Podezíral Švorcovou, pak ale s hrůzou zjistil, že mu 'dištanc' zařídil nejlepší přítel. Důvodem byla synova klukovina, kterou vášnivý karbaník sám proflákl při mariáši v divadelní šatně. Tajnosti slavných
10.06.2016
Foto: archiv
Popisek: Nezapomenutelný herec, skvělý komik a nenapravitelný průšvihář Milan Neděla
„Život není žádná sranda, ale život bez srandy by nebyl žádnej život.“ To bylo motto populárního recesisty a ‘potížisty‘ Milana Neděly, který proslul především jako představitel rozličných hromotluků. Leckdy mu ale do smíchu právě nebylo.
Při vyslovení jeho jména se všem nejspíš vybaví jako představitel věčně hladového pucfleka Balouna ze ‘švejkovské‘ komedie Poslušně hlásím.
Nenažraný pucflek Baloun ve Švejkovi
„Bylo mi třiadvacet a měl jsem zahrát padesátiletého chlapa. Bylo to absurdní, ale nakonec to snad vyšlo dobře. Problém byl ve dvou scénách. Jednou jsem se měl hladově vrhnout na prejt. Jenže se to točilo v létě, bylo horko a ten prejt příšerně smrděl, lezly po něm mouchy, byl v rozkladu. Naštěstí mi po chvíli dali nějakou jinou hmotu, která se pochoutce aspoň vzdáleně podobala. Zato když jsem měl jíst ze staniolu paštiku, užíval jsem si každé soustíčko. Voněla náramně. Pak se ale záběr opakoval jednou, podruhé, potřetí, a to už mi lezla krkem, nosem i ušima. Roky jsem nemohl paštiku ani vidět. Když mi potom ukazovali záběry, málem jsem omdlel. Ve filmu použili jen moment, jak vylizuji prázdný staniol,“ vzpomínal Milan Neděla na svoji zřejmě nejslavnější roli v knize Rozpomínky.
První velký průšvih
Ve své generaci byl se 193 centimetry a 120 kilogramy rozhodně nepřehlédnutelný. Narodil se 23. února 1934 v Praze, v rodině hlavního účetního proslulé továrny na motocykly JAWA. Na počátku okupace jeho otec významně pomáhal židovským rodinám, jejichž firmy cíleně účetně likvidoval, aby skončily v minusu. Ulité peníze si pak jejich majitelé odvezli s sebou do exilu. Na válečné období ale vážně doplatil zdravotně, když mu při jakémsi střetu ujel nacistický voják obrněným vozem ruku.
Malý průšvihář
Malý Milan původně vyrůstal na venkově u Jílového, později v hlavním městě. Studoval na gymnáziu, odkud byl ale z politických a kázeňských důvodů vyloučen. Při prvomájovém průvodu v roce 1950 si totiž napsal na bílou čepičku Alibaba – God Bless U (Bůh žehnej, Alibabo) a jeho kamarád zase Piráti všech zemí, spojte se! Naštěstí pak dostudoval na gymnáziu Hellichova na Malé Straně. Mezitím začal hrát v dramatickém kroužku, což ho přivedlo ke studiu na DAMU, kterou absolvoval v roce 1956.
Detektiv, pirát, mnich… zahrál prostě všechno
První dvě angažmá strávil v Kolíně a Východočeském divadle v Pardubicích. Počátkem 60. let prošel pražským Divadlem Na zábradlí, Divadlem Na Fidlovačce a Paravanem. Poté po boku známých zpěváků účinkoval až do roku 1972 v Rokoku v jeho slavné éře a nakonec zakotvil v Hudebním divadle Karlín. Monumentální zjev ho předurčoval pro role dobráckých hromotluků ve veselohrách, dokázal ale bez problémů zahrát i dramatické role. Film si ho poprvé všiml ještě jako studenta DAMU, takže se v roce 1955 objevil poprvé na plátně jako ošetřovatel ve studentském snímku Blázni mezi námi.
Na jevišti kolínského divadla
Od té doby točil i několik filmů ročně. Hrál i v některých dramatech, hojnější uplatnění ale našel především v komediích, v nichž ztvárňoval muže nejrůznějších profesí. Od počátku 60. let spolupracoval také s televizí, účinkoval v řadě inscenací a seriálů a počet jeho filmových a televizních rolí překročil stovku. Naposledy si zahrál ředitele školy v prvním dílu seriálu Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek. Diváci si ho ale pamatují hlavně z populárního televizního cyklu Komik a jeho svět, jehož uvádění převzal po Miloši Kopeckém.
Kdo práskal v Rokoku?
