Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Plyšákovským zjevem mate; prošel vojenským výcvikem a učil Jiřinu Jiráskovou pít rum. A nejen to. Co ale tají Michal Novotný z Kriminálky Anděl? Proč chce být za hajzla?

20.05.2016
Plyšákovským zjevem mate; prošel vojenským výcvikem a učil Jiřinu Jiráskovou pít rum. A nejen to. Co ale tají Michal Novotný z Kriminálky Anděl? Proč chce být za hajzla?

Foto: TV Nova

Popisek: Herec Michal Novotný

Herec známý z Ordinace anebo třeba z Kriminálky Anděl mluví o práci, o tom, proč hraje v seriálech a co ho štve na současném dabingu. O soukromí zásadně nemluví. Asi ví proč. Párkrát něco pustil a byl z toho mediální šrumec. Takže radši začne třeba o tom, jak přísnou má výchovu.

„Naši mě dali na plavání a hudbu, abych se neflákal. Byl jsem vedený k nějakému řádu. Nebyl jsem sídlištní dítě, co ve dvě odpoledne flákne tašku domů a jde běhat mezi paneláky. Spousta mých vrstevníků nemělo tohle zázemí a dopadli, jak dopadli. Člověk, když se pohybuje na ulici, narazí na spoustu sraček a mně se to zaplať pánbůh vyhnulo,“ svěřil se magazínu iDnes.cz. „Dvakrát denně jsem trénoval. A když fakt dřete, dokážete se i zapotit v bazénu. Ale je to už dávno. Měl jsem těsně před mistrovstvím republiky, přišel úraz a já skončil. Ve dvanácti letech jsem si blbě přeřízl sval na noze. Nebudu to víc rozpatlávat. Pak už jsem asi nenašel vůli.“

Herectví je šílená bambulárna

Na herectví skončil vlastně tak nějak omylem. „Já si ho nijak plánovaně nevybral. Jsem pako a zevloun, nevěděl jsem vůbec, co budu po gymplu dělat. Jeden z učitelů mi DAMU doporučil, když prý jsem „takovej ukecanej“. Nechápal jsem, co bych tam dělal, když mě divadlo nezajímá. Jenomže přijímačky byly v únoru a já zavětřil, že kdyby mě vzali, udělám v květnu maturitu a budu mít tři měsíce prázdnin.“ Vzali ho, měl tři měsíce prázdnin – a je z něj herec. „Vlastně, když se na to zpětně podívám, tak jsem úplnej magor. Dělat herectví, to je bambulárna šílená... Nevím, ale někdy se mi zdá potupný říkat jako chlap, že se živím herectvím,“ zamyslí se poctivě.

Pane doktore, já vás mám ráda!

Dělá divadlo. Dělá ho, protože ho baví. Taky točí. To proto, že ho to živí.  „Ztvárnit figurku, která je napsaná na papíře, mě baví dodneška. Akorát už se mi občas nechce před lidi. Jsem unavený. Jedu metrem a nějaká paní spustí „pane doktore, já vás mám ráda“ a dává mi do pusy zabalený bonbon. Takové to pokřikování v metru nebo tramvaji je strašné. Raději bych byl, kdyby ke mně dotyčný přišel a řekl: Ty v tý Ordinaci nestojíš za nic! Opilci na mě volají hele, doktor! V barech mi říkají: Hele, já tě znám, pojď, jdem na panáka! A když nejdu, hned jsem debil, nafoukanec,“ stěžuje si.

Proč tedy v seriálech hraje? „Seriály jsou pro mě obživou. Co jiného? Nevím, jestli někdo tuší, kolik beru v divadle, ale nezlobte se, z toho člověk nemůže žít. Plat v předním pražském divadle (Michal Novotný je v angažmá v Divadle na Vinohradech – pozn.red.) je dejme tomu 700 eur. Kamarádi z Německa se mě ptali, zda to je honorář za představení, a když jsem odvětil, že měsíční gáže, mysleli si, že jsem blázen. V Kolíně nad Rýnem takové peníze neberou ani stážisti.“ A navíc je tu ještě jeden důvod, proč hrát v televizi. „Jak řekl klasik - herec, kterého nikdo nezná, stojí za hovno. V divadle mě pak vidí divák v jiné roli a je třeba překvapený,“ doufá Michal.

Lotr nebo hrdina

Doteď hrál skoro samé klaďasy, k tomu ho předurčuje už medvídkovský zjev. Ale jak říká, radši by hrál záporáky. „Mě hrozně baví hrát hajzla. V divadelní hře Vojcek jsem si zahrál lampasáka, zupáka, který hnusně terorizuje bezbranného kluka. Třásl jsem se ještě deset minut poté.“

Se škorpiony na Sahaře

Vojáka si zahrál i ve své asi největší roli, ve filmu Václava Marhoula Tobrúk. „Byl to zásadní okamžik v mém v životě,“ vzpomíná Novotný. „Režisér Václav Marhoul nás, herce, přiměl projít výcvikem v armádě. Než nás odvezli do Vyškova, bláhově jsme si utahovali z toho, co nás tam jako budou učit - jak pochodovat levá, pravá a držet zbraň.“ Jenže pak je legrace přešla.

„Pak na nás nastoupil plukovník Karel Klinovský, kterého si mimochodem nesmírně vážím, se dvěma kolegy psychology a sranda nás přešla. Šlo jim o to naučit nás přemýšlet stejně jako vojáky. Když udělal chybu jeden, pykali všichni. Řeklo se třeba za deset sekund nástup, a pokud to někdo nestihl, dělalo deset lidí kvůli němu padesát kliků. A když se tohle opakovalo několikrát za den, byl člověk trošku nasranej.“

Sedmdesát na slunci

Fungovalo to? „Nedovedu si představit, že by jinak někdo takového kavárenského povaleče, jako jsem já, donutil bydlet tři měsíce na poušti. Zvlášť když jsem rád čistej a voňavej a podmínky na natáčení byly opačné. Pětadvacet let Sahara nezažila déšť, který se spustil za našeho pobytu a pak přišly extrémní teploty, k sedmdesáti stupňům na slunci. A v tomhle klimatu se rodí smaragdoví škorpioni. Byly jich tisíce kolem nás. Já mám rád hady a podobná zvířátka, takže bych i tyhle smrtelně jedovaté štíry býval nejradši opečoval a odnesl někam do bezpečí, ale museli jsme následovat domorodce a lopatami je umlátit. To totiž není zrovna druh, u kterého je fajn, když vás štípne,“ vzpomíná na drsnou poušť.

Kdekterá opice dělá dneska dabing

Kromě divadla, televize a filmu působil nějaký čas také v dabingu. „Bavilo mě to, myslím, že jsem v tom byl i šikovnej. Ale už jsem přestal. Odmítám pracovat za podmínek, který v českým dabingu jsou. Nebudu dělat za tři sta korun čistýho hlavní roli ve filmu, který pak jde na čtyřech televizích a ještě vyjde na DVD. Ale jak je vidět, za každýho je náhrada a divákům to nevadí. Já když někdy slyším soudobej dabing, tak mi to rve uši. Kdekterá opice, která umí číst, dělá dabing. Ale je to můj osobní problém,“ rozpovídal se Michal Novotný.

Soukromí je tabu

A jak to má se soukromým životem? Tak tohle téma je pro novináře tabu. Michal Novotný má totiž s bulvárem své zkušenosti. Dlouhá léta se přátelil s herečkou Jiřinou Jiráskovou, staral se o ni a chodil za ní do nemocnice. Jenže tam pak chodili všichni a dělali si z toho mediální záležitost, vlastní propagaci, jen Michal se na téhle vlně nesvezl. Naopak se do pár svých kolegů zostra pustil. Třeba do Hany Gregorové nebo Lucie Bílé.

Jak to měl s Jiráskovou?

Přitom prý měl s Jiřinou opravdu blízký vztah.  „Tři roky jsem jí spravoval účet. Ještě mám její kreditku,“ svěřil se před časem kamarádům. „Naučil jsem ji pít kubánský rum. Teď si ho dávám na její počest,“ říká. Přiznal prý, že ačkoliv ho ztráta Jiřiny Jiráskové velmi bolí, smrt pro ni byla vysvobozením. „Kdybych na to měl sám odvahu, tak jí ze světa pomůžu sám. Poslední dobou už to pro ni bylo neúnosné žití,“ dodal podle Blesku Novotný, který se dosud veřejně k hereččině smrti odmítá vyjádřit. I tak se ale zdá, že se tenhle plyšák umí naštvat a když už jde do tuhého, jde z něj strach. „Rád hraju hajzly. Co já vím, co mám v sobě a co ne,“ uzavírá nekompromisně Michal Novotný.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.  

 

Vložil: Dáša Vrchotová