Pětatřicetiletá Aneta: Včela jí připravila o prst. Kvůli prstýnku
01.06.2013
Foto: archiv mt
Popisek: O prsteníček pravé ruky přišla kvůli úplné hlouposti, Ilustrační foto
PŘÍBĚH V posledních letech se mezi novomanželi rozmáhá nová móda. Zlaté či stříbrné prstýnky nahrazuje velice elegantní a hezká chirurgická ocel. Lékaři před ní ale varují. Tento velmi tvrdý a odolný kov totiž jen tak nepřeříznete, a pokud vám z nějakého důvodu nateče prst a vy nemáte potřebné nástroje, můžete dokonce o zaškrcený prst přijít. Přesně tak, jak se to stalo 35leté Anetě Zoulové.
„Vdávala jsem se v roce 2008. Známí měli krásné matně ocelové prstýnky a mě bylo okamžitě jasné, že je budu chtít taky. Klasické zlato, jako má moje máma, se mi nelíbilo a navíc mě přitahovaly i vlastnosti toho materiálu. Chirurgická ocel je totiž hrozně pevná, takže jsem si tak nějak usmyslela, že díky nim bude pevné i naše manželství. Byla jsem blbá,“ usmívá se hořce Aneta a nejistě ukazuje pahýl svého prsteníčku, který jí právě kvůli vysněnému prstenu před dvěma lety uřízli.
„V roce 2011 jsme jeli k moři do Bulharska. S manželem si potrpíme na odlehlé pláže, protože se rádi koupeme nazí, a tak jsme se na kolech vydali asi 30 kilometrů podél pobřeží, až jsme našli jednu krásnou zátočinu, kde nikdo nebyl a kde jsme se mohli v klidu třeba i pomilovat. Takovej tam byl klídek,“ vypráví Aneta. Idylku ale záhy zkazila zdánlivá banalita. Malá včelka, která se rozhodla ochutnat českou marmeládu z dovozu.
Když jsem vylezla z vody, bylo už pozdě
„Chtěla jsem ji jenom odehnat, ale nějak jsem to neodhadla a přimáčkla jsem jí prstem pod deku, kde mě bodla přímo do špičky prstu. Pěkně to zabolelo, ale říkala jsem si, že je to jen včelí žihadlo, a tak bude nejlepší jít si ruku zchladit do vody a trošku si zaplavat. To jsem ale neměla dělat. Když jsem po pár minutách vylezla z moře, s hrůzou jsem zjistila, že mám prst jako bambuli. Až v tu chvíli mě napadlo sundat si prsten, ale už bylo pozdě. Přetáhnout nešel.“
Aneta i její manžel byli 30 kilometrů od civilizace, bez telefonu jen se dvěma jízdními koly. Když se nejdřív několik minut marně snažili prsten sundat vlastními silami, došlo jim, že se neobejdou bez lékařské pomoci, a tak se vydali na dlouhou cestu do přímořského letoviska.
„Ten prst mi během cesty příšerně zmodral a cit jsem v něm ztratila už asi za půl hodiny,“ popisuje Aneta svůj traumatický zážitek. „V tu chvíli mě ale ještě vůbec nenapadlo, jak špatně to může dopadnout.“
Nekonečné hledání lékaře
„Do města jsme dorazili asi až za dvě hodiny, protože se mi hrozně špatně jelo a navíc se mi z pohledu na můj prst dělalo špatně. Co chvíli jsem musela zastavovat, abych se rozdýchala,“ říká Aneta a dál vypráví, jak v přímořském letovisku až do noci hledali pohotovost, kde by se mohla nechat ošetřit. Nakonec museli s manželem nasednout do taxíku a nechali se odvést do pár desítek kilometrů vzdáleného Burgasu. Až tady po pěti hodinách od bodnutí našli skutečného lékaře. V tu dobu už prst úplně zbělal.
„Zkoušeli to přeštípnout, přeřezat, roztáhnout ale nic nepomáhalo. Nakonec nás po dalších několika hodinách nějaký člověk odvezl na hasičskou stanici, kde prsten konečně složitě přeřízli malou rozbrušovací pilou. Mně se ale do prstu cit už nevrátil a po návratu do Prahy jsem musela jít na amputaci, “ dokončuje svoje Aneta svoje neveselé vyprávění. Dnes všem svým známým chirurgickou ocel vehementně vymlouvá. Dobře ví proč.
Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ');! Těšíme se na ně.