Akorát nic neumím, takže jsem ráda, že dělám herečku. A na to, jak toho málo umím, se mám docela dobře, přiznala bez mučení mladá seriálová hvězda, Langmajerova partnerka v Seznamce. Co ještě řekla?
07.08.2016
Foto: MDP / Alena Hrbková
Popisek: Zuzana Kajnarová objektivem Aleny Hrbkové
Asi proto se herečka Městských divadel pražských Zuzana Kajnarová známá ze seriálů anebo pohádky Anděl Páně tak brzy po porodu vrátila do práce. „Je pravda, že film Osmy jsem točila takřka dva měsíce po porodu. Rozhodně jsem tak brzký návrat před kameru neplánovala. Prvotně jsem i maličko váhala, ale upřímně, taková možnost spolupráce se neodmítá. Zahrála jsem si vedle Ivana Trojana, režii dělal Jiří Strach. Těžké to bylo kvůli kojení, ale s hlídáním pomohla nejen moje maminka, ale i maminka mého muže. Jinak jsem s dětmi víc doma než v práci,“ řekla herečka v rozhovoru pro OnaDnes.cz.
Naštěstí pořád vypadá jako holčička. „Těhotenstvími jsem naštěstí moc nepřibrala a fyzicky jsem se cítila dobře, i když ideální to ještě nebylo. Mohla jsem ale zůstat klidná, protože ve scénáři u mé role stálo: Hanička, lehce odkvetlá pětatřicítka…,“směje se Zuzana.
Bojím se o děti, říká herečka
Propojovat maminkovskou a hereckou roli je prý náročné. „Rozárce jsou čtyři a Františkovi dva roky. Mám to asi tak, že čím jsem aktivnější, tím víc toho zvládám. Nejhorší jsou dny, když nemám děti doma. To potom za celý den neudělám vůbec nic. Mít děti znamená být dobrou organizátorkou a manažerkou.“ S dětmi ale přišel i strach. „Stává se mi, že když jedu autem sama, žádné obavy nemám. Pokud vezu děti a vyrazíme autem třeba do Ostravy a zpět, najednou jsem celou cestu prožívala neskutečný strach, že se něco může stát. S dospělostí a právě s příchodem dětí se obavy a nejistota zvětšují. Jak se říká, malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti. Tato chytrá poučka jednoznačně platí.“
Manžel ji převzal Písaříkovi
Její manžel Roman Říčař je muzikant a herec. Jsou svoji už šest let. Předtím Zuzana dlouho chodila s kolegou z divadla Martinem Písaříkem. Jenže pak potkala Romana. „Seznámil nás společný kamarád v divadle ABC,“ vzpomíná. „Roman se ho zeptal, co je to za blondýnu. Kamarád nás od sebe dlouho odrazoval, jenže my jsme si tu cestu k sobě stejně našli. Na Romanovi se mi líbilo, že byl drsnej rocker a rád se chodil bavit. Díky bohu jsem nezažila jeho mládí, které bylo velmi divoké. Po narození dětí se z něho stal milující otec. Neměnila bych,“ usmívá se.
Zásnuby v Himaláji, svatební cesta na Bali
Zasnoubili se v Himálaji a po svatbě zamířili na Bali. „Určitě cestujeme moc rádi a v době, když jsme ještě neměli děti, jsme si užívali objevování dálek. Do Indie už předtím Roman hodně jezdil a toužil mi to tam ukázat. Jelikož hory miluji už od dětství, nezaleknu se výšek. Proto mě o ruku požádal právě v Himalájích. Svatební cesta pro nás měla být odpočinková, romantická, ale i poznávací a sportovní. Jednoznačně jsme se shodli na Bali.“
V Seznamce boduje manžel, Zuzana sklízí jen mizerné kritiky
Na svého muže pěje jen chválu. „Budete se divit, ale on je skvělý kuchař. Miluje vaření. Dřív jsme si chodili vychutnat večeři do restaurací, dneska mi luxusní jídlo vaří doma. S dětmi skvěle funguje. Dokáže mi opravdu velmi pomoct. Dokonce víc, než bych od něj chtěla. Docela máme na společně hraní štěstí i v divadle. V Městských divadlech pražských jsme spolu hráli ve dvou představeních a pro film si nás vybral před několika lety Petr Nikolajev do snímku Klub osamělých srdcí. Roman tam hrál muzikanta a já jeho přítelkyni, takže jsme si spolu docela zahráli. V loňském roce jsme dostali nabídku zahrát si ve filmu Seznamka. Scénář, který napsala i zrežírovala Zita Marinovová, se nám moc líbil. Tady jsme si ale spolu vůbec nezahráli. Neměli jsme ani jeden natáčecí den. Dokonce si Roman užil i týden na natáčení na Kanárských ostrovech. Takže zase slíznul smetanu,“ stěžuje si herečka.
