Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Fejeton(ky) Jiřího Macků

Fejeton(ky) Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Týden v kultuře

Týden v kultuře

Nejen knížky, i ´živá´ kultura nás zajímá. Aneb Pavel Přeučil každé pondělí

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

S poutníkem za Bílou paní

S poutníkem za Bílou paní

Strašidla pro víkendy i všední den. Kde? No přeci na hradech a zámcích

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Milan Šteindler poprvé po letech o krachu svého manželství, těžkých depresích, smrtích, které zažil, i o tom, jak vážně uvažoval o sebevraždě. A odchodu z Česka

07.08.2016
Milan Šteindler poprvé po letech o krachu svého manželství, těžkých depresích, smrtích, které zažil, i o tom, jak vážně uvažoval o sebevraždě. A odchodu z Česka

Autor: Tomáš Třeštík / Facebook

Popisek: Milan Šteindler, jak ho známe, z balkónové série fotografa Tomáše Třeštíka

Před čtyřiceti pěti lety s Davidem Vávrou založil kultovní divadlo Sklep, dnes hraje Shakespeara. Vždycky byl za ošklivého kluka, před třemi lety si nechal udělat plastiku víček a váčků pod očima. Milan Šteindler pro MF Dnes otevřeně mluvil o změnách, které ho v posledních letech potkaly i o trochu neobvyklých plánech.

Na roli alkoholika trénoval celý život

Na letošních Letních shakespearovských slavnostech na Pražském hradě se představí v komedii Večer tříkrálový aneb Cokoliv chcete. Hraje ochlastu Tobiáše Říhala. A hraje ho velmi přesvědčivě. Co mají společného? „Tvrdím, že je alkoholik, na což jsem poměrně dlouho trénoval, mám dobrou průpravu. Ale hlavně je tak věrohodně napsaný, až si říkám, že Shakespeare v tomto směru musel taky něco prožít. Říhal je bonviván, užívá si života, což je sympatické, ale dělá to na úkor druhých, takže je tak trochu hajzlík. Ale tím je lidskej. A nejde na krev. Sám sebe brzdí, když pochopí, že to přehnal.“

Hrát umím i střízlivý, říká herec a režisér

Aby to ale nevypadalo, že hraje nalitý, Šteindler rychle dodává: „S léty jsem se naučil hrát i střízlivý. Ba dokonce i ožralého umím hrát střízlivý. A hraju ho střízlivý. V pití už zdaleka nejsem v takové kondici jako dřív.“ Ono taky už ani zdraví není jako dřív. Šteindlerovi táhne na šedesát a před pár lety na tom byl celkově dost bledě.

Čtěte také:

Dříve vypadal jako dobromyslný baset, teď by z fleku mohl hrát v hororu; takový David Lynch by jím byl nadšen. Děsivě nepovedená plastika Milana Šteindlera, který takřka není k poznání. TÝDEN V OBRAZECH

Kdy měl chuť si hodit mašli?

Co se dělo?  „Je to několik let, co mi bylo nejhůř- zdravotně i celkově životně. Napadly mě rodinné problémy, dlouhý rozvod, neporozumění s dětmi, ale zároveň borelióza, což vyšlo najevo až po několika letech, tehdy mi tvrdili, že jsem zdráv. Do toho mi umírala maminka. A točil jsem film. Tohle všechno se na mě pověsilo, několik kamenů kolem krku. A pak najednou zjistíte, že stojíte na pokraji toho, o čem jste si myslela, že byste nikdy nemohla udělat. Hodit si to,“ říká překvapivě známý komik.

Psycholožka, psychiatr, čínský doktor a dobrý právník

„Tedy v intencích toho, že pochopíte, že to lidi jsou schopní udělat. Já jsem typ, co se nedá, ale chápu, že to někdo nezvládne. To se těžko vysvětluje, je to velmi hluboký, pronikavý pocit, který psychicky i fyzicky prostupuje celým člověkem. Ale pak si uvědomíte, že co tě nezabije, to tě posílí. Radím každému, komu je takhle hrozně, ať to vydrží, překoná, většina věcí se vyřeší, pomůže čas. Ale zároveň je rozumné proti tomu aktivně něco dělat.“ Sám by se z problémů ale nedostal. „Našel jsem si psycholožku, psychiatra, čínského doktora a přírodního léčitele. A dobrého právníka JUDr. Dudu. Tímto mu děkuju za záchranu života. Všechno dohromady mi pomohlo, nevím, co víc, co míň, nejvíc možná to, že jsem proti tomu vůbec začal něco dělat,“ říká.

Odraz ode dna

„A taky mi paradoxně pomohlo, když mi po čtyřech letech zjistili, že jsem opravdu prodělal boreliózu, tedy že nejsem až tak strašný hypochondr. Ale měl jsem ji přechozenou a z těch kloubů už se to asi nikdy nedostane, ale je mi dobře. Když můžete hrát, pracovat a někoho máte, tak je to dobrý.“ Takže odraz ode dna? „Je to fráze jako hrom, ale já mám klišé docela rád, protože platí. S pocitem životní spokojenosti je to jak s holkama. Když nemáte sebedůvěru, je vám zle nebo když se moc snažíte, tak to nejde a holky od vás utíkají. Pak se na to vykašlete, přestanete se litovat, je vám to fuk... a přijde to samo.“ Prý přišla i láska, ale o té Šteindler mluvit nechce, jen připouští, že s někým je.

Plastika prý pomohla

Jistý podíl na celkové pohodě přiznává také zmíněným plastikám, které podstoupil v roce 2013. „Hlavně operace těch choroušů pod očima. To mi odstranili, jenže dělá se mi to znova. Ale není to jen tím. Myslím, že to souvisí hodně s psychikou. Když se odrazíte ode dna, tak se to v ksichtě sakra promítne,“ dodal Šteindler.

Děti jsou v Číně

Narovnávají se i vztahy s dětmi, s jejichž matkou se před třemi lety rozvedl… „Jsme si snad stále blíž a blíž, blíž než dřív. A doufám, že to bude pokračovat. S Oliverem už lépe komunikujeme, občas si i voláme, napíšeme. Je už několik let v Číně a Johanka tam odjela taky. Ty rozbourané vztahy s dětmi jsou na rozvodu nejhnusnější, proto to partnerky dělají, myslím, že ženy v tom umí být tvrdší než chlapi. I když možná je to nastejno, nevím. Ale odskáčou to děti. Mě to bolelo, to byl jeden z těch největších balvanů, ale což o to, já to nějak přežiju, ale děti? Ani nevědí, jak to odskákaly. Ale všechno špatné je pro něco dobré, když zůstaneme u těch klišé. Možná proto odjely do té ciziny. Díky tomu poznají svět. Ale nechci mluvit za ně.“

Vztahy s dětmi podle něj napravil  čas a dospívání. „I to, že jsme si mohli něco vysvětlit. Jsem synem silného pesimisty a velké optimistky, takže jsem někde napůl, spíš mírně optimistický skeptik. No spíš asi víc pesimista, který ví, že stejně nikdy nic nedopadne dobře. Ale to dává možnost, že když se něco náhodou zlepší a napraví, může být mile překvapen a potěšen.“

Čtěte také:

Spočítali měsíční peníze eurokomisařky Jourové. Těžko hledáme slova

Chci natočit film o holokaustu

Šteindlerův otec, silný pesimista, přežil holokaust, což se asi moc neví. A Šteindler by prý o tomto tématu moc rád natočil film. „Dotklo se to mé rodiny. A jedné větve širší rodiny. Je to ve mně. A kdysi mě ohromil film Život je krásný. Komedie z koncentráku. To je něco, udělat komedii z koncentračního tábora! A přitom to bylo lidské a hluboké a silné. Stejně jako film Saulův syn. Všechny hrůzy se dějí jen rozmazaně v pozadí, jako by se nechumelilo, kamera sleduje jen muže, který chce - podle židovských tradic - pohřbít syna do země. A všechny ty hrůzy jsou jen samozřejmé pozadí.“

Proč nevychází bez svačiny?

Mluvil otec o své zkušenosti? „Občas něco řekl. Ovšem v duchu cynika, jakým byl. Vzpomínám, jak vyprávěl, že největší radost měli při bombardování, protože to si mohli lehnout a nikdo na ně nedával pozor, esesáci zalezli, dostali strach. Bombardování jim přinášelo radost. Jen tak leželi s rukama pod hlavou a dívali se na nebe, odkud padaly bomby.“ Dědictví po otci je prý v Šteindlerově pesimismu a cynismu. „A taky v tom, že nevycházím bez svačiny. Člověk musí být pořád připraven, kdyby náhodou došlo k deportaci,“ zlehčuje vážné téma režisér.

„Lidstvo by se mělo poučit, ale něco vám povím - nikdy se nepoučí. Člověk je utvořen tak, že sám sebe nepřeskočí. Jsme pořád stejní a zase budeme. Nenávist, závist, láska, hamižnost, to všechno v sobě člověk má. I intriky. A zmanipulovat lidi k nenávisti třeba vůči nějakému etniku odvede pozornost od vlastních problémů. O těchhle vlastnostech psal právě Shakespeare. Manipulace je velká zbraň, která vede k tragédiím. A lidi si to neuvědomují. Věděli to ve 38. roce, v 48. roce, v 68. roce? Mnozí nepoznali nebezpečí, které bylo za dveřma. Máme pocit, že nám se to nemůže stát,“ říká Šteindler trpce.

Jak se anglicky řekne Czexit?

Co s tím? Odejít z Evropské unie? „Nedávno mi řekl jeden kamarád, který dlouho působil v anglosaském světě, jak se anglicky správně řekne Czexit. Trochu se domluvím německy, trochu anglicky, tak přemýšlím, kam bych šel. Jako pesimista nevěřím, že to dopadne dobře. V případě hrubého nebezpečí si dovedu představit... tedy, už jsme o tom mluvili s mou nejbližší... že odejdeme,“ přiznává.

Uživil by se venku? „Ale asi by se něco našlo. Nedávno jsem právě kvůli přípravám na Shakespeara a ještě kvůli jednomu seriálu odmítl roli v německém divadle, kde jsem měl hrát německy mluvícího Čecha. Hrál jsem v pár německých filmech a u několika pracoval jako pomocný režisér. To já jsem například řídil tankové bitvy u Stalingradu. A ve filmu Král posledních dnů - Tanec pro boha jsem připravoval a režíroval středověké bojové scény. S kaskadéry a komparzem jsme krásně nacvičili vyvraždění a vypálení města.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Lucie Kolouchová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace