Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jak moc lžou televizní kriminálky? Zkušený český policejní detektiv hodnotí seriály, které diváci milují, z hlediska toho, jak to chodí ve skutečnosti. Jen jediný seriál dostal pět hvězdiček; který?

22.04.2016
Jak moc lžou televizní kriminálky? Zkušený český policejní detektiv hodnotí seriály, které diváci milují, z hlediska toho, jak to chodí ve skutečnosti. Jen jediný seriál dostal pět hvězdiček; který?

Foto: Česká televize

Popisek: seriál Případy 1.oddělení

Češi milují televizní detektivky a nejvíc si oblíbili tuzemské seriály, které jsou navíc svým zpracováním blízké realitě. Které kriminálky jsou nejpovedenější a které jej naopak nezaujaly, to pro 5plus2 hodnotí vrchní komisař kapitán Miloslav Jedlička, učitel kriminalistky.

Jak moc jsou české kriminalistické seriály reálné, nám řekne odborník. Se ctí z jeho hodnocení ovšem v podstatě vyšel jen jediný. A to jsou Případy 1. oddělení. „Věrně zachycují kriminální události, které se skutečně staly. Nejde v nich jen o honičky za vrahouny, jak je známe u amerických nebo německých filmů. Rovněž i charakteristika postav je reálná, včetně povahových negativ. Spoluautorem scénáře je zkušený kriminalista Josef Mareš, který se na řešení téměř všech případů také podílel. Vždy mě v seriálu zaujal motiv činu, pak teprve pachatel. Trochu mi vadí jen role soudního lékaře. Měl by znát podobné případy, se kterými se v minulosti setkal, a způsob, jak se to vyřešilo. I to je důležité pro další eventuální postup kriminální policie k vytipování a později i usvědčení pachatele.“

Kriminálka Anděl připomíná Schimanského

S ostatními seriály se ale nepáře, co třeba populární Kriminálka Anděl? Prý se tvůrci trochu moc zhlédli v amerických seriálech. „Seriál je zaměřen na dramatické honičky zločinců, různé, často uměle nečekané zvraty podle principu, který je uveden v jedné z učebnic scenáristiky: Hrdinovi se musí neustále házet klacky pod nohy..., což seriál nadmíru splňuje. Připomíná mi to německý seriál, kde hlavní postavu hrál člověk jménem Schimanski,“ říká Jedlička a dodává: „V Kriminálce Anděl navíc zcela chybí aspoň náznak soukromého života kriminalistů.“ No, to nám jako divákům lačným romantiky také.

Prvorepubliková idylka

To Četnické humoresky představují idylický svět podobně jako zahraniční příběhy Hercula Poirota nebo slečny Marplové. „Jde o seriál ze starých dob, kdy neexistovaly mobily, rychlá auta či genetická identifikace. Přitom těžké zločiny jako vraždy nebo podvody byly v zásadě stejné jako dnes. Případy se řešily díky takzvané osobní a místní znalosti četníka. Dříve na celé Brno v noci z ulice Příční vycházelo 70 až 80 četníků, kteří chodili jenom pěšky. Dnes v noci jezdí dohromady 50 až 60 městských a republikových policistů. Ovšem v autech, v nichž žádný z policistů neslyší řinkot rozbitého skla, volání o pomoc či podezřelé chování.“ Ani slůvkem kriminalista nezavadí o další seriály, jako jsou V.I.P. vraždy nebo Expozitura. „Po první, případně druhé epizodě jsem je přestal sledovat pro nereálnost nebo nepřesvědčivost,“ ušklíbne se jen.

CSI efekt aneb řešení podle obrazovky

Víte, že seriály mají moc měnit pohled na vyšetřování zločinů? A že je pro to dokonce odborný termín? Říká se mu CSI efekt podle kriminálek, jako je CSI Miami (u nás Kriminálka Miami). Jak pro Technet.cz zmínil bývalý ředitel Kriminalistického ústavu Dr. Jan Hlaváček, seriál CSI změnil pohled na kriminalistiku. Na rozdíl od starších detektivek, kde role expertízy byla bagatelizována do věty „odnes to do laborky", přinesl představení opravdové „forensic science" (forensní vědy). Získáváme tak dojem, že vyšetřování vraždy je otázka pár hodin a že laboratoř zvládne všechno na počkání.

Dopadení pachatele nic nestojí?

CSI efekt může spočívat nejen ve vytváření nerealistických představ o možnostech kriminalistické techniky, ale také v představě, že dopadení pachatele nic nestojí (ekonomika hraje svou roli nejen v dobách úspor). Dále nás mohou seriály přesvědčit o tom, že neexistuje dokonalý zločin. Geniální albín Horatio Caine z CSI Miami má sice pravdu, když cituje myšlenku slavného kriminalisty Locarda, že „každý kontakt zanechává stopy", ale přehlíží to, že často jsou stopy zničeny ještě před příchodem policie, třeba i kvůli počasí. Horatiův tým by v reálu k ničení a znehodnocování stop také přispíval. Stopy a vzorky DNA zajišťují zásadně bez rukavic a roušek.

Česká polemika

V domácích podmínkách nebyl CSI efekt systematicky studován až na výměnu názorů mezi bývalým ředitelem kriminalistického ústavu Janem Hlaváčkem a forenzním genetikem Danielem Vaňkem v roce 2007. Vaněk zmiňuje, že CSI efekt způsobuje, že soudci a státní zástupci se domnívají, že svědek má vždy bezvadnou paměť, místo činu bylo ohledáno bezchybně, expert se nikdy nemýlí a jednoznačné výsledky analýz jsou k dispozici během několika hodin.

Nepřeceňujme seriály

Ani kriminalističtí technici a vyšetřovatelé nejsou podle genetika Vaňka CSI efektu ušetřeni. Buď vytrvale snímají DNA stopy z míst, kde to úspěšně provedl jejich seriálový hrdina, a zahlcují laboratoř neupotřebitelnými vzorky, anebo od svých „vzorů" přebírají špatné návyky a pracují bez rukavic, roušky a overalu, domáhají se přístupu do laboratoře a odebírají vzorky DNA každému. Oproti tomu Hlaváček argumentoval tím, že CSI efekt se přeceňuje a policii není možné ovlivnit nějakým tím seriálem. V což nutno doufat, protože představa, že se nám po Praze budou prohánět reální ostří hoši z Kriminálky Anděl nebo ještě hůře z Expozitury, není moc pěkná.

Jak to chodí doopravdy

Právě v úvodu vysoce hodnocené Případy 1. oddělení patří mezi novou generaci detektivek, které se snaží vymezit právě vůči kvazivědeckým seriálům typu CSI. Bod zlomu představoval už americký The Wire, kde policisti tráví víc času diskutováním se státními návladními než sledováním zločinců: „The Wire byl seriál, který dělal přesně to, o co se Češi dřív pokoušeli třeba v Malém pitavalu z velkého města. Zkusme ukázat, jak to chodí doopravdy, jak je to humorné. Zkusme ukázat, že neexistují jen policisté, ale že do případů zasahují také soudy, státní zástupci. Dokázat pachateli, že to skutečně udělal, je mnohem náročnější než ho chytit,“ tvrdí Jan Malinda, scénárista Případů.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');

Vložil: Lucie Kolouchová