V pelíšku panovačné učitelky, stojí v jedné z recenzí. Ani tu, ani ty ostatní by ale Hřebejk číst neměl, jeho poslední film strhaly. Filmařská prostituce pro mateřské a základní školy, tvrdí ještě drsněji diváci

Foto: KVIFF

Popisek: Jan Hřebejk a představitelka hlavní role Zuzana Mauréry na tiskovce k filmu Učitelka, který byl, neúspěšně, nasazen do hlavní soutěže na MFF KV.

Učitelka je zřejmě zatím nejslabší film Jana Hřebejka, píše kritik Antonín Tesař. A diváci jsou ještě drsnější. Odpad, řeknu s naprosto s čistým svědomím, komentuje jeden z nich. Každý další film o třídu níž, tak pracuje Hřebejk s Jarchovským podle dalšího. Jaká tedy je Učitelka?

„Když jsem v Karlových Varech vycházel s dalšími filmovými kritiky z novinářské projekce Hřebejkovy Učitelky, měli jsme pocit, že nic moc horšího už na festivalu neuvidíme. Režisér, který nás už spoustu let vydatně zásobuje pokusy o skloubení podbízivých lidových příběhů o mezilidských vztazích s promýšlením závažných morálních a psychologických dilemat, jako by tentokrát ztratil poslední zbytky soudnosti,“ píše Tesař pro A2alarm.cz.

Co kritizovat dřív?

„Těžko říct, co na něm kritizovat dřív. Chatrný scénář přiznaně inspirovaný filmem 12 rozhněvaných mužů neohrabaně pracuje s množstvím retrospektiv, v nichž se většinou jen znovu opakuje to, co už bylo jednou – nebo i víckrát – řečeno či ukázáno. Tvůrci se nezdráhají pustit se do tak dramaturgicky začátečnického a unavujícího tahu, jako je překotné telegrafické představení velkého množství postav hned v první scéně příchodu rodičů do třídy. Herci jsou většinou stejně nevýrazní a jednorozměrní jako jejich postavy. Jakmile ve filmu dojde na něco jiného než dialogy, nastává problém s tím, jak vše zinscenovat tak, aby to vyznělo přirozeně (toporná scéna, v níž se zaměstnanec letiště pokouší předat někomu z letového personálu buchty, které mají být propašovány do zahraničí),“ komentuje dále.

Přesto má film své zastánce

Přesto se film z nějakého důvodu dočkal ve Varech velmi příznivého diváckého přijetí, na ČSFD někteří uživatelé píší, že něco tak mrazivého a zároveň zábavného dlouho neviděli, zahraniční kritiky (včetně prestižního filmového časopisu Sight and Sound) vyzdvihují jeho promyšlený scénář a publicistka Alena Prokopová píše o tom, že čeští kritici jsou vůči Hřebejkovým filmům předpojatí a časem – až jeho nový film získá diváckou popularitu a zasadí se do širšího kontextu – k němu budou shovívavější i recenzenti. Co na to Tesař? „Myslím si, že se to nestane. Ne snad, že bych nebyl ochotný přehodnotit své první dojmy z filmu, od kterého jsem si dopředu opravdu moc nesliboval. Spíš mám pocit, že většina Hřebejkových filmů z posledních deseti let (vyjma Kawasakiho růže) byla vlastně co do publicity díla s jepičí životností. Zazářila v době své premiéry a pak zhasla. Nejznámějšími Hřebejkovými filmy pořád zůstávají Pelíšky a Musíme si pomáhat, po kterých následuje řada čím dál unavenějších a předvídatelnějších dramat a dramedií.“

Pupendo bez humoru fakt není vtipné

Učitelka má zdánlivě malý potenciál k tomu stát se diváckým hitem. Film, který sám tvůrce označuje jako „takové Pupendo bez humoru“, opravdu není moc vtipný. Není v něm diváky tak milované osmdesátkové retro, na které sbíralo divácké body Pupendo. A Učitelka není ani moc dojímavá, smířlivá, hořkosladká, zkrátka pelíškovská. Naopak se snaží o kritiku poměrů a charakterů. Film vypráví o učitelce, která zneužívá svého postavení a za drobné službičky od rodičů dává svým žákům dobré známky. Dva rodiče, kteří na to nepřistoupí, si ve škole stěžují a nechají svolat rodičovskou schůzku, na níž se celý problém řeší. Na schůzce se proti sobě rychle postaví pár prospěchářů, jimž současný stav vyhovuje, a skupina „spravedlivých“, kteří v něm vidí problém. Prostě inspirace 12 rozhněvanými muži jak vyšitá.

