Zpěvák Peter Nagy se proslavil i jako skvělý fotograf aktů, teď ale dospěl k radikálnímu rozhodnutí – všechny krásky mají smůlu, fotí už jenom jedinou. Budete zírat, kdo je tou šťastnou
15.06.2016
Autor: ociprozivot.cz
Popisek: Fotografování sexy krásek pověsil Peter Nagy dočasně na hřebík
Kdyby pověsil muziku na hřebík, určitě by se populární slovenský zpěvák uživil. Je totiž také velmi šikovný fotograf, především velmi dobrých a pořádně žhavých aktů. Krásné modelky ale mají u něj v poslední době utrum – fotografuje už totiž jenom jednu jedinou.
Je to už pár let, co se známý slovenský zpěvák, skladatel a textař vrhl do úplně jiného koutu umělecké tvorby – chopil se fotoaparátu a dal se do vytváření černobílých aktů a portrétů. A že mu to opravdu šlo, dokazuje i skutečnost, že vystavoval nejen v Bratislavě a Praze, ale také třeba v rakouské metropoli Vídeň, a jeho snímky se objevovaly v nejrůznějších zahraničních kalendářích. Mimo jiné fotografoval i pro slavný pánský magazín Playboy a v roce 2007 se stal oficiálním fotografem soutěže krásy Česká Miss. Nedávno se ale rozhodl, že se zpodobňováním ženské krásy končí.

Na vernisáži výstavy svých fotografií
Jenom jedna jediná
Prý prozatím jenom dočasně pověsil uměleckou fotografii na hřebík, takže pózování před jeho objektivem se pro řadu půvabných modelek přinejmenším odkládá. „No, dal jsem si pauzu, protože loni jsme s kapelou slavili třicáté výročí a pokračujeme v koncertech. Absolvovali jsme i česko-slovenské turné, takže v současnosti není čas a věnuji se jen muzice,“ prozradil zpěvák. Fotografování se ale nevzdal úplně, jen se jaksi proměnily modely. A nakonec z nich zbyl jeden jediný. „Jednu výjimku jsem přeci jen udělal. Fotím svého psíka. Vzal jsem si z útulku psí dámu, takže ona je teď mojí jedinou modelkou,“ prozradil na narozeninovém koncertu Radia Blaník na Konopišti.

Peterova láska z pražského útulku – když si ji přivedli domů, neuměla si hrát a neměla vůbec žádné sebevědomí
Kuráž mu nikdy nechyběla
S kapelou Indigo je na scéně déle než tři desetiletí a kuráž mu nikdy nescházela. Umělec má být podle něj v pozici, v níž si může dovolit všechno – provokovat i kritizovat. „Vždy jsme ulítávali na tom, abychom trochu popichovali lidi, kteří mají takové to strnulé myšlení. Mě to bavilo. Bavilo mě provokovat,“ přiznal Nagy před časem v jednom rozhovoru a dodal: „Měli jsme období, kdy jsem vystupoval dva roky jenom ve vojenské košili. Nyní je to ale zase trochu jiné. Umělec má být v pozici, jak se říká, dvorního klauna, který si může dovolit všechno… Takže má provokovat, může kritizovat a podobně. To je vlastně princip showbyznysu – být jiný.“

Mezi svými záběry má i úžasné unikáty z cest
Image není nanic
Důkladně promyšlená image je podle něj základem, bez níž se žádný umělec neobejde, a Peterovi nelze v tomto smyslu nic vytknout – svůj vzhled měl perfektně propracovaný již od prvopočátku kariéry. „Myslím si, že slogan ‘image je nanic‘ je blbost. Zpěvák zkrátka má mít image. Je jedno, jestli vystupuje v jednom tričku, jen nesmí být takzvaně bezpohlavní. Lidé chtějí vidět show a my to s kapelou Indigo dodržujeme… Image zpěváka jsou ale hlavně písničky. Když je nemáš, tak ti nepomůže ani nevím co. Jako některé zpěvačky, které sice mají silikony, ale nemají hity,“ nechal se slyšet v rozhovoru pro magazín televize Markíza Reflex.

Málokdo ví, že další Peterovou velkou vášní jsou klobouky
Bujná hříva pod kloboukem
Jeho hlavním poznávacím znakem byly odjakživa dlouhé vlasy. „Samozřejmě když se po letech podíváš na některé zpěváky, tak přibrali, nemají vlasy… ale vůbec jim to neškodí, protože jde o ty písně, které nestárnou. Provokativní oblékání je jen dobrý doplněk. My po třiceti letech stále hrajeme na koncertech hity, a to z prostého důvodu. I já, když jsem byl na koncertu Santany či Lennyho Kravitze, chtěl jsem slyšet jen ty největší hity. A je jedno, zda je to v malém česko-slovenském měřítku, nebo celosvětovém. Lidé chtějí zkrátka slyšet známé písně, aby si je zazpívali. Tančí pod pódiem a zpívají zpaměti,“ vysvětlil nestárnoucí umělec, který si z každé cesty vozí poněkud neobvyklé suvenýry – klobouky. „Z každé cesty si dovezu jeden klobouk. Samozřejmě ne z Rožňavy či Gabčíkova, ale ze zahraničí. Protože u nás se klobouky v podstatě nepěstují, a to je škoda, klobouk je dominanta. Běžně vozím s sebou tři čtyři kusy, abych se mohl rozhodnout podle počasí, nálady a co já vím... – teploty či rosného bodu,“ dodal s úsměvem.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská