Krutě upřímná zpověď polistopadového ministra. Jako první na plnou hubu přiznal, že náš kapitalismus je založený na krádežích
18.08.2016
Foto: archiv
Popisek: Jan Stráský a Václav Klaus
Stát prý po revoluci podporoval krádeže stamiliardových majetků. Kdo to říká? Budete se divit. S Hospodářskými novinami mluvil Jiří Stráský, osobní přítel Václava Klause, vicepremiér Pithartovy vlády od roku 1991, poslední federální předseda vlády a později až do odchodu z politiky v roce 1997 ministr dopravy a zdravotnictví.
Šokující rozhovor expremiéra Jana Stráského v Hospodářských novinách z osmého března ponechala téměř všechna média, a poněkud samozřejmě i celá politická scéna, bez povšimnutí, my z něj přinášíme to nejzajímavější.
Krádeže jako cesta k tržní ekonomice
Podle Stráského byly ve ‘zlatých devadesátých‘ krádeže cestou, jak nechat lidi zbohatnout. „A pokud jde o to kradení, jak říkáte: ano, jedna cesta, jak nechat lidi zbohatnout, je nechat je krást. A cesty, jak lidi nechat zbohatnout, jsme hledali,“ říká exministr. Vzápětí dodává, asi aby nevypadal jako zločinec. „Záměr to jistě nebyl, ale všichni to podvědomě cítili. Celý spor o privatizaci, ono vytvoření fondů, které pak někam utekly, bylo vedeno myšlenkou akumulovat kapitál do rukou několika lidí, aby si mohli sáhnout na velké podniky. Aby se Škodovka nemusela dávat Volkswagenu, proti čemuž Klaus vždycky byl,“ říká bez obalu. Proč to nedopadlo? Malé banky zkrachovaly, velké měly ztráty, rozpočtové balíčky – co bylo s privatizací špatně?
Česká privatizační cesta nemůže být čistá
„Poznali jsme, že česká privatizační cesta nemůže být čistá, protože tady není nikdo, kdo vyndá dvě miliardy a něco si koupí. A třetí cesta byla nechat banky půjčit úvěry, které se nesplatily. Byla to třetí cesta a vlastně jediná, když krádež nebudeme brát jako oficiální cestu,“ přiznává Stráský. Bankovním socialismem za český kapitalismus? „Musel bych vám odpovědět, že to tak bylo, a dokonce bych musel říci, že to tak bylo vědomě. My jsme si to spočítali, že není jiná cesta než do toho zatáhnout banky, aby našim lidem půjčily. I když to někdo zaplatí a jiný ne. A nezaplatilo se toho hodně, odepisovaly se stovky miliard. Asi v roce 1993 se banky poprvé oddlužily, poněvadž tam byly i staré úvěry, co vznikly za komunismu. To bylo prvních zhruba 50 miliard. Ale pak se ukázalo, že se za pět let kapitalismu udělaly desetkrát větší dluhy,“ komentuje situaci v roce 1997.
Kdo vybíral ‘naše lidi‘?
Také vás zaujal termín „našim lidem“? Kdo že ty ‘naše lidi‘ vybral? Byl to výběr na základě finanční analýzy, transparentní a obhajitelná volba? Nebo někdo polostátním bankám shora radil, a tak se mezi ‘naše lidi‘ dostali i ‘naši‘ Viktor Kožený, František Mrázek, Antonín Charouz, Pitr, Krejčíř, Junek, Šlouf a celá ta generace dnešních stranických ‘kmotrů‘? Minimální odhad přímých ztrát z nedobytných bankovních úvěrů z doby ‘bankovního socialismu‘ je přes pět miliard. Je podivuhodnou slabostí české politiky a novinařiny, že se k těmto otevřeně kriminálním dobám tak málo vyjadřují.
Uměle vytvořená vrstva bohatých
Stráský stále trvá na tom, že tehdy budovali ekonomiku a že to jinak nešlo. „Musela se uměle vytvořit vrstva bohatých, aby se rozjelo tržní hospodářství. Bez toho to prostě nešlo. To dnes již ví každé malé dítě. Bohužel ne každý mohl být ten vyvolený. Nešlo přeci udělat, aby byli bohatí všichni. Kdyby se to rozdělilo mezi všechny, což by byl zase jen socialistický model, nevznikli by kapitalisté, protože by zase každý nebyl až tolik bohatý.“ To je dialektika, co?
Kdo jiný než kamarádi?
„Musela se vytvořit třída bohatých, středního stavu a třída chudých. Tak jako v každé demokratické tržní společnosti. Takže to nešlo udělat jinak. Je tudíž nanejvýš logické, že vrstva bohatých se musela nějak rekrutovat. A tak se to vymyslelo tak, že to byli ti šikovní z okruhu známých a přátel tehdejší vlády ODS, ODA a OH. Kdo jiný?“ ptá se Stráský.
Ano, byla to krádež za bílého dne, ale…
… přiznává: „Ano, dá se tomu říci krádež za bílého dne. Ale chtěl bych vidět někoho, kdo by vymyslel jakýkoliv rychlejší a spravedlivější systém, podle nějž by vznikla vrstva bohatých, kteří by v ČR vlastnili majetek. Je téměř jistý předpoklad, že kdyby majetek či peníze dostala nějaká tupá socka se základním vzděláním nebo vyučená, tak jej spíš prochlastá a prohraje na hracích automatech, nežli investuje a bude dále rozšiřovat.“
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Dáša Vrchotová