Jednoduchý film pro každého blba

Hřebejk má pravdu, když říká, že jeho film pochopí každý. A právě v tom je problém jeho nového filmu. Vše nakládá sakra po lopatě. Film říká to, co jsme všichni už mnohokrát slyšeli, a říká to pomocí konfliktů, které jsou tak průzračné, že je pochopí i zhýčkaný TV divák. „Zlá učitelka je stejná jako totalitní moc, navenek se tváří jako moudrá a přívětivá vychovatelka, ale bezohledně si s ostatními dělá, co chce, a dělá to jen ve svůj osobní prospěch. Navíc je přesvědčená o své nepřemožitelnosti a dovede ji dát tvrdě najevo. Nedá se ani říct, že by symbolizovala normalizační komunismus, protože ona ho přímo ztělesňuje – je to vdova po sovětském vojákovi a má kontakty na vysoká místa v KSČ,“ píše Tesař.

Polopatistický závěr

A závěr? I ten je přiblble polopatistický a stokrát viděný. To když se „přesně v duchu skepse z postkomunistického vývoje země ukáže, že když už všichni pokládali učitelčinu diktaturu za poraženou, ona se v devadesátých letech vrátila – sice s novými učebními předměty, ale stejnými metodami.“ No jasně.

Didaktické divadýlko

Hřebejk a Jarchovský zkrátka odvyprávěli příběh o boji silného zla a slabého, do kouta zahnaného dobra. „Zbabělost patří k velkým tématům českého umění dvacátého století. Hřebejk nám ho servíruje v naprosto modelové, prosté a nezáludné podobě. Možná právě proto si získává české filmové fanoušky i cizí novináře. V dnešní napjaté době, kdy každý den čelíme ohromně složitým problémům, které nelze řešit bez kompromisů a eticky nejednoznačných rozhodnutí, nabízí didaktické divadýlko s jasně rozdanými kartami, snadno rozeznatelnými konflikty a morálními poklesky, které jsou přímočaré jako poznámka v žákovské,“ uzavírá kritik.

Co takhle natočit něco o současném školství?

Učitelka zkrátka neříká vůbec nic nového, ale vlastně ani nic zajímavého. Jen opakuje osvědčené pravdy, stejně jako její tvůrci. A výsledek je vlastně milý, zuby ani hroty nemá ani omylem. „To se to kritizuje a pomlouvá a přehání, když už nic nehrozí. Což takhle hrdinové natočit něco o problémech současného školství? Témata se nabízejí skoro denně,“ píše divák jménem Karlos80 na ČSFD. „Pupendo nebo Učitelka – obojí je jen klasicky hřebejkovská době poplatná filmařská prostituce ve stylu primitivně černobíle (rudomodře) pojímaného antikomunismu pro mateřské a základní školy. Pamětníci vědí své a mladší ročníky mají při použití jiných, nezávislých zdrojů informací, dostatek prostoru k přemýšlení. Nějak si nemůžu pomoc ale po 25 letých zkušenostech s pravdoláskovým mafiánským režimem, se Hřebejkovy agitační filmy nějak míjejí účinkem,“ píše Karlos. 

Odpad, herecké výkony křeč, scenárista vrtal a inťoušský humor

A uživatel Honajz také z filmu zrovna neslintá blahem. „Odpad, napíšu naprosto s čistým svědomím. Herecké výkony křeč, asi dvacet lidí ve třídě je jen stafáž, zbytek hraje škatule a škatulky. Scénář je tak nápaditý, že po asi pěti minutách jsem si řekl, jak to dopadne a skončí, a ono to tak dopadlo a skončilo. To by scenárista musel umět používat mozek a přemýšlet dál a do hloubky, a vědět o svých postavách daleko víc, než je nutné pro panoptikální divadýlko z toho fuj fuj hnusného období totality. Tohle byla regulérní slovenská televizní inscenace roztahaná na mnoho nudných a plochých minut. Během promítání jsem si vzpomněl, jak mne syn varoval, že tam bude asi hřebejkovský a jarchovský inťošsský humor. Byl tam. Mno, už vidím ten slet intelektuálních mudrců, co v tom budou hledat paralely, symboliku a jinotaje. Přitom je to jen blbý,“ končí znechucený divák.

A jeho kolegyně pokračuje… „Další vývarovka ..... Leč i vývary jsou dvojího druhu, dají se udělat z kostí a odřezků a nebo je tu pro zoufalce tzv. válečná verze z bot a opasků. Přesně tak Jarchovský s Hřebejkem uvažují a pracují - každý další film o třídu níže, o třídu horší chuť.“ A co vy, čtenáři, máte chuť na další vývar z Pelíšků? 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Lucie Kolouchová