Před násilníkem a tyranem utekl z domova, pak dvakrát přežil svoji smrt. Proč hvězda seriálu Cesty domů Alois Švehlík tak usilovně tají svoji pravou tvář? Tajnosti slavných
20.05.2016
Foto: fnmotol.cz
Popisek: Alois Švehlík během Světového týdne štítné žlázy ve Fakultní nemocnici Motol
Na pohled tvrdý chlap leckdy působí na své okolí až arogantně. Nenaučil se totiž dávat své city najevo, protože znal jenom křik a násilí. Proč prožil dětství v neustálém strachu a jak se mu podařilo zvítězit nad rodinným prokletím?
O jeho profesních kvalitách nikdy nikdo nepochyboval, přestože herectví nevystudoval. Jenže dokud působil ‘na oblasti‘, pro filmaře jakoby neexistoval. A tak jeho cesta k úspěchu byla mimořádně dlouhá a své nejlepší role ztvárnil v době, kdy už jiní pomýšlejí na důchod. Přestože měl na kontě desítky rolí především v televizních inscenacích, dočkal se skvělý herec, dabér a divadelní pedagog konečně opravdové popularity až díky úspěšnému seriálu televize Prima Cesty domů. Natáčet ho začal v srpnu 2010 a ztvárnil v něm hlavního hrdinu, kardiochirurga Rudolfa Bernáta. Charakterové vlastnosti přísného a despotického nevěrníka si diváci podvědomě spojili s jeho představitelem, což je ale vůči Aloisi Švehlíkovi velmi nefér. Ve skutečnosti je totiž úplně jiný.
S Janou Janěkovou v seriálu Cesty domů
Raději utekl z domova
Narodil se 30. července 1939 v Pardubicích do obchodnické rodiny, a tak často jezdíval s rodiči po trzích. Současně ministroval v pardubickém kostele sv. Václava a díky tomu také poprvé přičichl k herectví – začal totiž ochotnicky hrát v chrámovém divadelním souboru. Jeho dětství ale mělo k rodinné idyle na míle daleko. Otec byl totiž násilnický tyran. Za sebemenší prohřešek Aloise i jeho o devět let staršího bratra Jaroslava bil a velmi krutě trestal, a tak nakonec oba z domova utekli. Teprve na smrtelné posteli prý otec poprvé projevil určitou citlivost a bylo mu líto, jak se ke svým nejbližším choval. Nejspíš proto z Lojzíka nakonec vyrostl tvrdý chlap, který neumí dávat najevo city. Prostě se to neměl od koho naučit. Rozhodně to ale neznamená, že by nebyl citlivý, právě naopak.
S Karlem Houskou jako král Václav IV. v historické inscenaci z roku 1974 Píšťalka pro dva
Po základní škole vystudoval strojní průmyslovku v Chrudimi a po maturitě v roce 1958 narukoval na dva roky na vojnu. Po odchodu do civilu sice nastoupil v továrně, jeho velkou touhou ale bylo herectví. Ke studiu na DAMU ho sice nepřijali, pan Švehlík se ale nemínil vzdát a bez jakékoli odborné průpravy odstartoval svoji pouť po oblastních divadlech. Jako elév nastoupil v roce 1962 do Západočeského divadla Klatovy, kde se setkal s hercem Jaroslavem Knížetem, který se stal jeho celoživotním vzorem. Další sezónu odehrál v Mostě, pak se přesunul do Olomouce a od roku 1966 piloval svůj herecký projev na scéně Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Právě tam se úspěšně přehrál z mladých hrdinů a milovníků do charakterních postav a dočkal se i prvních příležitostí i v hlavním městě, kde hostoval ve slavném Divadle Za branou. V roce 1974 se pak stal členem souboru Městských divadel pražských, v němž setrval čtrnáct let.
Jako taxikář David v seriálu Žena za pultem
Dosáhl mety nejvyšší
Ač bez hereckého vzdělání, propracoval se svou pílí a úsilím až na nejvýznamnější českou divadelní scénu. Na jeviště Národního divadla poprvé vstoupil v roce 1987 jako host v Jiráskově Lucerně a o rok později se stal členem jeho činohry. Za více než dvacet let odehrál řadu významných postav divadelní klasiky i moderních autorů, současně ale hostoval v řadě dalších divadel. Nejvýznamnějším z nich se ale stal jeho výkon ve hře Z cizoty v Divadle Na zábradlí, za nějž získal Cenu Divadelních novin a v roce 2005 byl nominován na Cenu Thálie.
V roce 2000 s Hanou Maciuchovou na jevišti Národního divadla v antickém dramatu Jaroslava Vrchlického
Smrt Hippodamie
S filmovou a televizní kamerou se setkal až po příchodu do Prahy a jeho filmografie zahrnuje desítky titulů. Mnohem delší je ale seznam jeho rolí divadelních. Ve filmu se poprvé představil divákům v roce 1973 rovnou velkou rolí v historickém koprodukčním dramatu Větrné moře. Počátkem 80. let začala sice jeho filmová kariéra stagnovat, o to víc příležitostí ale dostával v televizi. Víc práce mu film znovu nabídl až v 90. letech. Mimo jiné se objevil na plátně jako kapitán Honec v komedii Černí baroni, ve Výchově dívek v Čechách si zahrál ředitele školy, velmi vděčnou rolí mlynáře zase obohatil pohádky Princezna ze mlejna. Po boku svého syna Davida si v roce 2004 zahrál ve filmu Bolero a nechyběl ani v posledním velkofilmu režiséra Filipa Renče Lída Baarová, v němž ztvárnil postavu profesora Pelnára. Velmi výrazně a dlouhodobě se uplatnil i v dabingu. Již v 80. letech, zatímco omezoval práci před kamerou, daboval populární kriminální seriály a z řady filmů k nám jeho hlasem promlouvali Jack Nicholson, Charles Bronson, Anthony Hopkins, Robert De Niro či Burt Lancaster. Za svou práci dostal dvakrát Cenu Františka Filipovského.
V časosběrném dokumentu studentů FAMU Viktora Portela a Tomáše Polenského Radokova Trojská válka
Rodinné prokletí
V roce 1967 si vzal o čtyři roky mladší Florentinu Štěpánovou, s níž se seznámil ještě ve svém prvním civilním zaměstnání a která později pracovala pro divadla jako ekonomka. Do roka se jim narodila dcera Tereza, k níž přibyl po čtyřech letech ještě syn David a po dalších pěti letech nejmladší Andrea. V jeho stopách vykročil pouze syn, hercem byl ale i jeho starší bratr Jaroslav, který na rozdíl od Aloise vystudoval DAMU. Bohužel ale zemřel v pouhých třiačtyřiceti letech. Některé zdroje uvádějí, že ho zabila rakovina kůže, jeho bratr ale prozradil, že šlo o zhoubné onemocnění štítné žlázy.
S Janou Plodkovou ve zbrusu novém televizním seriálu Já, Mattoni
Tato zákeřná nemoc je zřejmě u Švehlíků rodinným problémem a zaútočila i na Aloise. A dokonce hned dvakrát. Poprvé v roce 2006, kdy lékaři nádor úspěšně odstranili a herec pro jistotu přestal kouřit. Po sedmi letech se ale nemoc vrátila. A tentokrát bylo hůř, protože po chirurgickém zákroku a následné léčbě radioizotopy málem přišel o hlas. „To bylo katastrofální. Na jeviště s tím nemůžete, ale doma při komunikaci to bylo nejhorší. Ale věřil jsem, že se s tím něco musí udělat,“ prozradil před časem serveru revue.idnes.cz. V té době právě natáčel Cesty domů, a tak scenáristé dočasně uklidili doktora Bernáta do Anglie, aby se jeho představitel mohl v klidu zotavit. Naštěstí nemoc porazil i podruhé a regenerovaly i hlasivky. Na jeviště vrátil, role si ale vybírá takové, při nichž nemusí hlas příliš namáhat.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská