Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kočky by letěly do Turecka. Proč je opozice moucha, jež se pokouší proletět okenní tabulí? A proč je nová Miss ošklivá? Zeman a jeho panda za milion doláčů i Bobkův velemlok… TÝDEN V OBRAZECH

05.04.2016
Kočky by letěly do Turecka. Proč je opozice moucha, jež se pokouší proletět okenní tabulí? A proč je nová Miss ošklivá? Zeman a jeho panda za milion doláčů i Bobkův velemlok… TÝDEN V OBRAZECH

Foto: Markéta Vančová

Popisek: V antickém Efesu je koček spousta a mají se báječně.

Úterý 5. dubna kolem desáté dopoledne. Jaro je tady, řečeno s Ludvíkem Vaculíkem… Minulý týden jsem nebyla v Česku, ale na poznávacím zájezdu v Turecku, takže si dovolím přidat pár zážitků, postřehů a (doufám) užitečných rad. Vrátila jsem se v neděli a zjistila, že Česko zažilo bouřlivý „čínský“ týden, korunovaný volbou nové České miss, jejíž jméno upadne v zapomenutí již za 14 dní. Ale dnes ještě platí: Andrea Bezděková z východočeského Náchoda si napsala na svůj Facebook v neděli: „Já stále nemám slov. Ale nějaké jsem přece jen našla…“

Tradiční počasí. Jaro, jak má být, kéž chvilku vydrží. Co dodat?

Turecko: Easy, po uprchlících ani stopy

 

V Turecku jsme byly s dcerou na tak zvaném poznávacím zájezdu. Pokud o tom uvažujete, připravte se na to, že většinu času strávíte v autobuse a na hnusných zaprášených parkovištích, kam vás vypustí na záchod a předražené kafe. My jsme nicméně z druhé strany parkoviště objevily kouzelné Čapí hnízdo, krásnou zelenou zarostlou hospůdkou s vodními kanály a spoustou kačen a kačerů - pankerů, kteří se tam procházeli... Zde zdravím pana Babiše.


Na místa, kde by člověk chtěl být déle, zbývají v nejlepším případě tak dvě hodinky. Tady je antická rezervace Efesus kousek od města Efezu, která je fakt nádherná. Když ale člověk vyfasuje delegátku cestovky, jejíž znalosti končí u jednoho odstavce z průvodce, a doslechne se od ní tudíž, že říše římská je záležitostí až našeho letopočtu (mimo dalších neuvěřitelných hámotin, z nichž se mi ježily chlupy i na prdeli, dámy prominou), jde si pak radši po svých. A fotí památky a kočky.


Naposledy Efesus a testík: Hledej kočku!


Zapomeňte na vychrtlé, nemocné, zablešené, toulavé blízkovýchodní kočky. Turecká vláda se stará, odchytává je (pejsky taky), veterinář na státní útraty odbleší, odčerví, vykastruje, nakrmí a vypustí. Kočky se mají v Turecku skvěle, mají pěkné husté kožíšky a všichni je krmí. 


Želva si jen tak lebedí v hospůdce u bazénu. Je trochu mázlá. Ukázalo se, že tvrzení ´pomalý jako želva´ neplatí, tahle vyvinula dost slušnou rychlost a tudíž se blbě fotila. V Turecku si mimochodem nedávejte evropskou kávu, je to obarvená břečka, ale místní, tureckou. Je výborná, stejně jako jejich čaj.

Turecké záchody jsou, alespoň v turistických lokalitách, minulostí. Všude mají evropské. Tady, v nádherné staré čtvrti v Antalyii na turecké Riviéře jsme našli i vtipné využití těch, co měly již odslouženo. Jo a projely jsme 1 500 kilometrů a nezahlédly jediného uprchlíka. Buď už jsou všichni v Německu, včetně těch našich z Jihlavy... Nebo nevím.


A ještě jedna věc se musí Turecku nechat: Pečují skvěle o veřejná prostranství. Tahle japonská zahrada je v centru Alanyie.


Sečteno, podtrženo: Pokud máte namířeno v létě na tureckou Riviéru, počítejte s tím, že hotely jsou tam bez výjimky obrovské (my jsme jeden den bydlely v něčem, co bych nazvala nemocnice Motol na steroidech), stavěli je architekti na LSD (něco tak bizardního hned tak neuvidíte, přitom v Turecku teď panuje mohutný stavební boom, ale co si stavějí pro sebe, vypadá celkem střízlivě) a určitě si kupte all inclusive. Jinak vás odrbou dohola.

Čínská vlajkosláva a jak je to s tou pandou?

 

Návštěva čínského prezidenta v Praze vyvolala doslova aktivistickou bouři i mediální smršť. Nebudu unavovat fakty, těm neunikl nikdo, kdo si alespoň jednou zapnul ČT. Jen pár poznámek… Český prezident se prý chová k Číňanům příliš servilně. Způsob té návštěvy byl příliš pompézní - plno čínských vlajek po Praze, navezení čínští vítači, snaha zakrýt tibetské vlajky oponentů, to tvrdí oponenti a mají v mnohém pravdu. Na paškále se ocitla i policie, která nepokrytě a patrně předposraně stranila Číňanům…  „Ať se pan Kocáb podívá do Británie. Tam vezla britská královna čínské představitele ve zlatém kočáře. Je to v každém případě okázalé. Tak jak si to zaslouží tato událost. Čína je třetí největší velmoc světa. Máme zájem o to, aby tady v České republice investovala. Aby si vybrala Českou republiku jako takové středisko pro středoevropský region. Tomu odpovídá způsob návštěvy i ceremoniál. Prostě jednáme s mocností a přizpůsobili jsme to tomu, jaké jsou zvyklosti našeho hosta a jak to vnímá. Pokud přijede prezident Spojených států, také mu vytvoříme podmínky hodné jeho příjezdu. Že bychom tímto zpochybňovali naše partnerství, jak se mi pan Kocáb snažil podsouvat, to je naprostý nesmysl. To je autocenzura malých lidí. Říkat, že my jsme ti malí, ale Británie, Itálie, Německo si to mohou dovolit. Ale my ne. To jsem nadskakoval na židli. Opak je pravdou. Čínské autobusy, které si připravili, jsou součástí jejich kultury. Oni takto vnímají vážnost situace, není na tom nic tak hrozného. Srovnávat to s vítáním Brežněva? Tehdy se lidi nutili, aby stáli u těch ulic. Tady nikdo nikoho nenutí,“ komentoval to populární poslanec Jaroslav Foldyna.

A dodal:  „Nebojím se toho, že to bude teď jednostranné a všichni budeme chodit žlutí. Jsou tady takoví lidé. Když jsem v úterý viděl pana Kalouska, jak rozráží policejní kordon a z autority poslance parlamentu a známé osobnosti nedbá pokynů policie. Zneužil svoje postavení, dehonestoval práci policistů. To bylo pro mě nepochopitelné. Co si to dovolují a co vlastně říkají veřejnosti, jak se chovají vůči policistům. To mi vadí mnohem víc, než jestli tady Čína bude mít miliardy, nebo nebude. Jejich politického vlivu  se neobávám.“

 

