Navázali, kde kdysi skončili a mně normálně tekly slzy, vzpomíná režisér na Bohdalovou a Brzobohatého. Přiznal, že se bál, aby mu neumřeli. „Fandím Bohu a věřím, že to není na piču,“ dodal

Foto: Facebook

Popisek: Režisér Jiří Strach

Víc než filmu si považuje toho, že po třiceti letech smířil Bohdalovou s Brzobohatým. Film Vrásky z lásky navíc částečně zasponzoroval. Jiří Strach v pořadu 7 pádů Honzy Dědka mluvil i o tom, jak vidí katolickou víru. Budete se divit.

Prostě se jednoho dne rozhodl, že se mu podaří to, co nikdo nedokázal už třicet let. Že dostane na jeden natáčecí plac Jiřinu Bohdalovou a Radka Brzobohatého, bývalé manžele, kteří se nemohou ani cítit. Proč? „To je jednoduchý, prostě jsem je chtěl vidět spolu. Předtím jsem točil s každým zvlášť - s Radkem Brzobohatým film BrainStorm a s Jiřinou Bohdalovou Povodeň. Profesní výzva to byla, ale nečinil jsem si nárok jakkoli se montovat do jejich životů,“ říká Strach.

O čem po třiceti letech mluvil Brzobohatý s Bohdalovou?

„Jenom jsem ty dva hráče chtěl mít pohromadě a využít jejich chemie a vzájemnosti, která tam vždycky byla a která nevymizí. Před lety spolu natočili úžasné věci a já je chtěl z té filmové historie jako hereckou dvojici jakoby exhumovat. Teprve když mi oba řekli ano, požádal jsem nejlepšího scenáristu mé generace, Marka Epsteina, aby jim napsal scénář na tělo.“ Nejdřív to prý drhlo. „Ale pak jsem ve sluchátkách slyšel, jak Jiřina vykládá něco o sousedech, co kdysi měli na chatě a Radek do toho bručí, že to si pamatuje blbě. Mluvili spolu, navázali tam, kde kdysi skončili a mně normálně tekly slzy,“ vzpomíná režisér.

Bál jsem se, že mi umřou

Film přitom málem nevznikl. Nebyly na něj totiž peníze. „Bál jsem se, že to nestihneme, nemůžeš odložit film, když máš obsazené dva osmdesátileté herce. Bál jsem se, že mi umřou. A taky jsme dotočili a Radek Brzobohatý za půl roku umřel,“ popisuje Strach. „Takže jsem do filmu investoval celý svůj honorář a nemám za to ani korunu. „Pánbůh mě sem poslal s úkolem, abych tyhle dva lidi vrátil k sobě. Možná mě to jejich smíření přijde cennější než celý film,“ říká.

Na čísla prý nemá hlavu

Na to, že oba jeho rodiče před odchodem do důchodu pracovali jako bankéři, zvláštní uvažování. „Nějak mě v tomhle ohledu špatně vychovali,“ směje se Jiří. „S nadsázkou říkám, že s matematikou jsem skončil u trojčlenky. A podobné je to i s mým talentem cokoli vyobchodovat. Kdybych tak měl alespoň čtvrtinu židovské krve!“

Fandím Bohu

Židovskou krev nemá, zato se celý život hlásí ke katolické víře, ač to u našich umělců moc populární není. A hlásí se k ní originálním slovníkem. „Bůh je nad námi, já mu fandím a věřím, že to není na piču. Ten Nový zákon je celkem dobrá knížka, kterou stojí za to si přečíst,“ říká s lehkou nadsázkou.

Hrál si na svaté přijímání

Jako malý prý chtěl být knězem. „Od dětství jsem si na kněze hrál. Navlíkli na mě deku, já babičkám sloužil mši svatou a krmil je piškotama. V nějakých šestnácti nebo sedmnácti jsem ale zjistil, že bych ten celibát asi nevydržel. Takže jsem radši ustoupil, než být špatný kněz, je lepší být špatný režisér,“ směje se.

Budoucí papež?

Navíc je prý soutěživý. „Jsem kariérní, chci jít dál. Jenže, co dál? Budu kněz…Mohl bych bejt biskup. Mohl bych bejt arcibiskup. Taky kardinál bych mohl být. A to už by mě asi zvolili. Takže tady sedí potenciální papež,“ říká Strach na oko vážně moderátorovi Honzovi Dědkovi.

Zpovědník ho naučil pít dobré víno

Podobně neortodoxní jako je Strachův vztah k víře, je i jeho zpovědník. „Můj zpovědník mě naučil pít víno místo panáků. Ne, červené, výborné italské víno. Jednou jsme spolu jeli do Říma točit dokument o panu kardinálovi Špidlíkovi a on najednou sjel z dálnice a zavezl mě do města Montepulciano nakoupit toskánské víno. A od té doby ho piju taky.“ Do té doby prý pil panáky.

Nepotřebuje psychoterapeuta

Je vůbec zastáncem zpovědí. „Zpověď je krásná věc. Každý jsme průserář. Každý. S vlastním hříchem se nesmíříte, ale odpustí vám to ten táta v nebi, Pánbůh. Fór je v tom, že to pojmenujete nahlas, že na sebe vylejete ten kýbl sraček.  To, co svět řeší přes psychoterapeuty, my řešíme přes zpovědníka.“ Se zpovědníkem řešil dnes dávno ženatý režisér i předmanželský sex.

Kdy se z hříchu stává zlozvyk?

„Napřed jsem hřešil a pak jsem to řešil,“ ošívá se Strach. „Zpovídal jsem se a on na to: To je těžký hřích, ovšem podle jezuitské spirituality věc, která se pravidelně opakuje, jako kouření, přestává být těžkým hříchem, stává se zlozvykem a to už je lehký hřích. Takže vám radím často a pravidelně, takže z toho udělejte zlozvyk,“ popisuje překvapivou reakci svého zpovědníka a dodává vysvětlení. „Před stoletími byl předmanželský sex vlastně zákazem pedofilie, mělo to logiku. Dřív se lidi brali v patnácti. Dneska je to jinak, lidi se berou po vysokých školách,“ vysvětluje, proč podle něj církev předmanželský sex už tolik neřeší.

Anděl Páně

Víry se týká i jeho nejslavnější film, pohádka Anděl Páně. „Snažím se humor držet v laskavosti, snažím se odhadnout, kdy to není přes čáru, aby diváci chápali, že mám ten nebeský příběh rád, že ho neshazuju,“ vysvětluje, proč sáhl po náboženském tématu. A posvěceno to má od samotného kardinála Duky, který se na natáčení druhého dílu přišel podívat. Posvěcení prý má i „zhora“. Jak jinak si vysvětlit, že v loňské mírné zimě v Krumlově nasněžilo přesně to jediné správné odpoledne, kdy sníh do záběrů potřeboval? Někdo tam nahoře má asi Stracha rád. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Lucie Kolouchová