Zazářila jako hubatá Věrka v Holkách z porcelánu, a pak jakoby se po ní slehla zem. Kam tak náhle zmizela krásná neteř šansoniérky Judity Čeřovské, která měla našlápnuto na super kariéru? Tajnosti slavných
27.03.2016
Foto: Filmové studio Barrandov
Popisek: Eva Čeřovská se svým filmovým ženichem Jiřím Krampolem v nestárnoucí komedii režiséra Juraje Herze Holky z porcelánu
Její jméno evokuje spojitost s Juditou Čeřovskou a tentokrát to není náhoda. Život začínající půvabné herečky ukončila tragická nehoda, kterou na rozdíl od své slavné tety neměla šanci přežít.
Skutečně pocházela z rodiny, do níž se přivdala nezapomenutelná zpěvačka a šansoniérka Judita Čeřovská, rozená Štěrbová. A jakoby se jim staly osudnými těžké autohavárie. Tu první, při níž v roce 1959 seděl za volantem zpěvák Josef Zíma, Judita přežila, i když měla rozdrcenou pánev, utrženou ledvinu a hrozila jí amputace. Při druhé, k níž došlo o sedmnáct let později, ale její neteř Eva bohužel takové štěstí neměla.
S Mílou Myslíkovou a Dagmar Havlovou v Holkách z porcelánu
V obou případech zůstal řidič, který se nezbaví výčitek svědomí do konce života. První havárii způsobila extrémní únava populárního zpěváka a herce, kterého na zlomek vteřiny zdolal mikrospánek, kvůli němuž naboural do stromu. Kromě Judity utrpěl tehdy těžké zranění i režisér Jiří Jungwirth, který později na následky nehody zemřel. Při druhém neštěstí, k němuž došlo na jedné z nechvalně proslulých křižovatek v Hradci Králové, která dnes již neexistuje, nedal řidič vozu přednost náklaďáku. Evin přítel při nárazu vylétl z vozu a byl na místě mrtvý. Za volantem tehdy seděl Evin kolega z divadla Jan Zajíc.
Její první film se ztratil
Temperamentní holčička, kterou si diváci vybaví především jako vtipnou, ráznou a hlavně děsně vdavekchtivou Věrku z nestárnoucí komedie Jiřího Menzela Holky z porcelánu, se narodila 20. října 1952 v Praze a po herectví prý pošilhávala již od útlého dětství. Cílevědomě se na hereckou kariéru připravovala v různých dramatických kroužcích a kurzech a talent jí rozhodně nescházel, takže byla na pražskou DAMU přijata bez problémů. Poté co ji v roce 1975 absolvovala, získala okamžitě své první a jediné angažmá v královéhradeckém Divadle Vítězného února, dnešním Klicperově divadle. Díky svému temperamentu, krásnému hlasu, ženskosti a perfektní postavě se stala ideální představitelkou krásných a duchaplných dívek a hradečtí diváci mohli její výkony obdivovat v řadě úspěšných představení. Mimo jiné si zahrála i Ofélii v Hamletovi či Aničku v Počestných paních windsorských.
S Jaroslavem Drbohlavem ve filmu Dvacátý devátý
Před kamerou stanula poprvé v roce 1973 v povídkovém filmu Maturita za školou, jehož součástí měla být původně i povídka Pytagorejci, v níž dostala jednu z hlavních rolí. Jenže nakonec byla povídka ve fázi dvoupásu shledána při schvalování příliš dlouhou a také se údajně nehodila výrazně groteskním pojetím k ostatním třem. Proto bylo rozhodnuto, že bude zařazena do dalších povídek s názvem Profesoři za školou. Nakonec ale nebyla do distribuce uvedena vůbec. Filmové materiály jsou považovány za ztracené a v Národním filmovém archivu se nacházejí pouze fotografie. Proto můžeme za Evin opravdový filmový debut považovat až dětský film režiséra Jaromíra Dvořáčka Adam a Otka ze stejného roku, v němž si zahrála prodavačku.
Konečně opravdová role
V následujícím roce už se jí dařilo mnohem lépe. Zahrála si Boženu v psychologickém příběhu režiséra Jaromíra Borka Kvočny a král, natočeném podle úspěšného románu Karla Štorkána, kadeřnici Ivanku v příběhu z jednoho Ženského domova ve staropražské ulici V každém pokoji žena a neteř Marie Zápotocké v dramatu Dvacátý devátý. A hlavně dostala svoji největší, divácky nejvděčnější a nejznámější filmovou roli zaměstnankyně skladu porcelánu a budoucí novomanželky v Holkách z porcelánu. Jejího ženicha, chlapáckého řidiče náklaďáku Stáňu, hrál Jiří Krampol a šuškalo se, že to mezi nimi jiskřilo nejen před kamerou.
Naposledy před kamerou v povídkovém filmu Boty plné vody
Po těchto úspěších si už Eva stihla zahrát pouze ve dvou snímcích, protože měla kvůli mimopražskému angažmá na filmové role málo času. Ztvárnila stavařku Ivanu v psychologickém snímku Štěpána Skalského Hřiště a naposledy Marušku v povídce Silvestr 1948 z dramatického povídkového filmu Boty plné vody. Pak už osud tvrdě zasáhl na hradecké křižovatce. Při autohavárii byla Eva Čeřovská těžce zraněna a v bezvědomí. Nikdy se už neprobrala a po třech měsících v kómatu zemřela 18. srpna 1976, pouhé dva měsíce před svými čtyřiadvacátými narozeninami. Některé prameny ale uvádějí, že zemřela o týden dřív. Přesto se svými osmi filmovými rolemi natrvalo zapsala do dějin české kinematografie a pro diváky navždy zůstane temperamentní Věrkou z Holek z porcelánu.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská