Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jemnostpán Trautenberk měl tolik peněz, že je ani nedokázal utratit. Jak si slavný zakladatel herecké dynastie uměl užívat života a proč mu byly souzeny uniformy? Tajnosti slavných

13.04.2016
Jemnostpán Trautenberk měl tolik peněz, že je ani nedokázal utratit. Jak si slavný zakladatel herecké dynastie uměl užívat života a proč mu byly souzeny uniformy? Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: Ilju Prachaře si diváci pamatují především jako Trautenberka, samotného ho to ale mrzelo. Měl totiž na kontě na sto sedmdesát filmových a televizních rolí, o těch divadelních ani nemluvě.

Zakladatel české herecké dynastie zůstane pro spoustu televizních diváků navždy především lakotným, zlotřilým a nenažraným statkářem Trautenberkem. Tahle role ho tak proslavila, že už mu samotnému šla šíleně na nervy.

S postavou Trautenberka měl tak obrovský úspěch, že mu leckdy už i samotnému šla na nervy. „Mockrát se stalo, že jsme byli u dědy na chalupě a chodily se na něj koukat cizí rodiny. Za plotem svým dětem ukazovali, jak vypadá ten Trautenberk. Děda je posílal rovnou do pr…,“ prozradil před časem jeho vnuk Jakub, který právě nyní září na obrazovce jako Michal Beneš alias Mike v seriálu televize Prima Ohnivý kuře. „Až se to stane a nebudu už mezi vámi, zakazuji vám, abyste o mně psali jenom jako o Trautenberkovi. Copak jsem neodehrál kvalitnější role?“ řekl nezapomenutelný Ilja Prachař rok před smrtí ve svém posledním rozhovoru.

Jeho mimika v Krkonoškých pohádkách byla nedostižná

Jeho mimika v Krkonoškých pohádkách byla nedostižná

Vojna obrátila jeho život vzhůru nohama

Narodil se 30. dubna 1924 v Malenovicích u Zlína v rodině úředníka zdravotní pojišťovny a po maturitě na zlínském reálném gymnáziu prošel totálním nasazením v Baťových závodech. Po skončení druhé světové války chtěl původně studovat medicínu, nejprve ale musel na vojnu, a ta obrátila jeho život vzhůru nohama. Strávil ji totiž v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a právě tenkrát se rozhodl pro hereckou dráhu. Herectví se později věnoval i jeho mladší bratr Kamil, který se ale před kamerou objevoval jen výjimečně.

Hádejte - je to Ilja Prachař, nebo jeho vnuk Jakub?

Hádejte - je to Ilja Prachař, nebo jeho vnuk Jakub?

PS pofesionálním herectvíme Ilja Prachař začínal v roce 1947 na scéně Divadla pracujících ve Zlíně, kde dal naplno průchod svému levicovému zaměření i jako autor divadelních her. Dobový úspěch sklidil s inscenací Hádajú sa o rozumné, za niž dokonce dostal v roce 1951 Státní cenu. V letech 1952 až 1954 působil ve Státním divadle v Ostravě, kde se znovu pokoušel prorazit i jako autor. V roce 1954 definitivně přesídlil do Prahy. Prvních pět let hrál v libeňském Divadle S. K. Neumanna, nejdůležitější část své herecké kariéry ale prožil na jevišti Divadla na Vinohradech, v němž působil až do svého odchodu do penze v roce 1991. Současně ale také hostoval na řadě dalších pražských scén.

Napsal první český seriál

S příchodem do Prahy přišly také první příležitosti před kamerou. Poprvé se objevil v menší roli lékaře v dnes již zapomenutém psychologickém dramatu z roku 1957 Bomba. První větší roli dostal o dva roky později v diskutabilním filmu Král Šumavy, v němž ztvárnil postavu velitele SNB. V téže době si zahrál mimo jiné také v historicky prvním českém televizním seriálu Rodina Bláhova. Ztvárnil v něm jednu z hlavních postav, otce Bláhu, jeho první televizní manželkou se stala Stella Zázvorková a dětmi Jiřina Jirásková a Ladislav Trojan. Scénář byl kolektivním dílem Ilji Prachaře, Zdeňka Bláhy a Jaroslava Dietla a jednotlivé díly popisovaly převážně komediální, někdy lehce komunálně kritické příběhy rodiny, která byla pojmenována podle jednoho z autorů. Vysílat se začal 9. prosince 1959 a prvních devět dílů režíroval legendární Jaroslav Dudek.