Proč jenom mi ti i ti připadnou tak hysteričtí? ptá se Šichtařová

Čínská šaškárna, tak nazvali svůj článek na blogu Markéta Šichtařová & Vladimír Pikora, moji oblíbení zábavní a srozumitelní ekonomové. „Návštěva čínského prezidenta v Praze zase jednou rozvířila zatuchlý domácí vzduch. Někteří politici neváhali s mohutnou píárkovou akcí. Vytáhli tibetské vlajky, dalajlámovské odznáčky a fotky V. Havla a vydali se do ulic. (Koneckonců, volby už nejsou zase tak daleko, že). Jiní politikové zase neváhali s mohutnou vlezdokamsi akcí, nechali čínské vlajky vyvěsit na každý kandelábr, povolali preventivně do ulic muže ve zbrani, jali se potřásat rukama a vydávat tisková prohlášení o „investicích za miliardy“ (koneckonců, volby už nejsou zase tak daleko, že). A předstírali, že jim vlastně ani nevadí, že prezident si „musí“ přiletět zrovna o velikonočním volnu, kdy by asi bylo příjemnější plést pomlázku s rodinou (či jen neměli sílu proti tomu cokoliv namítnout?). Proč jenom mi ti i ti připadnou tak hysteričtí…?“ začíná známá manželská dvojice svoji glosu.

„Ano, je to velké téma, za lidská práva stojí zato bojovat. Jenomže v tenhle okamžik můžeme věc buď uchopit iracionálně a neefektivně, anebo pragmaticky a funkčně. Je zkrátka otázkou, jestli se za lidská práva dá bojovat tím, že se s Čínou nebudeme bavit a nebudeme s ní obchodovat. Budeme tím snad mít v Číně větší slovo…? To tamním lidem nějak pomůže…? Nepomůže jim paradoxně víc, když s nimi svět obchodovat bude? Větší vzájemný obchod posouvá na vyšší ekonomickou příčku obě strany. A jak známo, vyspělejší společnosti víc tendují k demokracii a lidským právům než společnosti chudé. Otevřené hranice s čilým obchodem, který dával utlačovanější kultuře nahlédnout do fungování kultury svobodnější, byl vždy tou hlavní hybnou silou, která nakonec spustila demokratizační změny. Navzdory mému zhnusení nad nesvobodnými diktátorskými režimy jsem přesvědčená, že budeme-li s nimi mluvit a obchodovat, povede to ke kýženému cíli lépe, než budeme-li infantilně trucovat,“ píše Markéta Šichtařová.

 

ECHO 24: Smutný pohled byl v těchto dnech i na to, co by měla být demokratická opozice

Zajímavý fokus pohledu dodalo i internetové ECHO 24: „Demonstrace proti porušování lidských práv v Číně (mělo správně jít opravdu jenom o to?) měly zhruba stejnou početní sílu jako ty z posledních let komunistického režimu. Tenkrát to stačilo, dnes už bohužel ne. Byly silnější než demonstrativní akce zjednané čínské klaky, ale to je taky hodně málo. Policie České republiky dbala o vyváženost mezi oběma stranami, a tak na budku dostalo jen několik málo našinců. Ideovým zázemím opozičních akcí byl Tibet, dalajláma a havlovská Pravda a Láska. Osobnostmi Martin Bursík (naposled na sebe upozornil, když okázale prohrál senátní volby v Praze 6), prof. Tomáš Halík a Karel Schwarzenberg. Při vší úctě, příliš široký okruh veřejnosti nezaujmou – představují to, co „užé býlo“, jak se říká v ruské anekdotě. Jeden z mála schopných politiků v opozici, Miroslav Kalousek, nemá u nás šanci, je soustavně a cílevědomě ze všech stran osočován a pomlouván. A tak i jeho spojenec Martin Bursík jej neváhal hned po demonstraci prásknout Babišovu médiu, že prý si počínal agresivně, přál si konflikt a jednal „proti myšlení dalajlámy“ (!). Proboha, co je to za kritérium! Nato ve Svobodném fóru vyšel ohavný článek o Kalouskovi z pera Jana Jandourka. A konečně, pokud jde o povahu protestních akcí: vyvrcholily nočním (vlastně časně ranním) promítáním nápisů jako „Pravda a Láska“ na fasádu Pražského hradu. Akce jde ve stopách červených trenýrek, to ale byla aspoň legrace. Tahle opozice se chová už přes dvacet let jako moucha, jež se pokouší proletět okenní tabulí. Lidé se za ní neshromažďovali, neshromažďují a nebudou shromažďovat; a nelze se jim divit,“ vysvětlují „osamělost přespolních opozičních běžců“.

Martin Bursík: „Kdo je statečný, nemůže být současně servilní. Kdo je principiální, nedokáže mlčet před někým, kdo činí bezpráví. Kdo je čestný, nedokáže kolaborovat se zlem. Postoj k Tibetu a nyní už i Tchaj-wanu je proto i testem charakteru.“ Howgh.

„Přihrnul se tam pan předseda Kalousek a strašně tu situaci hrotil, šel přes ty zátarasy a do konfliktu, vyloženě si konflikt přál, křičel, že za pět minut prorazíme zátarasy. Štětina byl zdrženlivý. A já jsem cítil, že tohle nedopadne dobře. Cítil jsem zodpovědnost za shromáždění, které jsme svolali, a teď tam přijde nějak povzbuzený Kalousek a takovým způsobem hecuje lidi," postěžoval si Martin Bursík pro PralamentníListy.cz. Trochu to vypadá, jako by se zlobil, že mu Kalousek ukradl pět minut slávy před kamerou. A lze Kalouskovi věřit jeho náhlý vášnivý zájem o Tibet a lidská práva? Těžko, soudruzi, těžko.

A ta panda za milion. Dolarů a ročně

 

S čínským prezidentem měla soukromou schůzku i pražská primátorka. Co tam upekli, je jasné. Pandu. Potvrzení přišlo vzápětí. V emailu přistála tato zpráva:  „Zásilkovna získala prestižní zakázku. Dopraví do Prahy Pandu z Číny!“ Stojí zde:  Nedávná návštěva čínské delegace přinesla Zásilkovně zřejmě nejvýznamnější zakázku v její historii. Mezi třiceti smlouvami, které podepsali čeští a čínští podnikatelé na ekonomickém fóru na pražském Žofíně, byla i třístranná dohoda mezi Prahou, Pekingem a Zásilkovnou, ve které se detailně řeší doprava chráněné pandy velké do pražské zoo. Zásilkovna nakonec přesvědčila české i čínské zástupce sofistikovanou metodou testování dopravy živých organismů, během které úspěšně rozeslali po celé střední Evropě na padesát kaktusů, sedm andulek, dvě kuny, fretku a štěňátko. Na vůbec nejdelší trasu – z německého Hamburku do rumunské Kluže – poslala Zásilkovna firemního jezevce Ádu. I tento test dopadl úspěšně a Áda dorazil do cílové destinace bez újmy, pouze mu byl během cesty odcizen stříbrný obojek.“ Fakt prča, nemyslíte?

A ještě: „Právě široká síť našich poboček byla jedním z hlavních benefitů, které jsme mohli v soutěži nabídnout. Čínská strana tak podá zásilku v půjčovně kostýmů na ulici Wenxing jen pár bloků od pekingské zoo, pracovníci pražské zoologické zahrady si následně medvěda pohodlně převezmou v prodejně zdravotnického vybavení na Ortenově náměstí v Holešovicích,“ popisuje konkrétní průběh zásilky Simona Kijonková. To je naprosto dokonalé, vzácná panda bude dovezena do půjčovny kostýmů v Číně, tam ji převezmou a naše ZOO ji vyzvedne v prodejně zdravotnického vybavení. To je možné snad jen v Česku… A v Číně. Je pravdou, že jsem nezkontrolovala, zda ten email nepřišel náhodou prvního dubna. Pak by to byl skvělý fór.

Mimochodem, panda nám bude jen zapůjčena, jak zjistila MFDnes. Stojí milion dolarů ročně a sežere toho tolik, jako patnáct slonů. Nicméně, pan ředitel Bobek (na snímku) o pandu velmi stojí:   „O pandu velkou stojíme. Je to prestižní a mimořádně atraktivní zvíře, které je navíc symbolem toho, co je pro nás zásadní, totiž ochrany přírody. Stojíme o ni tedy ze stejných důvodů, z jakých si ji zapůjčily zoologické zahrady ve Spojených státech, Velké Británii, Francii, Španělsku, Rakousku anebo na Tchaj-wanu a z jakých o ni usilují například v Německu. Tím neříkám, že získání pandy není věcí nejvyšších představitelů příslušných zemí a že nemá výrazný politický rozměr. Má. Nerozumím ovšem tomu, proč bychom nemohli jít po téže cestě, po jaké prošly či po ní jdou výše uvedené země. Ale nejde zdaleka jen o pandu. Chceme a dokonce musíme spolupracovat s čínskými partnery v řadě jiných oblastí - a mnohde jsme už začali. Jedním z příkladů může být chov velemloka čínského. Ten bývá označován jako „sladkovodní panda“ a vybudovali jsme pro něj celý pavilon, který je unikátní i ve světovém měřítku,“ napsal na svém Facebooku.

Miss od kolotočů aneb dříve to bylo prý mnohem lepší

„Na ulici člověk občas potká krásnější... Nic proti těmto MISS soutěžím... ale že by byla některá z nich poslední roky krásná, abych se z toho posadila úžasem na zadek... tak to určitě ne,“ napsala na Facebook na adresu nové, prý letošní největší krasavy, ještě hodně mírně Pavlína Novotná. Proč je tedy vítězka spíše ošklivá? Důvodů je víc, domnívám se. Miss má čím dál menší kredit, takže se tam hlásí menší výběr dívek. Navíc se ukázalo, že nová majitelka dala dívkám k podpisu doslova „otrocké“ smlouvy (na pět let a 70 % příjmů), takže ještě některé v semifinále odstoupily. Soutěž asi nemá peníze, takže se z ní stává podivná estrádní show podivných sponzorů (Miss Perwoll apod.), lidé píší, že to připomínalo předváděčky šmejdů, jen ty hrnce chyběly. A porota vybírá z toho, co má, a ještě blbě. A je to. Na Miss Word můžeme v dohledné době zapomenout.

Nová Česká Miss Andrea Bezděková (na selfie uprostřed) připsala své vítězství „sršení“ a pak už na FB psala o „světovém míru“: „Česká miss není jen soutěž krásy, jak se na první pohled zdá. Česká Miss v sobě nese mnohem hlubší význam. Já jsem v rámci soutěže překonala svůj strach postavit se novým a neznámým věcem. Naučila jsem se mít ráda sama sebe, takovou jaká jsem. Zažila jsem mimořádné chvíle s mimořádnými lidmi a k tomu všemu jsem si to všechno stihla i skvěle užít (holky moje, vážně jsem si na naše missácké dýchánky zvykla)!“

 

„Boris v Údolí slonů. Znali jsme se snad přes čtvrt století, ale v zoo jsme se sešli jen jednou. Bohužel i naposled... R.I.P.“ To napsal na svůj Facebook ředitel ZOO Miroslav Bobek. Jo jo, není týdne, aby nějaká velká osobnost neodešla – dvacáté století za sebou pomalu zavírá dveře.

 

„Jsem na tréninku a jeden frajer tady má na noze kérku ´Šňupíky a prdelky´ ... Nechápu,“ připsal, i smajlík dodal (protože to moc dobře chápe a důvěrně zná, že) Leoš Mareš. Jo jo, nenápadný půvab pražské smetánky.

 

„Slunce jako pomeranč, toulavý boty, banjo na záda, cancák do kapsy a ahóój!" Našla jsem na Facebooku s tímto textem. Aneb trempíci vyrazili.

 

Na závěr něco pro lidi, postižené obsedantně kompulzivní poruchou (což jsem třeba já). Vy mi rozumíte, moji spolupacienti...

 

Anna Vančová

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace