Mezi českými novináři zuří občanská válka… Takhle silná slova bychom čekali v bulváru, napsal je ale odborný web, zabývající se médii. Kdo je s kým na nože a jak to vypadá v zákulisí? Čtěte

Foto: Facebook

Popisek: Leoš Kyša

Leoš Kyša na Mediahub.cz řeší reakce české novinářské akce na kauzu, kterou otevřel web HlídacíPes Roberta Břešťana, jenž přišel s informací, „že vedení FTV Prima nařídilo redaktorům zpravodajství, že tématiku uprchlíků mají prezentovat jako hrozbu, problém a krizi“, což Prima už od začátku popírá. Televize může být vystavena problémům s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, ale obecně jde o víc - o novinářskou obec jako takovou.

Reakce novinářů a publicistů na tuto kauzu totiž ukázaly, jak zásadně je česká novinářská obec rozdělena. Jak píše Kyša, „zatímco v devadesátých letech viděla většina významných českých novinářů svět víceméně stejně, dnes už to dávno neplatí.“ Kyša situaci analyzuje a nabízí pohled na rozdílné frakce a hlavně dva základní odlišné tábory, mezi kterými právě zuří občanská válka. Tím jedním podle něj jsou ryzí idealisté, tím druhým pak pragmatici.

Pokrytečtí idealisté

Idealisté podle Kyši víceméně věří, že novinářské řemeslo je poslání s étosem a jakmile se člověk stane novinářem, vstoupí do posvátného cechu, jehož pravidla je povinen hájit bez ohledu na to, zda pracuje v Respektu nebo v radničním zpravodaji města Havířov. „Takový přístup je, přiznejme to veřejně, pokrytecký. Novinář není ani členem posvátného cechu, ani bytostí, která striktně dodržuje neutralitu. Idealisté v tomto mají zpravidla máslo na hlavě. Že to tak je, si neuvědomují většinou proto, že pracují v médiu, jehož zaměření odpovídá jejich pohledu na svět. Je to poměrně přirozený vývoj většiny médií. Do České televize nastupují lidé, kterým vyhovuje její filosofie spojená víceméně s tzv. novou levicí. Každé médium má prostě své zaměření, svou „ideologii“ či řekněme vzletněji „filosofii“, kterou prosazuje, která je v něm hluboce zakořeněná a kterou novináři, buď přirozeně svou vlastní povahou a nastavením - nebo čistě z toho důvodu aby zapadli, respektují,“ píše Kyša. 

A pragmatický postoj

Pragmatici pak prý na druhé straně věří, že majitel média jasně určuje, co se smí a nesmí, slovy Ondřeje Féra z vydavatelství Empresa Media: „Redakční politika TV Prima je hlavně záležitost TV Prima. Komu se to nelíbí, ať se na to nedívá a kdo se na tom nechce podílet, nechť dá výpověď“. „Dá se dost jasně chápat,“ píše Kyša, „proč to říká právě šéfredaktor tohoto vydavatelství, jehož redakční politika je velmi jasně postavena na kooperaci s ostatními společnostmi vydavatele, protlačování PR článků a jasné servilitě vůči čínským spoluvlastníkům.“ To druhé bylo prý jasně vidět na tom, jak Týden reagoval na návštěvu čínského prezidenta – tedy ke spokojenosti čínské strany.

Idealisté se tedy mýlí. Mají ale pragmatici pravdu? „Jsem přesvědčený, že rozhodně ne. Zcela pomíjí totiž jednu důležitou věc, a to je historicky nastavené vnímání médií ze strany čtenářů. Média přináší lidem informace a lidé předpokládají, že tyto informace sice mohou být zkresleny rozumovými schopnosti a politickým zaměřením novináře, který je přináší, ale tyto informace by měly být ve své podstatě pravdivé a předávat čtenářům, posluchačům a divákům sice částečně zkreslený, ale autentický obraz světa. Že lidé informace potřebují, je jasné,“ říká Kyša. 

 Komu se to nelíbí, ať to nekupuje

„Jsem-li vyznavačem postoje Ondřeje Féra, pak bych si neměl říkat novinář a médium, ve kterém pracuji, by na titulní straně mělo mít napsáno: Toto je produkt společnosti Empresa Media. Tento produkt splňuje nároky a požadavky pana vydavatele a nic víc. Komu se to nelíbí, ten by to neměl kupovat." Pokud to vyznavači nejtvrdší linie pragmatismu na svých časopisech nebo webech nemají napsáno, pak s námi hrají stejně pokryteckou a falešnou hru jako idealisté,“ natvrdo píše novinář.  

Špinavé prádlo FTV Prima

Vraťme se ale k aktuální kauze. „Hlídací Pes odvedl skvělou práci, když vynesl na veřejnost prádlo televize Prima. To se teď pere ze všech stran. Abychom zjistili, jak moc velký problém Prima má, měli bychom si nejdřív definovat, jak moc to prádlo bylo špinavé, jak moc to vybočovalo z toho, co se odehrává v jiných médiích, hlavně při výběru témat a událostí, o kterých se rozhodnou média informovat a o kterých ne. Umím si představit, jak by asi vypadala nahrávka z porady webů Echo24 či Svobodné fórum, na které by některý dostatečně ideologicky nevybroušený redaktor navrhl článek o něčem pozitivním, co se povedlo Miloši Zemanovi nebo (nedej Bůh!) Andreji Babišovi,“ komentuje Kyša. Jenže případ Prima se týkal ožehavé a emotivní otázky uprchlíků, že.

„Případ Primy by se pro nás (pokud nebudeme ani pokrytečtí idealisté, ani stejně falešní pragmatici) mohl stát skvělým nástrojem, jak si v médiích určit, co je akceptovatelná redakční politika, tedy zaměření se na určité téma a zaujímat přitom určitý ideový postoj - a co je manipulace veřejností. Protože pokud Prima jen nastavila jasnou filozofii „Chceme lidem ukázat nebezpečí, které uprchlíci přináší“, nemůžeme jí to vyčítat. Zásadní problém z hlediska nejen zákona, pod který televize spadají, ale i z hlediska těch nejnižších novinářských standardů by byl, pokud by Prima zprávy manipulovala a její redaktoři lhali a manipulovali s fakty třeba v zájmu vyvolávání nenávisti vůči uprchlíkům. To už je ale na Radě pro rozhlasové a televizní vysílání,“ uzavírá Kyša.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na .

Vložil: Dáša Vrchotová