„Vládla úplná krutovláda, scenáristi ani herci nemohli ani ceknout. U nás Boris Hybner neumře,“ prozradila Lucie Konečná nejen o Přístavu. A ČT, ale i Nova jí prý sebraly scénáře, to má asi za svou prořízlou pusu...

Foto: ČT

Popisek: Scénáristka Lucie Konečná

Víte, co mají společného seriály Přístav, Svatby v Benátkách anebo Ordinace v růžové zahradě? Tak třeba scenáristku Lucii Konečnou. Ta magazínu OnaDnes prozradila něco ze svého řemesla, ze zákulisí psaní nekonečných seriálu i bojů s větrnými mlýny, zvanými televize.

Psaní seriálů je podle Lucie Konečné alchymie, úspěch prý nelze předem vypočítat, i když se o to televize snaží. „Je to šlápnutí do neznáma. Za prvé je třeba znát řemeslo. Každý díl a poskládání scén mají určité zákonitosti, musíte se rozhodnout, zda tam budou všechny postavy nebo to potáhne jeden příběh. Většinou volíme jednu hlavní a dvě vedlejší linky. Figury mohou procházet různými peripetiemi, ale ne změnit základní charakter…“.

Po Ordinaci skončila na kapačkách

Proto odešla ze seriálu Ordinace v růžové zahradě. „Nebojím se opouštět projekty i za cenu nejistoty. Byla jsem hrozně vyčerpaná, až na kapačkách. Tehdy tu ještě nebyl zabydlený styl nekonečného seriálu a já myslela, že musím zkontrolovat každou větu, což je nesmysl, tak se dostanete do pekla.“ Právě v Ordinaci si přitom napsala postavu, která jí byla nejvíc podobná – původně, než ji další scénáristé nesmyslně měnili. „Myslím, že jsem byla nejvíc doktorka Páleníková právě z Ordinace. Aspoň na začátku, od té doby je postava, kterou hraje Zlata Adamovská, stokrát otočená. Když jsme ji přiváděly na svět, hodně jsem ji přepisovala, aby mi sedla. Svou energií a tím, že se nebojí a říká věci na rovinu, třeba drsně. Jako já. Když to jde, ráda a hodně chválím, ale pokud mě někdo štve, řeknu mu to bez obalu do očí. I za cenu, že si už neškrtnu. Je to riziko, ale taky svoboda,“ říká Lucie.

Česká televize mi sebrala projekt

S tak otevřenou povahou asi musí pořád narážet do zdi, obzvlášť v komerčních televizích... „Komerční televize se logicky řídí jen sledovaností. Veřejnoprávní je na tom líp. Ale teď jsem smutná. Oslovila mě totiž Kateřina Ondřejková s cyklem o ženách, které překonaly samy sebe, nějaké trápení, drogy. Já psala o domácím násilí, což bylo těžké, ženy se mi svěřovaly… Na poslední programové radě však bylo naše téma zamítnuté, chystají se jen série kriminálek! A protože jsem dostala zálohu, mají autorská práva. A já s tím scénářem nemůžu jít jinam. Podobně je zapikolovaná další věc na Nově,“ stěžuje si scenáristka na běžnou praxi českých televizí.

Přístav je prý v pohodě

V současné době ji zaměstnává seriál TV Primy Přístav. A Konečná je konečně snad spokojená. „Prošla jsem různými týmy, někde vládla úplná krutovláda, kde scenáristi ani herci nemohli ani ceknout. U Přístavu je to v pohodě, chodím občas i na natáčení a jednou za dva týdny míváme poradu – tzv. linkování, přímo v ateliéru v kulisách, třeba v kuchyni. A můžou přijít i herci,“ chlubí se nebývalou otevřeností na place.

Nečekané hvězdy Hrachovcová a Čtvrtníček

Nemá prý nic proti tomu, když si herci v logice věci své postavy přizpůsobují. A někdy se tak z původně okrajových figur stanou hvězdy. „Ani jsme nečekali, jakou bouři udělají v Přístavu Kateřina Hrachovcová a Petr Čtvrtníček. Původně fungovali jen jako doplňková dvojice. Ještě mám od pana Čtvrtníčka zprávu, že takového čuryfuka klidně vezme. A pak jsme museli rozšiřovat jejich part ve scénáři a hledat v ateliéru kousek místa, kde jsme jim na poslední chvíli postavili vlastní chatu,“ směje se scenáristka.

Jak „pohřbít“ Hybnera?

Přijdou ale i smutnější chvíle. Třeba to, když uprostřed seriálu Přístav zemřel herec Boris Hybner. Jak se podobná situace řeší? „Pořádně mě to zaskočilo. Různě jsme čarovali, ale vše, co s tím provedete, je špatně. Boris byl navíc výjimečná osobnost, přivedla ho jeho dcera Vanda a on se ve své roli funebráka tak zabydlel, že prosil o její rozšíření, aby se neflákal, chtěl příběh. Vyhověli jsme mu – a ve chvíli, kdy měl hrát v půlce dílů, a byla roztočená řada scén, dostal infarkt,“ pokračuje Konečná.

Gumovat postavu ze scénáře bylo těžké

„V podstatě je to tak, že v televizi běží třeba 42. díl, točí se 52. a píše se 60. Neprozradím, jak jsme to vyřešili, ale u nás rozhodně neumře, to by bylo morbidní. Včera mě vezl řidič na poradu a vezl i oblek z čistírny, ve kterém pan Hybner hrál – a na mě to zase spadlo, bylo mi šíleně. Už jen gumovat jeho postavu ze scénáře bylo těžké.“

Nejlíp se mi píšou chlapi, říká scenáristka

Ráda by se prý věnovala ženské tematice. „Můj nejoblíbenější seriál byl jednoznačně Ententýky, věřila jsem, že to ženské téma je velké. Ale nemělo sledovanost a ČT zatípla pokračování. Roli možná hrálo i to, že jsme neměli žádnou reklamu a šli jsme proti silným projektům dalších televizí. Ale stále mi k tomu lidi píšou,“ říká Konečná, ale přiznává, že nejlépe se jí momentálně píšou mužské figury. Jsou prý jednodušší a nemusí se do nich vciťovat. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');

Vložil: Lucie Kolouchová