Bohdalové Béďa Trávníček? Reklama se dělá pro prachy, peníze totiž ještě nebyly zrušeny, míní režisér Zelenka. „Kdo jste, že si dovolujete kopat do člověka, kterému nesaháte po kotníky?"
04.05.2016
Foto: archiv ZZ
Popisek: režisér Zdeněk Zelenka
ROZHOVOR 3. května jsme zveřejnili článek o Jiřině Bohdalové a jejím nejnovějším filmu. Obratem se nám ozval režisér. Napsal: Zcela náhodně jsem narazil na váš příspěvek, kterým se vyjadřujete k životu a dílu paní Jiřiny Bohdalové. Vůbec nevím, kdo jste, co jste v životě dokázali, jaké máte životní priority, jaké máte vzdělání v oboru a hlavně vůbec nechápu, jakým právem se tak negativně vyjadřujete k člověku, kterého jste neměli osobně možnost poznat. Svůj textík jste vyplodili pouze z převzatých informací a jejich výběr a vaše interpretace svědčí pouze o tom, že vám dělá radost škodit. Je mi vás líto. Jakmile se vyjadřujete k filmu Každý milion dobrý, z ČSFD vytahujete jen ty negativní reakce, kdybyste byli objektivní, vybrali byste i ty, které se vyjadřují pochvalně. A vůbec nechápu, proč dáváte do hry názory filmových nadšenců a budíte tím dojem, že je to snad názor odborníků. Z toho, co píšete, je vidět, jak zcela amatérsky přistupujete ke své profesi. Ze mně nemluví nějaká zhrzenost, my máme na film naprosto skvělé reakce a ty absolutně převažují, ale vaše drzost, neomalenost a omezenost mě trošinku nadzvedla na židli. Buďto buďte novináři, anebo běžte pracovat na poštu. Tam byste možná byli svojí prací prospěšnější. Bez veškeré úcty, Zdeněk Zelenka. Požádali jsme ho tedy o rozhovor, v němž nejlépe vyjádří své názory. Režisér a scenárista Zdeněk Zelenka obratem vyhověl a za to mu moc děkujeme.
S Jiřinou Bohdalovou jste natočil celou řadu televizních inscenací a film. Jak ji vnímáte jako herečku?
Tak už jenom to, že jsem s ní za těch 25 let natočil více jak dvacet titulů svědčí o mnohém. Ale aby nevznikl mylný dojem - ona netočí jenom se mnou, ji obsazuje celá řada režisérů a asi taky vědí proč. A myslím, že by odpovídali shodně i režiséři, kteří s ní pracovali před námi, jako byl například Martin Frič, Oldřich Lipský, Zdeněk Podskalský, Karel Kachyňa či mnozí divadelní režiséři, zejména Jaroslav Dudek. Paní Bohdalová pracuje v profesi úspěšně od svých dětských let, má za sebou nespočet vynikajících rolí jak na divadle, tak ve filmu či televizi. Takové množství práce má ve světě za sebou málokdo a můžeme si být jisti, že ty role nedostala nějakými intrikami či přítelíčkováním s mocnými. Ona má talent, to je celé. Talent, před kterým by se skláněli kdekoliv, a kdyby se narodila třeba v Hollywoodu, znal by jí celý svět.
Čtěte také:
A jak vnímáte její komerční působení v reklamách a podobně? Nedevalvuje se tím podle Vás? Nebudou si ji lidé pamatovat jako hlas Bédi Trávníčka?
Víte, já bych všem doporučoval, aby se strachovali hlavně o svoji pověst a netrápili se tím, zda účinkování paní Bohdalové v reklamách není pro ni škodlivé. Není, protože každá reklama se dělá pro peníze, a to z prostého důvodu, peníze totiž ještě nebyly zrušeny a potřebujeme je všichni. Ale co je důležité - všude ve světě se reklama nabízí těm vůbec nejlepším, zeptejte se třeba slavného režiséra Olivera Stoneho, proč vystupoval v reklamě na DVD přehrávače! Myslíte, že to bylo z lásky k DVD? To stěží, že? Já dělal v 90. letech asi sto reklam a dělal jsem je pouze pro peníze, i když mě ta práce docela bavila. A pokud vím, i novináři pracují pro peníze, nepíší jen z lásky k šíření pravdy. Všichni se zkrátka nějak živíme a pojďme si konečně přiznat, že je fajn, když si můžeme někde přivydělat. Třeba i ve vedlejší redakci.
Krom režijní práce jste i scenáristou, co je Vám bližší?
Nejbližší je mi vždy ta práce, na kterou dostanu smlouvu. Pak už si dopřávám radost buď ze psaní, či z režírování, či z obojího. Já si ale dopřávám i ve svých letech ten luxus, že dělám svoji práci opravdu rád a nenechávám si ji ničím a nikým otrávit. Víte, my jsme národ, kde se nejen závist, ale i nenávist k úspěšným velice rozšířila a to je jako rakovina, která naleptává sebevědomí i těm, kteří jsou normálně k nemocem odolní. Mně se zatím daří být zdráv a v nadhledu, i když poslední dobou poněkud přecházím do protiútoku, čím dál méně se mi totiž líbí, že každý může útočit na kohokoliv, zejména úspěšného a nějak automaticky se předpokládá, že ten štvaný člověk bude držet hubu. Sebeobrana proti neomalenosti, drzosti a neprofesionalitě druhých je čím dál nutnější.
