V Kanadě se svým hokejistou už prý dlouho nevydrží. Tomáši, hlídej si ženu, má zaječí úmysly. Z čeho hrabe Lucce Vondráčkové?

Foto: wikipedie

Popisek: Lucie Vondráčková

Hokejista Plekanec jede. Začal stříbrem. Po období temna si namluvil Lucii Vondráčkovou a přišla doba bronzová. Na zlato z mistrovství světa ale Tomáš Plekanec (33) stále čeká. Klapne to na 9. pokus v Rusku, kde povede český tým podruhé v kariéře jako kapitán? To je otázka pro chlapy. Ženy se spíš ptají, jak to Lucka v Kanadě se dvěmi dětmi zvládá.

Dělat mámu dvou kluků na plný úvazek je sice úloha více než krásná, talentované a pracovité Lucii to však očividně nestačí. Do Česka se za pracovními projekty vrací čím dál častěji, poslední dobou to působí, jako by se chystala zdrhnout z chladné Kanady už natrvalo. Tak třeba léto tu bude trávit celé. S otcem, muzikantem Jiřím Vondráčkem a jeho kapelou Vokobere, totiž od srpna do září objede spoustu divadel a letních kin po celém Česku.

Tomáš věděl, koho si bere
Pro manžela Tomáše Plekance více než jasné znamení, že svou krásnou Lucii mimo svou rodnou vlast už dlouho neudrží... A co na to Lucka? Zatím mlží. „Tomáš věděl, že si bere pracovitou holku. A navíc, mohu se na něj stoprocentně spolehnout, nejsem ve stresu z toho, co se zrovna děje doma. On všechno zvládá skvěle,“ říká Lucka přesvědčivě v magazínu Blesk. Těžko říct, jak se mu líbilo, když Lucie sbalila tříměsíčního syna Adama a odletěla do Čech natáčet propadák Decibely lásky s Michalem Davidem. 

Kanada versus Čechy 

V Čechách má totiž Lucie práce nad hlavu. Točí, zpívá, dabuje. Zato v Kanadě je jen manželkou známého hokejisty. A to činorodé Lucce rozhodně nebude stačit dlouho. Zatím si sice hraje na paničku v domácnosti, ale je jen otázka času, kdy po Tomášovi hodí zástěru, sbalí děti a odletí definitivně do Čech. Zatím se věnuje údajně sama sobě. 

Kdybych necvičila, tak mě klepne... 

Tak třeba cvičí. „Já kdybych necvičila, tak mě asi brzy klepne. Navíc jsem někdy až nesnesitelně disciplinovaná. Řeknu si třeba: dneska venku prší, není mi dobře, mám zrovna volno, tak si dám trochu pauzu… A za pět minut mi to nedá a už se potím na běhacím páse a nezastavím se pak ani s klukama, a to až do večeře. Zoufalá povaha. Třeba představa, že strávím celý den v pyžamu, je pro mě tak trochu noční můra. Nejradši mám den, kdy mi odsejpá jedna věc za druhou. Všechno na sebe navazuje a přitom bez zbytečného spěchu. Večer z toho mám fajn pocit a za odměnu si pustím dobrý film.“ To zní jako sestsakra romantika, co? 

Neumí špenát a šílí. Skoro ze všeho 

Anebo vaří. „V Čechách jsem vařit neuměla, takže jsem pořád jedla konzervy a špenát. V Kanadě už vařím, takže používám všechno, kromě konzerv a špenátu. Přesto největší radost udělám manželovi jídlem, které neuvařím, naopak Matymu čímkoli, co uvařím.“ A doma je prý nejlépe, „když Tomáš griluje steaky. To je neskutečná dobrota! Naopak bych se vyhnula restauracím, kde jenom na polévku čekáte i hodinu. To mám vždycky pocit, že zešílím.“ Když už šílí i z restaurací, je otázka času, kdy jí „hrábne“ z celého Montrealu. A pak nezbude Plekancovi nic, než oči pro pláč a možná nějaká ta medaile.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Dáša Vrchotová