Bohužel na rozdíl od Romanova štěku hraje v Seznamce hlavní roli, takže zatímco Roman líže smetanu, na Zuzanu se sesypala kritika za mizerný herecký výkon v příšerně špatném filmu.
Čtěte také:
Divadlo hraju, protože nic jiného neumím
Jenže co dělat, když Zuzana prý nic jiného neumí. „Dovedu si představit, že bych mohla dělat spoustu věcí. Akorát nic neumím, takže jsem docela ráda, že dělám herečku. Na to, jak toho málo umím, se mám docela dobře. Začala jsem s divadlem v rámci gymplu. Tehdy přišla i touha se herectvím živit, což se mi vyplnilo,“ popisuje.
Otec primátor, co ho vyhodili z ČSSD
Z herecké rodiny není. Její otec Petr Kajnar byl do roku 2014 primátorem její rodné Ostravy za ČSSD. Ze strany ho ovšem vyloučili, protože neustále podával žaloby kvůli tomu, že se nedostal na kandidátku. „Jsem na něj hrdá a držím mu palce, vždycky si přál měnit svět k obrazu svému a dělat něco pro druhé, ne jen pro sebe. Na Ostravě mu záleží a ze své pozice může opravdu něco ovlivnit. Neřekla bych, že je to lehké, jistě taky asi dělá chyby, nejsem politolog, ale věřím, že se snaží dělat vše nejlíp, jak to jde. Snažím se nezůstávat úplně mimo obraz, ale moc to nestíhám. Když se mě zeptáte na nové ministry, řeknu vám sotva pár jmen. Jsem ráda, že vím, kdo je v koalici. Volit ale chodím, zajímá mě, kdo bude rozhodovat o naší budoucnosti,“ tvrdí herečka.
V Praze je Zuzaně blaze
Přesto není ostravská patriotka. „Když si uvědomím, že jsem odtamtud zdrhla, asi bych to o sobě neřekla. Odešla jsem kvůli škole, pak práci, dnes mám v Praze rodinu a nemyslím, že bych se někdy natrvalo vrátila. Mám Ostravu ráda, ale život tam je těžký, proto se cítím i trochu vinna, mám vůči ní dluh. V Praze se žije líp, je tu kulturnější prostředí, víc možností, všechno nadosah. Chcete dobré maso, vyberete si z deseti řezníků, tam jsou na sídlišti dva nic moc obchoďáky. I na lidech v ulicích vidíte rozdíly. Ostrava je chudá, místo, kde jsem žila, doslova skomírá, kdežto tady vyjdete na Jiřák a vítají vás obchůdky, trhy…
Básničky psala Kainarova příbuzná jen v pubertě
Jejím předkem prý byl básník Kainar, je to pravda? „V každé rodině se najde někdo s uměleckými geny, i v mých rodičích jistě nějaké dřímají. S básníkem Kainarem jsem příbuzná vzdáleně, pocházel od Hranic na Moravě, byl to tuším bratranec dědečka. Sama jsem psala básničky jen v pubertě, šlo spíš o takový zoufalý pokus vylít si emoce, rozhodně nic zlomového. Ani deník jsem si nevedla dlouho…“
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Dáša Vrchotová