Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Byla jsem ztracená, smutná a z dnešního pohledu možná i nešťastná. Byla za tím nenaplněná láska. A tehdy mi o tom kamarád řekl… Tereza Kostková, která nedává rozhovory, porušila své pravidlo

28.06.2016
Byla jsem ztracená, smutná a z dnešního pohledu možná i nešťastná. Byla za tím nenaplněná láska. A tehdy mi o tom kamarád řekl… Tereza Kostková, která nedává rozhovory, porušila své pravidlo

Foto: TV Prima

Popisek: herečka Tereza Kostková

Před třicítkou se vydala na pouť do Santiaga de Compostela. Ušla přes sto kilometrů pěšky, s těžkým batohem. Hledala sama sebe. Ve třiceti se našla, když porodila syna Antonína. S jeho otcem se nedávno, když oslavila čtyřicítku, rozvedla. Ve vší tichosti. V hledání sama sebe ale prý pokračuje.

Média její bouřlivý vztah s režisérem Petrem Kracíkem sledovala ostřížím zrakem. Přesto se jim nepodařilo odhalit, že rozvod už proběhl… „Možná je to tím, že jsem nic netajila. Jenom jsem o tom prostě nemluvila. Je to naše soukromá věc a měla takovou zůstat. Nejsem zastáncem neustálého probírání a zveřejňování všeho, ani u veřejně činných lidí. Každý člověk potřebuje mít svůj vnitřní svět, své soukromí a tedy i tajemství. Je to velmi nezbytné pro život, pro vlastní duši. Navíc nejsem až tak sdělný člověk a nevidím důvod, proč bych měla s národem žít svůj život,“ říká herečka pro magazín OnaDnes.

Bulvár si píše, co chce, bylo to jinak

„Nemám problém mluvit na besedách, při různých setkáních s diváky. S tím, s kým chci já. Ale bulvár? Stejně si napíší, co chtějí, takže je vlastně úplně jedno, co jim řeknu. Proto raději neříkám nic. Nebo ano, nezbytné minimum. Před třemi lety jsme řešili s Petrem nějaký manželský problém. Tehdy jsem si naplno uvědomila, že některé noviny a weby jedou seriál. Paralelně s mým životem, leč naprosto nezávisle na něm. Někdy to bylo až komické, protože v mém interním životě se leckdy odehrávaly zcela opačné situace, než o jakých se psalo,“ usmívá se Tereza.

Dnes je to uzavřené

Co se před třemi lety dělo, herečka odmítá prozradit. „Tehdy poprvé jsme oba začali vážně otvírat ty méně harmonické stránky našeho soužití. Co koho trápí, co kdo potřebuje, či naopak. Cítili jsme rozdíly a viděli, co nevyhovuje. Hodně jsme o tom dokázali mluvit, to je vždycky ta lepší varianta. Ale i tohle patří do kuchyně, ne do novin. Už proto, že je to nepřenosné a výsostně osobní. Ale tenkrát jsme se rozhodli, že stojí za to učinit pokus věci napravit. Ale v jeden moment si uvědomíte, že už to dál nejde, že jste udělala maximum a opravdu není jiná cesta. Tak jasně jsem to tehdy ještě neviděla. Dnes to máme oba uzavřené jak před svým svědomím, tak před zákonem. Podotýkám ale, že náš vztah tím u konce není,“ tvrdí Kostková.

Vztah ale pokračuje

„Vztah přece nemůžete jen tak ukončit. Tak jako se nedá zahájit tím, že podepíšete nějaký papír, tak ho jiným papírem jen tak neukončíte. Je to změna formy. Byť velmi zásadní a velká. I když spolu už nežijete, vztah nemůže nepokračovat. Zvlášť když máte dítě. Je to prostě jen jiný vztah a jiná pravidla hry,“ mlží Kostková.

Historie se zřejmě zopakovala

Před třemi lety se totiž zřejmě přihodilo to samé, co už kdysi. Tereza Kostková totiž manžela přebrala Veronice Gajerové, se kterou měl dvě děti. Zakoukal se do mladší. Podle Terezy za tím ale kromě nevěry, kterou připustila, byla i její práce. „Petrovi vadilo, že jsem svého času pracovala opravdu nadstandardně. A i když jsem si vzhledem k tomu, že větší část chodu domácnosti, včetně hypotéky, ležela na mně, nemohla dovolit tak úplně nepracovat, přece jen jsem výrazně zvolnila.“ Evidentně to ale nepomohlo.

Pouť do Santiaga? Byla jsem nešťastná

„Ve třiceti rozvod do mých plánů rozhodně nepatřil,“ připouští Tereza. Tehdy s Petrem Kracíkem, svým tehdejším šéfem počala syna Antonína. Jeho narození vnímá jako největší zlom ve svém životě. Do té doby totiž prý neustále řešila, co se sebou. Až jí jeden kamarád poradil pouť do Santiaga de Compostela, starou katolickou poutnickou trasu dlouhou několik kilometrů. „Pro tu pouť jsem se rozhodla proto, že jsem byla velmi ztracená, smutná a z dnešního pohledu možná i nešťastná. Byla za tím nenaplněná láska. A tehdy mi kamarád řekl o pouti do Santiaga de Compostela. Nebylo to z náboženských důvodů, i když to vztahování se k něčemu vyššímu tam bylo taky. Ale ráda chodím, miluju historii a mám kořeny ve Španělsku,“ říká dcera herečky se španělskými předky Carmen Mayerové.

„Na pouť jsem šla v sedmadvaceti. Nohy tenkrát bolely, došlo i na krev, batoh byl den ode dne těžší, jediné, co se ze mě linulo, byla kombinace potu a zmoklého oblečení, protože čisté jsem už neměla. Ušla jsem sto dvanáct kilometrů s těžkým batohem. Ale jediná moje vzpomínka je, že to bylo skvělé. A takhle to mám s cestou za svým životem,“ uzavírá. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.     

Vložil: Lucie Kolouchová