Hraje v nejsledovanějších seriálech, ale je to pravá punkerka. Tragická smrt otce, kterého zabili policajti, výchova dítěte tak trochu jinak a samozřejmě chlapi. Spousta chlapů. Tajný život Jany Strykové

Foto: Facebook

Popisek: Jana Stryková

Jana Stryková vážně není jen okatá sestřička Kateřina z profláklé Ordinace v růžové zahradě. Herečka má za sebou trauma ze smrti tatínka, divoké mládí, ještě divočejší vztahy, současného chlapa odvedla od rodiny a ve volném čase místo výchovy dítěte zachraňuje psy. Syn Jáchym se totiž prý vychová sám.

V současné době svůj čas dělí mezi hraní v seriálu, hraní v divadle a péči o dvouletého syna Jáchyma. Toho má se střihačem Matějem Matuškou, vnukem slavného Waldy. I tenhle vztah je poněkud punk. Matěj totiž v době, kdy ho Jana poznala, měl ani ne roční dcerku s výtvarnicí Danielou Horáčkovou, se kterou žil čtrnáct let. No, lásce neporučíš. Momentálně s Janou krom Jáchyma pečují o Janiny psy - koliáka Jonáše a adoptovanou buldočku Babetu. Jana se totiž věnuje i propagaci programu na záchranu týraných psů. Jak to stíhá?

Líná matka Stryková

V rozhovoru pro iDnes.cz popisuje svůj názor na šťastné rodičovství: „Já jsem máma, která se snaží být dobrý rodič. Zalíbila se mi kniha „Líný rodič“. Je to rada, jak se nestát otrokem dětí. Toto řešení autor knihy nazývá „líné rodičovství“ a jeho mantra zní jednoduše: „Nechte je být.“ Líný rodič je totiž dobrý rodič." Tolik tedy k tajemství super matky Strykové. Její vlastní dětství přitom bylo divoké. Byla prý temperamentní dítě, co si pořád lámalo nějaké ty kosti. V dětství přišla i ke dvěma jizvám, které má na tváři. „Ve dvou letech jsem si trnem růžového keře, ve kterém jsem se schovávala mamince, rozřízla tvář. Musela jsem pak na plastiku. A tady ta další jizva na obličeji je od toho, jak jsem v pěti spadla na roh stolu. To jsem zase brzo ráno vstala a jen tak pro sebe – když všichni spali – tancovala," prozradila Divadelním novinám. Doufejme, že synek Jáchym nepodědil matčin temperament.

Uklízečka, servírka, rebelka

Dětství a dospívání ale neměla vůbec jednoduché. Brzy se naučila starat se sama o sebe a být naprosto nezávislá. Dospívání strávila jako rebelka s ostříhanými vlasy, v černé a s martenskami na nohou. „Jako dítě jsem se mnohokrát s rodiči a pak – když se naši rozvedli – s mámou stěhovala a střídala různé školy – základní, střední, vysoké… V Praze jsem bydlela snad v každé čtvrti, v různých podnájmech i vlastních bytech, u kamarádů nebo třeba u cizince, kterému jsem hlídala kočku. Byla jsem schopná se stěhovat každý měsíc. Domov je pro mne tam, kde mám postel a kde se cítím bezpečně. Víc nepotřebuju.Byla jsem uklízečkou, servírkou, vybírala jsem modelky, doučovala, živila se jako babysitter, moderovala jsem po hotelech večírky pro cizince a prováděla je Prahou," vzpomíná Jana na dobu, kdy nic neřešila a žila z minuty na minutu.

Tragické Vánoce

Na školu šla nejprve do Brna. Chtěla tak i srovnat vztah s otcem, od kterého s matkou odešly, když jí bylo čtrnáct. Blízcí si ale nebyli a ona se po roce vrátila do Prahy a nastoupila na DAMU na obor herectví. S tatínkem už si ale nikdy nepromluví. Před jedenácti lety tragicky zemřel. A navíc o Vánocích. „Večer 23. prosince přecházel v Brně přes silnici, silně sněžilo, jeli tam policajti, dostali na rovné silnici smyk a srazili ho. Měl asi pět smrtelnejch zranění a do pěti hodin zemřel. Na Štědrý den v jednu hodinu ráno. Úplně zdravej člověk."

Tatínek se vnoučat nedočkal

„Je to memento. Dokonce větší, než jsem očekávala. A dvojnásobné. Za prvé mi zemřel otec, se kterým jsem neměla moc dobré vztahy. Byl prudká povaha a hodně jsme se hádali. Přesto mě pochopitelně zajímal. Jsem jeho vizuální kopie a údajně i mentální. Nikdy jsme si náš vztah a pohledy na život nevyříkali a už nevyříkáme. Člověk si až při opravdovém setkání se smrtí uvědomí, co je definitivní konec. Že ten fakt je opravdový a nezvratný. A že může nastat během vteřiny. Táta mohl být o krok jinde, a byl by dnes tu. Navíc ségra byla v 8. měsíci těhotenství a brácha čekal taky dítě. Táta se na ty děti hrozně těšil."

Zabili ho policajti, dokumenty se ztratily

Setkání se smrtí nebylo jediným traumatem. Druhým bylo setkání se systémem. „Ale ještě jinou děsivou zkušeností jsem po jeho smrti prošla; poznala jsem aroganci státní moci. Otec byl sraženej policajtama, ale všechny dokumenty o případu se ztratily. Oni to pak vyhodnotili jako přestupek, že k trestnému činu nedošlo. Přitom jeli uprostřed Brna téměř osmdesátikilometrovou rychlostí a neměli zapnutou houkačku! Nejsem mstivá, samozřejmě vím, že tátovi život nikdo nevrátí, že to neudělali záměrně a že se to může stát každému. Nechci ale, aby se ke mně policajti chovali jako k úplnýmu idiotovi. Vůbec se to nevyšetřilo a zametlo se to pod stůl. To mě dost vzalo. Uzavřela jsem se do sebe," prozradila Divadelním novinám.

Další osudový Matěj, vztah jako na houpačce

S nedořešeným vztahem k otci nejspíš souvisí složité vztahy s chlapy. Jana to nikdy, zdá se, neuměla jednoduše. Několik let chodila s hercem Matějem Hádkem, a byl to pěkně bouřlivý vztah. Oba flámovali, pařili, Matěj pil víc než dost, rozcházeli se a scházeli, ale zdálo se, že bez sebe nemůžou žít. Hádky byly na denním pořádku, stejně jako usmiřování. Hádek je sice starší než Jana, ale podle slov společných známých se choval jako nedospělý puberťák.

Manželství s mamánkem

Jenže po pár letech Jana asi zjistila, že chce víc než parťáka na pařby a milence. A tak Matěje nechala definitivně - a vdala se. Vzala si režiséra Jakuba Sommera, syna dokumentaristky Olgy Sommerové. Vzali se po krátké známosti a stejně krátce, jen pár měsíců, vydrželo i manželství. Jana o manželství s Jakubem nechce moc mluvit. Evidentně to byl totální omyl. „Jsem asi příliš konfliktní. Než jsem se vdala, věřila jsem, že najdu partnera, se kterým budeme mít rovnoprávný vztah. Teď si – a není to jen na základě toho manželství – myslím, že muži nechtějí ženy, jako jsem já. Kult rodiny je mrtvej. Když se koukám kolem, tak nikdo z mých spolužáků-třicátníků, a někteří mají i děti, není spokojený. Se svou partnerkou nebo partnerem nechtějí být, vzájemně se podvádějí a jsou spolu jenom kvůli dítěti nebo nějaké hypotéce. Kvantita je dnes důležitější než kvalita, a tak se kvalita vytrácí. Ze všeho, i ze vztahů. Tak – aspoň zatím – žít nedokážu a nechci," říkala Jana ještě před pár lety. Že by byl Sommer příliš závislý na své dominantní matce, která dobře ví, o čem ženy sní?

Šílenej romantik bez kompromisů

Jenže hormony lopatou neutlučeš a tak se zase zamilovala. Do zadaného střihače Matěje Matušky. „I když na to nevypadám, jsem šílenej romantik. Dlouho se mi nechtělo vstoupit do světa dospělých, a vlastně doteďka se mi nechce. Nějak to v něm neumím. Neumím dělat kompromisy. Jak v práci, tak ve vztazích. Když je dělám, tak šíleně trpím. Takže trpím často." No, kompromisy tedy opravdu nedělá. Když někoho chce, jde a je s ním. Tečka. Prostě punk. Z vlastních zkušeností totiž ví, že je potřeba užít si každý den, zítra už tu nemusíme být stejně jako kdysi její otec. S Matuškou, Jáchymem a psí smečkou je šťastná. Naplno, tak jak to umí jen ona

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.  

Vložil: Dáša Vrchotová