S kamarády v době protektorátu (na snímku vlevo)

S kamarády v době protektorátu (na snímku vlevo)

Uniformy a postavy různých funkcionářů ho pak provázely i v dalších letech v různých žánrech, mimo jiné si zahrál například vedoucího osobního oddělení v komedii režiséra Martina Friče Král králů či v řadě dodnes divácky velmi úspěšných komedií režiséra Zdeňka Podskalského. Například ministerského úředníka Pepíka v Bílé paní, doktora Jambora v Ženu ani květinou neuhodíš či kapitána VB ve Světácích. Výrazné vedlejší role mu přinesly i umělecky významné projekty 60. let. Mimo jiné si zahrál jednu z hlavních rolí, řezníka Šidláka, v dramatu z období nacistické okupace …a pátý jezdec je Strach či fotografa Josefa Plécmeru v politické epopeji Vojtěcha Jasného z roku 1968 Všichni dobří rodáci. Často jsme ho vídali i v detektivkách, v nichž několikrát dokonce hrál i vraha. S uniformou byla spjata i jeho poslední výrazná role generála Bergera ve válečném dramatu režiséra Martina Hollého z roku 1980 Signum laudis.

Osudový Trautenberk

Bezesporu největší popularitu mu vynesla postava hamižného, zákeřného a nenažraného statkáře v legendárním Večerníčku Krkonošské pohádky. Trautenberk si nedá pokoj a neustále vymýšlí proti Krakonošovi různé pletichy, jen aby pro sebe něco získal. Tu tabák z Krakonošovy fajfky, jeho zázračné koření nebo třeba zatouží po senu z jeho louky. Vždycky se mu to ale pořádně vymstí, protože Krakonoš má sojku, která zapíská, když se děje něco nekalého. A Krakonoš se chopí své velké hole a vydá se Trautenberkovi naproti, aby mu ukázal, kdo je v Krkonoších pánem. Prvních dvacet dílů bylo natočeno v roce 1974 a měly takový úspěch, že se projekt dočkal dokonce dvojího pokračování – v roce 1977 a 1984.

S manželkou Janou v roce 1964 ve filmu …a pátý jezdec je Strach

S manželkou Janou v roce 1964 ve filmu …a pátý jezdec je Strach

Neminulo ho ani kontroverzních Třicet případů majora Zemana, v nichž si zahrál ve dvou epizodách továrníka Čadka. Objevil se v celé řadě titulů, poplatných době, ale také v nezapomenutelných skvostech. Například ve třech epizodách legendárních Chalupářů se proměnil v zamilovaného Tondu Balabána. Před filmovou kamerou stanul naposledy v roce 1994, opět jako funkcionář, v koprodukčním snímku režisérky Drahomíry Vihanové Pevnost. Významné bylo i jeho působení v dabingu. Jeho hlas zazníval v desítkách zahraničních filmů i seriálů a za svůj dlouholetý přínos v tomto oboru získal v roce 1997 Cenu Františka Filipovského.

