Na konzervatoři se na vás všechno navalí; jeden profesor říká, že jste tlustá, další, že nemáte rytmus… O pekle na herecké škole promluvila hvězda Ulice a dalších seriálů
21.06.2016
Foto: Facebook
Popisek: herečka Malvína Pachlová
„Je těžké, být dneska mladá a hezká herečka“, tvrdí barmanka z Ulice. Zdálo by se, že to holky mají lehké. Mladá a hezká herečka Malvína Pachlová, známá z Ulice, ale v rozhovoru pro Novinky.cz tvrdí, že ani omylem. „Zní to krásně, ale než se člověk dostane do seriálu, tak to také chce spoustu castingů a někdo si vás musí vybrat. Je to mnohdy docela náročné. Mám dost kamarádek, talentovaných a krásných hereček, ale nejsou nikde,“ krčí rameny. Sama má ale ostré lokty, zocelila ji studia na konzervatoři.
Ona ale štěstí měla, po Ulici, kde hraje už řadu let, točí seriál Drazí sousedé. Jaké to je? „V Drahých sousedech mám roli kadeřnice mnohem víc vymezenou než v Ulici, kde hraju barmanku. Přesně jsem věděla, jaký typ holky hraju. Roli jsem si moc užívala, dalo se v ní hodně zlobit a blbnout. Samozřejmě bych na svém hereckém projevu chtěla ještě pracovat a také chci odjet na herecký kurz do zahraničí,“ zapáleně vykládá Pachlová.
Erotické scény s Dolanským
Má za sebou i první akční scény v thrilleru Raluca. Zahrála si je s Janem Dolanským. Tohle ji prý na škole neučili. „To opravdu ne. Snad to moji profesoři neviděli. Bylo to náročné. Já jsem docela stydlivý člověk a jako každá žena mám k sobě a své postavě spousty výhrad. Bylo těžké to překonat a svléknout se, ale přijala jsem roli, protože nahota v tomto snímku měla své opodstatnění. Nepřišla mi zbytečná,“ říká Pachlová.
Přítel mi pomáhal, ale pak jsme se rozešli…
Co na nahé scény říkal přítel, herec Jan Maléř? „Honza mi pomáhal. Šťastný asi nebyl, ale je herec, také si prožil nějaké nahé scény. Chápal to. Jen si myslím, že film neviděl… Ještě před premiérou se naše cesty rozdělily, ale ne ve zlém, za což jsem vděčná. Máme se stále rádi, jen už spolu nežijeme,“ tvrdí herečka.
Tyranie na konzervatoři
Na herecké konzervatoři přitom docela bojovala. Se svým tělem i se svými pedagogy. „Na konzervatoři se na vás všechno navalí – jeden profesor říká, že jste tlustá, další, že nemáte rytmus,“ vzpomíná na peklo, kterým prošla na škole. „Kdyby mě někdo viděl, jak se nešťastná vypravuju ven a kolikrát pláču, že se nevejdu do šatů! Jsem totiž obětí konzumní doby, chtěla bych mít míry modelky, ale mám ráda jídlo, takže to asi bude boj na celý život.“ Škola jí ale srazila sebevědomí dost slušně. „Někteří profesoři se později přijeli podívat, když už jsem hrála divadlo. Prý nevěřili, že se dokážu v rytmu hýbat. Všechno je to o tom, co vám kdo podsouvá, a vy, i když nechcete, to nosíte v hlavě a už vás to omezuje,“ popisuje psychický nátlak, kterým studenti herectví na škole prošli.
Ideál krásy? Maminka, Rottrová a Kostková
Kdo je podle ní ideál ženské krásy? „Moje maminka byla… Strašně mě mrzí, že nevypadám jako ona v mém věku. Nejkrásnější ženy jsou podle mě ty, které umějí stárnout. Nehrají si, že jim je stále dvacet. Obdivuji například Marii Rottrovou, to je žena s velkým Ž. Takové považuji za nejatraktivnější, netlačí se do bulváru, pečují o sebe, ale nemusí kvůli tomu podstupovat všelijaké kosmetické operace. Také Tereza Kostková je nádherná, jako člověk a také pro svou ženskost,“ nadšeně říká Malvína.
Táta láme nohy na DAMU
Proč vlastně nešla radši na DAMU? Asi proto, že tam pohybovou výchovu učí její otec, Petr Pachl. A je to obávaný pedagog. Dost nešikovných budoucích herců si na jeho hodinách leccos vykloubilo nebo i zlomilo. „Mně přijde roztomilý, ale vím, že jeho studenti ho jako já asi nevnímají,“ směje se Malvína. „Táta mě naučil kromě kotoulů a hvězdy také to, jak vycházet s cholerikem, protože tatínek občas vybuchne. Ale pro mě to je velmi dobrá zkušenost. Na divadle a při natáčení se setkáte s různými typy režisérů a mě už jen tak nějaký křik nerozhodí.“
Se svým tělem je teď už srovnanější než ve školních letech. Může za to i nový přítel, kolumbijský režisér Juan David Salazar. Jihoameričanům se totiž jak známo líbí ženské tvary. Ti dva se seznámili jak jinak, než na filmovém festivalu v Karlových Varech. S Juanem si Malvína užívá své ženské stránky. „Moje vášeň je šití a ráda tvořím nové věci. Vyrábím šperky a náhrdelníky, šiju kabelky. Nikdy nic stejného. Hraju na kytaru, ale spíš jen pro sebe, před lidmi ztrácím rytmus,“ směje se herečka.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Lucie Kolouchová