Po srpnové okupaci přibyl v jeho tváři knír, který si nechal narůst na protest a už ho nikdy neoholil. Poté co počátkem 70. let normalizace definitivně rozprášila pražské Divadlo Rokoko a Neděla navíc podepsal prohlášení Dva tisíce slov, mohl účinkovat jen v rozhlasu, s divadlem i filmem měl utrum. „V Rokoku na herce donášel Vlastimil Bedrna. Mazali mariáš, pomlouvali režim a on to práskl. Chtěl táhnout repertoár normalizačním proudem a oni ho poslali do háje. Tak se jim mstil,“ prozradil později Blesku hercův syn Aleš a jeho tvrzení potvrdil později v Nedělově knize Rozpomínky i zpěvák Karel Štědrý. „Byl konec s Rokokem i licitovaným mariášem. A začala blbá doba,“ povzdychl si. Odnesl to samozřejmě i Darek Vostřel, šéf souboru a Nedělův nejlepší kamarád, o Martě Kubišové a podvrhu s pornografickým časopisem ani nemluvě.
S principálem Darkem Vostřelem v Divadle Rokoko
„Táta si tehdy myslel, že za to mohla i Švorcová. Byli kolegové a on jí to jednou na ulici řekl a Jiřina, byť kovaná komunistka, mu opáčila, že na svědomí ho má i Světla Amortová. Švorcová byla sice zanícená soudružka, ale na lidi nedonášela,“ upozornil Aleš Neděla, který přiznal, že se pod tátův ‘distanc‘ podepsal i on. Na počátku byla klučičí nevraživost – kamarád na Aleše práskl, že popsal zdi v Podskalí nápisem Husák je vůl. Neděla se sice snažil vysvětlit, že se syn nepohodl se spolužákem Jardou Husákem, a vykřičel tak klukovskou křivdu do světa, jenže mu nikdo nevěřil. „A když jsem pak dostal dvojku z chování, táta mi pak ještě koupil favorita,“ dodal Aleš.
Vášnivý slávista
Milan Neděla byl vášnivým fanouškem vršovických ‘sešívaných‘, a tak se stal spoluzakladatelem Odboru přátel Slavie. V 60. letech, kdy byl klub na několik let přejmenován na Dynamo, se zasadil o návrat k původnímu jménu a do smrti nevynechal jediný zápas. „Táta byl šikovný na všechny sporty, hrál dobře basket, uměl to s míčem. A měl i swingové kapely, na co sáhl, to mu šlo. Že byl zavalitý? To jen klamal tělem,“ prohlásil Aleš.
Jako dráb Řídký pivo s Bohumilem Bezouškou a Vladimírem Menšíkem v televizním historickém
dramatu Kateřina zlé pověsti
Od roku 1982, kdy musel odejít do invalidního důchodu, spolupracoval především s rozhlasem a mimo jiné skvěle imitoval i některé slavné kolegy. V rozhlasu ho dokonce jednou využili při natáčení, když legendární Stanislav Neumann nemohl přijet do studia. „Nedělo, kur, ty mě umíš líp, jak já!“ vyčinil mu posléze Neumann. V divadle zase bravurně zaskočil třeba za Vítězslava Vejražku, a protože měl na sobě jeho kostým, nikdo nic nepoznal.
Protézu zvládl za tři dny
Sotva by někdo hádal, že se chlap jako hora potýkal od patnácti let se zdravotními problémy. Vážné komplikace odstartovaly tím, že usnul v autobusu, když jel soubor ze zájezdu, a spálil si nohu o topení. „Doktoři nezjistili, že má cukrovku, a rozjely se mu všechny cévní problémy, nehojilo se to a nemoc propukla,“ prozradil jeho syn. Poté Milan Neděla prodělal devatenáct operací, dvakrát žloutenku a rakovinu tlustého střeva. „Dva roky žil s amputovanou nohou. Brali mu ji prst po prstu, pak ji uřízli pod kolenem. Za tři dny se ale naučil chodit o berlích na protéze. Bojoval statečně,“ prozradil Aleš.
S filmovým historikem Karlem Čáslavským a Milošem Kopeckým, kterého Milan Neděla v pořadu
Komik a jeho svět střídal
Velkou oporu měl v manželce Marii, které neřekl jinak než láskyplně Maruna. Udělala si řidičák těsně před padesátkou, vozila ho po nemocnicích, a dokonce se jen pár týdnů po zkouškách vydala s manželem škodovkou na dovolenou do východního Německa k moři. A vůbec neměl rád, když se o jeho nemocech mluvilo. „No a co, rakovinu má kdekdo, jen o ní neví,“ vyprávěl kdysi v královéhradeckém studiu, když mu složili poklonu, že i s nemocí jezdí moderovat swingové pořady. Boj o život nezapomenutelný herec a komik Milan Neděla prohrál 14. dubna 1997, bylo mu třiašedesát let.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská