, požádala jsem, aby tam byli jen ti, kteří jsou nezbytní. Zkoušeli jsme oblečení, když pak byla klapka, Lála Dulava říkal: ‚Promiň, prosím tě.‘ Byl roztomilý. S Filipem Renčem jsme se domluvili, že se nebudu krýt, ale nakonec vše prostříhá, aby nic nebylo vidět. Pak volal: ‚Hele, Simčo, nemáš se za co stydět, je to pěkný a udělal jsem to tak, abychom nebyli jak v českým filmu.‘ No potěš. Řekla jsem: ‚Filipe, já ti důvěřuju, ale víš, co se stane? Bulvární plátky z filmu vytáhnou jen tohle.‘ Samozřejmě že se to stalo. Ale ve filmu Sebemilenec, který jsme točili podle knihy Simony Monyové a taky podle knížky, kterou po její smrti vydala její rodina, to mělo veliký smysl. Myslím, že ten film je hodně potřebný, aby si ženské uvědomily, že v podobné situaci nejsou samy a že to může mít tyhlety hrůzné konce. Stejně jako s paní Monyovou. Troufám si ale říct, že tak, jak mě pánbůh stvořil, jsem se ukázala poprvé a naposledy,“ konstatuje Stašová.

Bude se počtvrté vdávat?

Jak to dělá, že i v šedesáti vypadá tak skvěle? „Už musím na sobě pracovat, to se nedá nic dělat, čas každému měří stejně. Elán a energii mi udržuje divadlo, o tom jsem přesvědčená, přeskakuje na mě z hlediště od diváků. To, co jim dám, se mi pětisetnásobně vrací. Nicméně cvičit musím každý den, teď už zase chodím plavat, jezdím na kole a taky hodně spím,“ popisuje svůj režim. Možná pomáhá i láska. Byla třikrát vdaná. Prvním mužem byl herec Pavel Trávníček, s italským profesorem a kritikem Eusebiem Ciccottim má syna Marka, s hercem Pavlem Skřípalem syna Vojtu. V současné době je prý zamilovaná, ale nechce prozradit, kdo je ten šťastný.

Má další dítě!

Syny má už veliké, i mladší Vojta se už odstěhoval ke slečně. A tak si pořídila další dítě – už několik let totiž podporuje na dálku afrického chlapce. A teď si tedy pořídila dalšího. „Je to půl roku, co jsem si vzala dalšího prcka, je mu šest let, je z Keni a jmenuje se Osman Burhan Ibrahim, to je úplně umělecké jméno, že jo, a je to rozkošný klučík. Víte, zdá se mi velmi smysluplné dopřát vzdělání dětem v jejich prostředí, tam, kde se narodily a kde žijí. Mamadou, kterému teď bylo jednadvacet roků a kterého mám v adopci už jedenáct let, možná půjde na vysokou školu a možná už bude vydělávat a živit rodiče a sourozence. Mám z toho dobrý pocit.“

Postavila školu v Himaláji

Přemýšlela někdy, že by za synátory zajela? „Ano, přemýšlela, byla jsem dokonce pozvaná, ale nevím, zda to zrealizuju. Trochu už se bojím, přece jen nejsem nejmladší a potřebuju být zdravá pro jeviště. Například pro Brontosaury v Himálaji jsem hrála zdarma představení Shirley Valentine v Brně u Bolka Polívky. Autor, překladatel, agentura FDA, technici, celé divadlo Bolka se vzdalo nároku na honorář a z Himálaje si přijeli dva mniši a postavili za to školu. Chtěli, abych se s nimi jela do Himálaje podívat, co za to vystavěli, no a já už se prostě bojím. Škoda. Ale nikdy neříkej nikdy,“ říká tajemně Simona.

S matkou žila až od devíti let

Možná se tak ráda stará o všechny děti široko daleko, že její dětství idylické nebylo. Do devíti let vyrůstala bez matky, jen s babičkou. Jiřina Bohdalová totiž tehdy šla z role do role a na tu mateřskou nějak nezbyl čas. Až když si Bohdalová nabalila Radka Brzobohatého, vzala si dceru k sobě. „Přišel k nám do rodiny, když mi bylo devět, to si mě máma právě vzala k sobě, od té doby s námi bydlel a po pěti letech se vzali. Odešel, když mi bylo šestadvacet. Byl to skvělý člověk a oni dva se moc milovali. To, že odešel, bylo bolestivé, ale takový už je život, vzpomínky na něj ani mámě ani mně nikdo nevezme,“ vzpomíná Stašová.

Radit si ale od Bohdalové rozhodně nenechá

S matkou momentálně vychází skvěle. „Voláme si každý den a vidíme se nejméně jednou týdně. Máma ráda vaří, takže si dovedete představit, co podnikáme, papáme a povídáme,“ říká Simona. O práci se ale s matkou neradí. „Ty doby, kdy jsem se s mámou radila, už jsou pryč. Teď se jde podívat na výsledek mé práce, kterou jsem si sama vybrala. Poradí mi v divadle takové ty poslední zlaté připomínky a ve filmu mi řekne, co mi nejvíc sedí a kde třeba bych měla ubrat. Dám na ni, má dobrý čuch,“ usmívá se Stašová. A Bohdalová prý to, co upřela Simoně, vynahradila jejím synům. Oba vnuci babičku milují, jezdili s ní na dovolenou, a dokonce jim oběma pořídila vlastní byty...

Na botoxy nehraje

A čím to je, že dnes Simona působí tak spokojeně? „Asi tím, že jsem sama sebe přijala takovou, jaká jsem. A taky jen s tím jdu na trh. Nestydím se za nic, nedávám si nesplnitelné cíle, nechci být jiná. Jasně, brala bych možnost být hezčí, ale pouze za předpokladu, že to se mnou někdo provede za dvě hodiny. Rozhodně si nenechám píchat botoxy či kýho šlaka, vždyť vyhlazená šedesátiletá tvář je směšná. Podle mě je nejlepší plastický chirurg spokojenost s vlastním životem, spánek a dobrá nálada. Když máte prima náladu a jste dobrý člověk, vyzařujete ze sebe něco tak příjemného, že si vrásek ani nikdo nevšimne. Stručně řečeno, nechci od života víc, než na co sama stačím. Nespřádám sny, které se nedají zrealizovat, z toho pak bývají jenom traumata. Nesním o tom, že si zahraju s Meryl Streep, ale že si zahraju s Oldou Kaiserem. A to třeba vyjde.“

Čtěte také:

Kráska v nesnázích. Atraktivní herečku trápí prokletí slavného hereckého rodu Preissových, děsivé deprese. Manžela zachránila od sebevraždy doslova v poslední minutě

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Dáša Vrchotová