Tohle pražskou kavárnu nepotěší. Zástupce ombudsmanky se obul do vládní agentury Hate Free: Je k ničemu a bůhví, jak to bylo s naci útoky, možná šlo o provokatéry
01.06.2016
Foto: Hans Šembera
Popisek: Stanislav Křeček
Stanislav Křeček pochybuje o Hate Free a jejích kampaních a navíc útoky na Hate Free podniky považuje za díla provokatérů! „Chci ale také upozornit na to, že se na sociálních sítích objevily pochybnosti o tom, že tyto nápisy mají na svědomí neonacisté, protože například na jednom z nich je heslo Smrt uprchlíkům, a přitom slovo uprchlík by neonacisté zřejmě nepoužili,“ říká zástupce ombudsmanky pro Parlamentní listy. Bůhví, kdo tedy je autorem nápisů doopravdy.
Podle Křečka je přitom určitá míra nervozity ve společnosti pochopitelná. „Lidé nedostávají odpovědi na aktuální otázky a dostává se jim z jedné strany buď jen chlácholení, z druhé strany se na ně dělá dlouhý nos morální převahy a jsou kvůli svým obavám označováni jako xenofobové. Anebo pak dostávají takové rasistické a téměř nacistické odpovědi, jako byly zmíněné nápisy,“ říká.
Lidem nikdo nic neřekne
Česká společnost se podle něj dál rozděluje a přispívají k tomu bohužel i původně dobře zamýšlené akce, jako přijetí křesťanských uprchlíků. Ti zřejmě byli pronásledováni kvůli své víře a jejich integrace by zřejmě byla jednodušší, vzápětí se ale ukázalo, že to byli lidé, kteří jen šli za lepším a s uprchlictvím před válkou neměli nic společného. „To dává společnosti další rány, dál ji jen drásá a nedostává se jí uklidnění. Navíc stálé obviňování z toho, kdo za všechno může, nic neřeší. Lidem neříká, co nás vlastně čeká, takže společnost není v dobré kondici. Pak takové věci jako ty nápisy vyvolávají velkou pozornost a zhoršují napětí,“ kritizuje situace Křeček.
Kdybychom mluvili na rovinu, Hate Free nepotřebujeme
A vládní kampaň Hate Fre, ta už podle něj vůbec k žádnému řešení nevede. „K tomu by mohlo přispět, kdyby se na jedné straně pravdivě a nechlácholivě informovalo, na druhé bez posměchu a osočování z xenofobie lidem řeklo, že některé věci prostě nepřipustíme. Že u nás například budou platit naše zákony, a jakmile se proti nim někdo proviní, bude samozřejmě trestán, že nepřipustíme vznik ghett apod. jako ve Francii. A že nepřijmeme zákaz islámu – což je naprostá pitomost – ale zákon, jaký mají třeba v Rakousku a který reguluje nenávistné projevy. Místo toho vedeme nové a nové diskuse, naposledy o šátcích ve školách. Vypadá to jako zápas o podobu české školy, kdybychom ale na rovinu řekli, že nepřipustíme nabourání její nenáboženské a civilní podoby, byly by takové diskuse zbytečné,“ horlí Křeček.
Utvrzování se o vlastní pravdě
Hate Free aktivity podle zástupce ombudsmanky příliš účinné nejsou. „Pro prouprchlickou scénu jde spíš o utvrzování ve vlastní pravdě, na druhou stranu to povzbuzuje k větší aktivitě a k internetovým přestřelkám s protiuprchlickou skupinou. Napětí plyne i z toho, že odpůrci migrace říkají, že se angažují dobrovolně a zdarma, kdežto HateFree kampaň platí stát. Díky HateFree kampani se ale přece jen občas podaří vyvracet v širší veřejnosti hoaxy a falešné zprávy. Někdy to ale k jasnému efektu nevede, jako třeba v případě současných sporů o reportáž TV Prima a toho, co kdo vlastně řekl. Efekt HateFree kampaně není asi takový, jaký by si její autoři představovali,“ končí Křeček.

Nejistá role médií
„Už před demonstracemi posledních týdnů se objevilo více násilí, to souvisí i s případem pobodaného muslima, který je dodnes nedořešen. K tomu se přidalo napadení vozu Českého rozhlasu během demonstrací, kontroverzní případ údajných chuligánů, kteří se pokusili napadnout demonstraci a pak možná ti samí zaútočili na centrum Klinika. Tyto demonstrace byly tedy v médiích hodně zarámovány násilím a debata, která se toho týkala, překryla vlastní tematický obsah demonstrací. Diskuse o tom, že se vše radikalizuje, překryla i prvek transnacionálního propojení s dalšími akcemi v Evropě. Důležitý je i počet jejich účastníků. Dodnes se spekuluje, kolik lidí se jich zúčastnilo, mě osobně vysoké množství demonstrantů v Praze i v Brně překvapilo,“ říká Křeček o demonstracích proti islámu.
Veřejnoprávní média a jejich „nezávislost“
Reálně veřejnoprávní média u nás podle něj vždy měla blíže k tomu, co je někdy označováno za „pražskou kavárnu“, než k proudům, které jsou dnes hlavními tahouny protiuprchlické vlny. „Snaží se nicméně zachovat názorovou pluralitu a snaží se zvát i lidi zastávající názory, jaké by se třeba v německé veřejnoprávní televizi neobjevily. Myslím, že pluralita v České televizi je u nás větší než v obdobných médiích na západě, i když ideální to není. Někteří lidé by samozřejmě chtěli, aby byla hlásána pouze jejich úzká propaganda, ale pokud má být zachována pluralita, není to možné. To se silně objevuje už od ukrajinské krize, kdy se na veřejnosti objevili proruští kritici veřejnoprávních médií, ale tady se musíme ptát, zda tito kritici jen nechtějí podobu vysílání vychýlit pouze na stranu své propagandy. Pozice veřejnoprávních médií je v současné situaci složitá a nevděčná, na druhou stranu v sobě nese Česká televize minulost, kdy se zapojovala do politických her a to jí škodí v tom, že je i dnes chápána jako spojenec jednoho politického proudu,“ myslí si Křeček.
Charlie Hebdo? Totální úlet
A jak vidí dnes populární téma zpřísnění trestů za hanobení náboženství, rasy nebo třídy? Vzpomíná na nedávné masové Je suis Charlie… „Adorace Charlie Hebdo byl naprostý úlet, politici pochodovali a každý říkal „Je suis Charlie“. Když si dnes ale uvědomíme, co se na stránkách toho časopisu objevovalo, bylo to jednoznačně urážlivé a nepřijatelné. A dnes jsme tam, kde jsme nechtěli být – na jedné straně politici říkají „Jsem Charlie“ a urážlivé kresby vydávají za vrchol svobody slova a za pár měsíců poté říkají pravý opak, že se hanobení musí trestat. To společnost jenom znejisťuje. Buď jsme všichni Charlie a můžeme zpodobňovat Mohameda, Ježíše nebo Panenku Marii v různých pozicích a všechny zesměšňovat, nebo budeme trestat za nějaké hanobení,“ končí své názory, které jsou kontroverzní zvláště pro „pražskou kavárnu“, ale úplně mimo rozhodně nejsou.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Dáša Vrchotová