Neodolatelný společník

Podobně jako řada dalších hereckých kolegů byl vášnivým fanouškem fotbalové Slávie a mimořádně vtipným, vlídným a společenským mužem, s nímž strávit nějakou tu hodinku byla radost. „Někdy byl sobecký, někdy velkorysý. Tahle vlastnost je nám všem typická. Trochu sobeckosti v sobě mám já i můj otec,“ přiznal jeho vnuk Jakub v dokumentárním pořadu České televize Příběhy slavných. „Miloval večírky, společnost. To bylo jeho. Když získal titul Laureát státní ceny, měl hodně peněz, ale neměl je za co utratit. Nic v té době tady prostě nebylo. Takže většinu těch peněz propařil. Jinak miloval klid a pohodu. Doma rád odpočíval, moc nemluvil. Nikdy jsem ho třeba neviděl sportovat, že by jel na kole, šel bruslit nebo snad lyžovat. To nepřipadalo v úvahu. Největší relax pro něj byl, když se předělávala chalupa a on mohl míchat maltu. To byl nejšťastnější.“

Někdejší továrník Čadek jako přísedící u rehabilitačního soudu za K 231 (Klub bývalých politických vězňů) – tato scéna ale nakonec neprošla cenzurou

Jeho někdejší továrník Čadek jako přísedící u rehabilitačního soudu za K 231 (Klub bývalých politických vězňů)
– tato scéna ale nakonec neprošla cenzurou

Jednu dobu prý začal holdovat alkoholu mnohem víc, než je zdrávo. „Všechno dělal naplno, když pil, tak pil, když kouřil, tak kouřil,“ prozradil jeho kolega z divadla Jiří Plachý. Jednou se prý zamiloval do vína a pil ho tak bouřlivě, že kdyby mu to lékaři nezakázali a on s tím nepřestal, zabilo by ho to. „Ke cti mu bylo, že měl silnou vůli a ze dne na den dokázal se vším v klidu seknout,“ dodal syn David.

Obrovské tempo si vybralo svou daň

Ilja Prachař byl zvyklý pracovat od osmi ráno do půlnoci. „Zkoušky v divadle, odpoledne televize, potom představení a v noci dabing. Můj pracovní den byl šílený. Byl jsem kardiak a k tomu se postupně připojily problémy s ledvinami, játry, nohy začaly otékat, a tak jsem si řekl: Dost,“ prozradil po letech v jednom rozhovoru. Bylo to právě v létě, během divadelních prázdnin, a tak se tajně rozjel do Prahy. „Otevřel jsem si svůj šuplík v šatně, do igelitky nandal všechny ty šminky a ředitelce Jiřce Jiráskové napsal dopis. Nechal jsem ho na vrátnici,“ zavzpomínal. Trochu se prý tenkrát bál, že to ponese těžce, ukázalo se ale, že opak je pravdou. Pak konečně doma přečetl celou knihovnu, a než ho postihla mozková mrtvice, chodil na výstavy a daboval. Z divadla si ale přece jenom vzal něco na památku – mosaznou úchytku ze šuplíku své toaletky.

S Jiřinou Bohdalovou a Jaroslavem Moučkou v Chalupářích

S Jiřinou Bohdalovou a Jaroslavem Moučkou v Chalupářích

Dokud mu síly stačily, zůstával na chalupě v severočeských Doubicích, a i když mu otékaly nohy, alespoň zkontroloval stromky a krmítko pro ptáčky. Oporou, bez níž se neobešel, byla jeho o téměř čtrnáct let mladší manželka, loutkoherečka Jana, rozená Kalistová, která pocházela ze slavného divadelnického rodu Želenských. Prožil s ní půl století a říkával, že si ji snad musel vymyslet. Pak mu ale lékaři museli odstranit nádor na čele, který byl již delší dobu pozitivní, a poté začal jeho organismus kolabovat. Zemřel 10. srpna 2005, české kultuře však zanechal důstojné následovníky, kteří rozhodně dělají jeho hereckému odkazu čest. Ať již jde o syna Davida, bývalou snachu Danu Batulkovou či vnuka Jakuba. Syn ani vnuk ho rozhodně nezapřou, podobají se mu gesty, pohybem, držením hlavy či slovními spojeními, která užívají. A když se podíváme na fotky pana Prachaře z mládí, podoba s jeho vnukem Jakubem je až neuvěřitelná.

Čtěte také:

Zvykla si na velké peníze, jenže všeho do času. Nad oblíbenou stálicí novácké Ordinace se začínají stahovat mračna. A prý si za to může sama. Copak televizním mocipánům provedla?

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace