Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Různí zpovykaní lidičkové v batikovaných hadrech, co si neholí podpaždí, šíří radikální názory. Přitom ti samí, kdyby přišla bída, by dlabali všechno, tvrdí šéfkuchař

01.06.2016
Různí zpovykaní lidičkové v batikovaných hadrech, co si neholí podpaždí, šíří radikální názory. Přitom ti samí, kdyby přišla bída, by dlabali všechno, tvrdí šéfkuchař

Autor: Facebook

Popisek: Šéfkuchař Roman Vaněk

Roman Vaněk je známý díky svému pořadu Peklo na talíři, který vysílala internetová televize Stream.cz. Je ale také ředitelem Pražského kulinárního institutu a autorem několika kuchařek, teď zrovna vydal druhý díl té, kde radí, jak vařit Snadno a rychle. Jak jsou na tom podle něj Češi se stravováním?

Zapamatovatelný je už zjevem. Tmavá kůže kolem očí mu dodává vzezření čerta nebo ostravského havíře, přitom ale jde o hyperpigmentaci po atopickém ekzému. Jeho pořad Peklo na talíři zavedl do širokého povědomí pojem šmakuláda, tedy jídlo nevalného původu za co nejnižší cenu, kterým se nás výrobci snaží oblafnout. Pustil se ale i do dalších potravin, zamířil na samé kulinářské dno – to když pitval mražené šunkové pizzy, v nichž jsou dva čtverečky šunky, jindy cereálie tvářící se jako zdravé nebo olivové oleje, které tají, že jsou z pokrutin, tedy ze zbytků oliv. Ani se pak nemůžeme divit, že jako vítěz v oblasti konzerv mu vyšly ty pro psy...

Za vším si stojím, říká kuchař s prořízlou pusou

Všechno navíc říká pěkně na plná ústa. Nebojí se žalob? „To víte, že hrozí žalobami, soudy, ale zůstává to vždycky v rovině řečí, protože za vším, co jsem kdy řekl, si tvrdě stojím. Na lumpárny v jídle je třeba upozorňovat, ale aby vás v tom fičáku, který žijeme, lidi vnímali, musíte říct pěkně nahlas: Potká šmejd šmejda,“ řekl už dříve v rozhovoru pro MF Dnes. „Když to řeknete hezky, kulantně, lidi tomu nebudou věnovat pozornost.“

Snadno a rychle? Marketingový tah!

A jak tedy vařit snadno a rychle? „Gastronomie není snadná, ani rychlá,“ směje se v rozhovoru pro DVTV. „To je jen takovej marketingovej tah. Je pár snadných a rychlých receptů, ale není jich moc,“ přiznává. Prý spíš učí lidi, jak přemýšlet, jak nevařit z polotovarů a když, tak jak poznat slušné polotovary. Tak, aby i patnáctiletá holka zvládla slušný steak s pepřovou omáčkou.

Roman Vaněk

Používejme selský rozum

Podle Vaňka se musíme naučit přemýšlet, používat selský rozum. „My už jsme se naučili oblékat, jezdit na sofistikované dovolené, za vínem do Burgundska, za parmskou šunkou, umíme koupit počítače i dobré knihy, jenom jsme se nenaučili jíst. Vymlouváme se na finance, a teď vím, že to schytám: Rozdíl mezi produktem na hranici etiky a poživatelnosti a kvalitním produktem je často jen koruna nebo pět. Pořád přemýšlíme nad plným košíkem šmakulád, po kterých budeme mít hlad, než abychom si toho koupili míň za trochu víc peněz. Pořád dáváme přednost kvantitě před kvalitou. Věřte mi, všude na světě jsou lidé, kteří mají daleko do pusy a chtějí nízkou cenu. Nejen u nás, ale všude na světě se prodávají šmakulády. Vše se odvíjí od úrovně vyspělosti daného státu. My jsme na samém dně, jen nám to musí přestat být jedno,“ říká kuchař, který procestoval celý svět.

Jsme zpovykaní, bídu na nás

Naše společnost je podle něj zpovykaná. Věříme všemu, co si přečteme na sociálních sítích, přitom kdybychom klikli kus vedle, dozvíme se pravý opak. „A tak nám tu vyrůstají různé militantní skupiny, které mi pak třeba řeknou, že když jím maso, ničím světový mír. Řeší se mouka, bílý cukr, místo aby člověk prostě jedl s rozumem. Neexistuje nezdravé jídlo – jen nezdravé porce,“ vysvětluje kuchař. „Jenže různí zpovykaní lidičkové v batikovaných hadrech, co si neholí podpaždí, šíří radikální názory. Přitom ti samí, kdyby přišla bída, by dlabali všechno,“ směje se.

Problém českých restaurací

Problém českých restaurací je podle něj v lajdáckosti. „Neumí spočítat svůj byznys, neumí vařit. Neví, co je úsměv a co je servis. To, že vám přistane na stole talíř s dobrým jídlem, to je samozřejmost, s tím do té hospody jdete. Podívejte se do Itálie, Francie, Británie, kde s vámi nenuceně konverzují, u nás se maximálně zeptají: Dáte si? Můj kamarád, vynikající číšník Pavel Winter říká: Dám si pozor. Je důležité dostat zákazníka na svou stranu, být přirozený. Restaurační byznys je velká imprese, má za úkol přehodit vaši výhybku ze zachmuření do dobré nálady. A to je to, co nám tady stále chybí,“ tvrdí.

Doma si vařte z polotovarů

„Já znám i restaurace, kde neví, že vývar se dělá z kostí a že do šťouchaných brambor nepatří stolní olej, ale máslo. Lidi to kupují jen proto, že tu právě prožíváme gastronomickou pubertu a teprve začínáme zjišťovat, že se věci dají udělat líp. Instantní pokrmy patří domů, kde utahaná matka nemá čas uvařit knedlík, protože celý den pracovala, a když ještě přivezla děti z tréninku, je unavená. Proč by taková žena měla vařit osm hodin vývar? Tak sáhnete po pytlíku, to je v pořádku. Ale v restauraci nemusí s nikým do tanečních ani na trénink, tam jsou placení za bezvadné jídlo,“ pokračuje šéfkuchař.

Když nezakážeme kouření, můžeme třeba dětem prodávat chlast

A co říká na to, že neprošel navrhovaný zákaz kouření v restauracích? „No tak neprošel,“ krčí rameny. „Projde za rok, jednou už tu Evropu dohnat musíme. A že mi někdo vyčítá, že jsem proti podnikání? Houby, to je přece o etice, pokud bojujeme proti rakovině veřejně, nosíme žluté kytky, a pak se nedokážeme domluvit ani na tom, že se v hospodách zakáže kouřit, kde to jsme? To už rovnou můžeme hospodám dovolit, ať prodávají dětem alkohol. Jaký je v tom rozdíl? Žádnej. Je mi fuk, jestli ty hospody zbankrotujou, pokud jsou přímo závislé na tom, že tam přijde parta traktoristů si zahulit a dát si pivo,“ končí Roman Vaněk a prosí o zdánlivě jednoduchou věc. Pojďme začít používat hlavu.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

 

 

 

 

Vložil: Lucie Kolouchová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace