V kapele se zhádali jak psi; s Čokem kvůli politice. A tak bude Pražský výběr definitivně naposledy. Kocáb také prásknul, že teď žije jako mnich. A dodal, proč ho ženy tak děsí

Foto: TV Prima

Popisek: Michael Kocáb u Krause

FOTO V dalším dílu Show Jana Krause se představil hudebník Michael Kocáb. Premiéra Show Jana Krause byla ve středu večer a prvního hosta nemusel moderátor divákům dlouze představovat. Michael Kocáb je dostatečně známý jako muzikant, skladatel i jako politik.

Jeho jméno je úzce spojeno s odchodem sovětských vojsk z Československa po roce 1990. V nedávné minulosti působil jako exministr pro lidská práva a nyní se během návštěvy čínského prezidenta v Česku aktivně účastnil protestů proti čínské lidskoprávní politice, proto se Jan Kraus trochu strachoval, zda ho již brzy nezavřou. Michael Kocáb s úlevou konstatoval, že je dobré, pokud se dá k celé věci stále ještě přistupovat s humorem, zároveň ale po ukázce kamerového záznamu z FAMU, na němž jsou vidět dva muži, kteří se přišli do školy informovat na tibetskou vlajku vyvěšenou na budově školy v době nedávné návštěvy čínského prezidenta v Praze, jasně řekl: „Je to něco šíleného! Je to způsob, kterým nám pan prezident Zeman v praxi předvádí, jak stabilizovat společnost. On se to tam naučil a tentokrát nám to poprvé ukázal v praxi. Dřív jsme tomu říkali policejní represe nebo řádění tajnech, ale dnes už to není tak hrozné, dnes je to stabilizace společnosti.“

Kde konkrétně protestoval? „My jsme byli na Hradčanském náměstí, kde jsme měli ohlášenou pokojnou manifestaci, a protože jsme Češi, tak jsme to ohlásili tak, abychom vyšli vstříc ministerstvu vnitra, na dobu, kdy zrovna byli prezidenti v Lichtenštejnském paláci, čili na úplně jiném místě, abychom se nedostali do konfliktu. To ovšem bylo našim představitelům fuk, takže to tam zalígrovali a musím říct, že poprvé od sametové revoluce jsme opět stáli proti těm zakuklencům. Byli to mladí kluci, a musím říct, že z toho byli zmatení, a nemůžu jim to zazlívat, byl to rozkaz, nicméně tam stáli proti normálním, svobodným občanům, kteří pod svým ústavním právem přišli vyjádřit jiný názor na to, co teď vyvádí pan prezident ohledně Číny.“

Skvělý Zemanův fór z roku 1996 

S naším současným panem prezidentem se Michael Kocáb zná osobně ještě z počátku devadesátých let z Federálního shromáždění, dokonce si s ním kdysi tykal. „Měl jsem ho rád pro jeho ostrovtip. A ten ostrovtip se v minulosti projevoval viděním právě těch potencionálních nebezpečí. Například v roce 1996 řekl, že základní motivací pro pobyt v politice je zabránit úspěchu těm, kteří kdyby k nám dnes přišli Číňané, si zítra nechají zešikmit oči, pozítří infikovat žloutenku a pak začnou psát do svých kádrových dotazníků, že již od dětství milovali rýži,“ vzpomínal na svého kolegu Miloše Zemana a zdůraznil, že bychom si podobně jako v Británii nebo Americe nikdy neměli nenechat ujít příležitost připomínat stav lidských práv v Číně, neboť stalinistické praktiky vyvražďování odpůrců komunistického režimu tam probíhají dodnes, zároveň bychom však neměli pěstovat odpor vůči čínskému lidu, protože právě oni nejvíce trpí politikou komunistické strany. „Ale to, co my jsme viděli v Praze, nebyl čínský lid, to byla čínská státní bezpečnost,“ dodal.

Aby se však celý rozhovor netočil jen kolem politiky, která navíc podle Kocábových slov do muziky nepatří, připomněl hudebník svým fanouškům na letošek plánovaný, největší a nejmonstróznější koncert Pražského výběru, který se uskuteční 7. prosince. „Poslední koncert to bude alespoň v takovémto rozsahu, a to ze zdravotních, ale vlastně i z politických důvodů. Uvnitř kapely jsou různé rozepře, Vilém Čok je na jiné názorové pozici. Naše společnost se strašně rozpolcuje, my už začínáme být dva české národy, což přináší určité konflikty. A jestli to bude eskalovat, tak je otázka, jak to s Výběrem dopadne,“ končil opět u politiky Michael Kocáb, který přestože se cítí na čtrnáct a jeho nejmladšímu synovi Davídkovi jsou pouhé čtyři roky, se rozhodl v osobním životě pro takřka mnišský způsob života.

Takže už žádné vztahy...

„Já už jsem se z těch partnerek vyděsil dost. Pokud není ženě nad sedmdesát, tak se dneska pro jistotu ani neotočím. A jsem sám a skládám a vlastně si to užívám, protože vzpomínám na Beethovena, aniž bych se chtěl k němu připodobňovat, ale vzpomínám, že i on byl takový osiřelý. A to můžeš pořád pracovat… a ta práce a to skládání je něco, co tě nepřestane bavit nikdy. Takže žádné vztahy, mým emocionálním světem jsou už jen děti a hudba. O ono to jde!“

zdroj: TV Prima

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Anička Vančová