Velká část Vašeho scénáristického i režijního díla jsou adaptace klasiky (Brouk v hlavě, Lakomec, Ideální manžel, Návštěva staré dámy). Nevnímáte to jako jistou krizi současné scenáristiky, nutnost či potřebu obracet se k prověřenému?
Krizi scenáristiky vidím, a to zejména v oblasti původní tvorby, ve které se čím dál více objevuje nihilismus, obliba v násilnostech, špíně a hnusu, dále patologie nejrůznějšího druhu, falšování dějin, absence znalosti stavby příběhu, ztráta osobitosti, podléhání cizím vzorům, snaha z neznámých důvodů napodobovat jakési severské či německé či americké vzory, což vše pramení zřejmě z čím dál větší absence autorské sebejistoty a z jakéhosi českého mindráku a přesvědčení, že je zapotřebí pořád někoho napodobovat. Ta neustálá snaha natočit něco jako seveřani či Tarantino mě už unavuje a vůbec nechápu, jak to některým kolegům může stačit. Jakoby se u nás čím dál více objevoval mindrák z toho, že pracuji v české kultuře. Výsledkem je, že se v Čechách poslední dobou stále více volá po tom, aby se peklo kuře aĺá bažant, a když tu napodobeninu někdo splichtí, jásá se. To je nejen krize scenáristiky, ale i žurnalistiky.
Sledujete zahraniční TV tvorbu, tedy to, co produkuje například HBO, BBC, Netflix? A nemáte pocit, že jsme tu trochu zaspali dobu?
Nezaspali jsme dobu, není nejmenší důvod si myslet, že cesta zmiňovaných společností je jediná. V každé televizi, a to i v České, existuje tvorba rozdělená do jednotlivých stanic a je nutno předem vědět, pro kterou z těch stanic momentálně pracuji. ČT 1 je většinová a tak výsledný tvar, ať se to někomu líbí nebo ne, tomu musí odpovídat. Pokud chcete pracovat způsobem náročnějším, musíte počítat s ČT 2 a s menším počtem diváků. Je nutno si uvědomit, že televizní tvorba není tvorba zcela svobodná, tvůrce pracuje pro stanice, které jsou nějak vyprofilované. Vezměte si třeba HBO. Když Česká televize zakoupí nějaký její pořad, je většinou vysílán na ČT2, tituly ještě náročnější skončí na ČT ART. Každá stanice má jiného cílového diváka, i hrané hity třeba BBC při vysílání na ČT1 propadly. Takže odpověď na vaši otázku, zda tvůrci nezaspali dobu, je prostá - dobu zaspali diváci a dokud budou milovat díla regionální úrovně, budou se vyrábět a vysílat. Na to, aby se tvorba ubírala jiným směrem, je tady připraveno tvůrců dost a dost.
Pracujete pro ČT. Jak vnímáte celkově úroveň její původní dramatické tvorby?
Nejsem zaměstnancem ČT. Od roku 1991 jsem na volné noze, živím se prací pro nejrůznější reklamní či produkční společnosti, pracuji pro divadla činoherní i muzikálová, točím pro nejrůznější televize, mimo jiné i pro Českou televizi, vydávám knížky a píši scénáře pro své kolegy. Mám-li nápad, zajdu do České televize, a když se jim tam nápad zalíbí a je přijat, jsem rád, že mi ho nechají natočit. Ze zásady se nevyjadřuji k činnosti firem, se kterými spolupracuji.
Co říkáte na hlasy, vytýkající filmu Každý milion dobrý, scénáristické lapsy? Tedy například zásahovku nastupující po výstřelu z plynovky, či nepříliš umné dialogy?
Ve filmu Každý milion dobrý nebyly scenáristické chyby toho typu, o kterých se zmiňujete. Zásahovka nenastoupila po výstřelu z plynovky, to nevím, kde jste vzala, zásahovka nastoupila po hlášení dvou závistivých Čechů, kteří oznámili policii, že na zahradě střílí jistá madam po lidech. V takovémto případě nastupuje zásahová jednotka přesně tak, jak jsem natočil, ať vám to přijde přitažené za vlasy, nebo ne. Zásahová jednotka, pokud si pozorný divák všiml, neměla informaci, že paní střílela z poplašňáku, tuto informaci měl pouze divák. Průběh takovéto akce jsem samozřejmě konzultoval s nejvyššími představiteli České policie a byl jimi bez výhrad schválen, bylo mi potvrzeno, že přesně takto by to v životě probíhalo. Tedy dva závistiví Češi svým telefonním oznámením spustili sérii absurdních situací, které skončily hospitalizací hlavní hrdinky na psychiatrii. Zásahová jednotka postupuje při takovémto hlášení zcela podle jasných pravidel, musí předpokládat, že v objektu je nejen jedna, ale možná i více ozbrojených osob, musí tedy do objektu vniknout, osobu zpacifikovat, odvézt na policii a teprve tam proběhne výslech. Nevím, co je na tom nepochopitelného. Fascinuje mě, že když někdo něco neví, ať novinář či divák, nazve to úplnou blbostí. To jsou ty lapsy, o kterých mluvíte. A co se týče dialogů. Na ty jsem opravdu pyšný, kdyby nebyly dobré, herci jako Bohdalová, Preiss, Vetchý, Vilhelmová či Dulava by byli první, kdo by mě s nimi poslal do háje, to si pište.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Lucie Kolouchová