Slaví sedmdesát pět let, ale na jevišti vydrží řádit dvě hodiny v kuse. Proč se dobrovolně vzdala Ceny Thálie a kdy se Iva Janžurová podruhé narodila? Tajnosti slavných

Foto: MFF KV

Popisek: Iva Janžurová na MFF Karlovy Vary

Milovaná herečka Iva Janžurová, první dáma naší první scény, slaví 19. května 75. narozeniny. Slaví je ale s menší pompou než její souputnice – je prostě taková. Vždyť která jiná herečka by se vzdala Ceny Thálie a pár dní po těžkém úrazu znovu stála na jevišti?

Iva Janžurová je totiž nezmar. Ve svém věku září ve dvou velkých divadelních rolích, v obou, jak se říká, „nesleze z jeviště“. Hraje totiž dvě velké ženy historie. Ve Stavovském divadle se obdivuhodně převtělila do britské královny Alžběty II. v inscenaci Audience u královny, v divadle Kalich je v režii Alice Nellis zas secesní herečkou Sarah Bernhardtovou, se kterou toho má hodně společného. Divadlo ji stále baví – a režiséři si jí za to patřičně váží a hledají jí krásné role. 

 Iva Janžurová jako královna Alžběta II. v Audienci u královny

Kariéru jí nikdo nepředvídal 

Přitom při studiích jí předvídali, že díky tomu, že není klasicky krásná, moc příležitostí mít nebude. „Ty filmovat nebudeš," říkali jí na pražské DAMU. Slýchávala, že není dost fotogenická na film, že by se měla zaměřit na divadlo, ale počítat s tím, že v něm uspěje až někdy po čtyřicítce. Že je dobrá, ukázala rodačka ze Žirovnice přitom již za pár let. Iva Janžurová celkem natočila víc než 350 filmů, televizních inscenací a seriálů. Mezi nejslavnější patří Penzion pro svobodné pány nebo Svatba jako řemen Jiřího Krejčíka, Petrolejové lampy a Morgiana Juraje Herze, Kočár do Vídně Karla Kachyni, Pane, vy jste vdova Václava Vorlíčka a filmy Alice Nellis Ene bene a Výlet. A co takoví Světáci – díky nim je Iva Janžurová nesmrtelnou a milovanou českou komičkou. 

Třicetkrát víc mimických svalů než normální lidé 

Gesta a mluva „Janžurky“ jsou tak výrazné a typické, že někdy není poznat, kdy hraje a kdy mluví normálně. „Jiří Krejčík říkal, že mám třicetkrát víc mimických svalů v obličeji než normální člověk," podotýká k tomu se smíchem herečka v rozhovoru pro Český rozhlas. A ten její smích – pamatujete na její postavu z filmu Marečku, podejte mi pero? 

Tichá a skromná paní 

Navzdory tomu, jak potrhle a živelně umí působit na plátně a jevišti, je v soukromí tichá a nenápadná. A také velmi skromná. Vždyť která jiná herečka by dobrovolně odmítla nominaci na Thálii, právě za Alžbětu II.? Paní Janžurová to udělala. Prý proto, aby šanci dostaly mladší kolegyně. Cenu by totiž určitě dostala. O její skromnosti svědčí i to, jak neřeší své zdraví. Dvakrát měla úraz na jevišti, nedávno podstoupila operaci srdce – ale vždycky záhy, jak jí to lékaři povolili, zase stála na jevišti.

 Paní Iva slaví se souborem Národního divadla

Spadla na ni kulisa, podruhé se narodila 

Před čtrnácti lety se přitom podruhé narodila. Během představení Marie Stuartovna na ni ve Stavovském divadle spadla špatně upevněná těžká kulisa. Následoval rychlý převoz do nemocnice, kde lékaři zjistili zranění zad, odřeniny a šok. Léčba si vyžádala několik týdnů. „Od té doby slavím 2. duben jako své druhé narozeniny,“ přiznala tehdy Janžurová. No a před pěti lety upadla během představení Mikve a rozbila si hlavu. Diváci byli v šoku, když viděli svou oblíbenou herečku zalitou krví, ona si z toho moc nedělala. Je prostě nezmar. I po operaci srdce jí stačilo pár dní na zotavenou v Poděbradech a už se zase hrnula do práce. 

Vítala Dubčeka 

Váží si totiž toho, že práci má. Zažila dobu, kdy pracovat nemohla. V roce 1968 si poněkud zavařila tím, že spolu s Martou Kubišovou vítala Alexandra Dubčeka, a následovaly sankce. „Byla jsem z těch různých zákazů zcepenělá, ulítaly mi včely," vzpomíná. „Měla jsem i období, kdy jsem na jevišti ztrácela text. Stávalo se, že jsem najednou trčela na jevišti, nevěděla jsem, co hraju a kde jsem." 

V té době se jí moc nedařilo ani v soukromí. Vzala si kameramana Jana Eisnera, ale zanedlouho se rozvedli a jejím celoživotním partnerem se později stal dnes již bohužel zesnulý herec a režisér Stanislav Remunda, s nímž má dvě dcery, Sabinu a Theodoru, rovněž herečky. 

První dáma českého herectví 

Do Národního divadla, kde hraje dodnes, nastoupila v roce 1987. Za tu dobu dostala Cenu Thálie a Cenu Alfréda Radoka. Má také České lvy za hlavní role ve filmech Co chytneš v žitě a Výlet. A medaili Za zásluhy o stát. Vloni dostala na festivalu v Karlových Varech cenu za mimořádný přínos českému filmu. Zůstává pravou dámou českého herectví – své role si pečlivě vybírá, odmítá nekonečné seriály, nikdy ji neuvidíte v reklamě. A svému povolání dává vše. Gratulujeme k narozeninám, paní Ivo!

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Dáša Vrchotová