Princův pobočník Vítek ze Tří oříšků pro Popelku se mohl stát opravdovou hvězdou. Jak přišel o zrak a proč mu život nezachránila ani unikátní operace? Tajnosti slavných
20.03.2016
Foto: ČT
Popisek: Jaroslav Drbohlav v roce 1972 v kriminálce režiséra Václava Vorlíčka Smrt si vybírá
Každé Vánoce znovu vstupuje prostřednictvím obrazovky do našich domovů, přesto si dnes už jeho jméno vybaví bohužel jen málokdo. Skvěle rozjetou kariéru zbožňovaného krasavce a skvělého herce Jaroslava Drbohlava přervala krutá dědičná nemoc, která ho nejprve připravila o zrak, aby ho nakonec zabila.
Pravdivých informací i autentických vzpomínek o jeho životě je jako šafránu a léta koluje světem nepravdivá informace, že byl mladším bratrem herečky Jany Drbohlavové. Ve skutečnosti ale šlo pouze o shodu jmen. Přitom měl Jaroslav Drbohlav, který v legendární pohádce Tři oříšky pro Popelku ztvárnil jednoho z kumpánů, s nimiž princ prováděl lotroviny, našlápnuto na opravdu hvězdnou kariéru.
S Libuší Šafránkovou a Pavlem Trávníčkem v pohádce Tři oříšky pro Popelku
Díky vysoké postavě, atraktivnímu vzhledu, výraznému hlasu, perfektní mimice a vnitřnímu klidu byl ve své generaci jedním z nejvýraznějších představitelů milovníků a mladých hrdinů. Jenže na něj velmi brzy zaútočila dědičná těžká choroba, která mu velmi ztížila poslední roky života. Vedle dalších komplikací začal i ztrácet zrak, a tak musel v roce 1983 opustit milované Realistické divadlo. „Hrál své poslední představení, nic netušící diváci tleskali a my měli slzy v očích,“ vzpomínali jeho tehdejší kolegové. Zemřel 28. dubna 1985, a i když mu bylo teprve osmatřicet let, smrt byla v jeho případě opravdovým vysvobozením.
Vybrali ho už ve školce
Narodil se 13. ledna 1947 v Praze a první zkušenosti v Dismanově dětském rozhlasovém souboru získal ještě dřív, než vůbec poprvé překročil práh základní školy. S herectvím začal koketovat už jako malý kluk, přestože nepocházel z umělecké rodiny. Jeho otec Václav byl strojní inženýr, maminka Jana vystudovala obchodní akademii. Během osmnácti let se jim narodilo šest dětí, hereckou múzou se ale Jaroslav nechal zlákat jako jediný. Lásku k umění a herectví v něm probouzela především maminka, která četla verše i prózu světových klasiků v originálu a s literaturou seznamovala také všechny své děti. Poté co Jaroslava vybrali ve školce do Dismanova souboru, nedaly na sebe dlouho čekat ani první filmové roličky a o jeho budoucím životním směřování bylo brzy rozhodnuto.
S Taťjanou Medveckou v pohádce Uloupený smích
V roce 1969 absolvoval DAMU, již během studia ale hostoval na prknech Národního divadla. Na DAMU chodil do velmi silného ročníku, jeho spolužáky a kamarády byly takové osobnosti, jako Jana Šulcová, Petr Štěpánek, Viktor Preiss, Jiří Štěpnička či Oldřich Vízner. Jeho blízkými životními parťáky z hereckých kruhů byli také Ladislav Potměšil a Boris Rösner. Hned po škole dostal angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy, kde ztvárnil řadu velkých postav. O pár let později se vrátil zpátky do Prahy a začal hrát v tehdejším Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (dnešní Švandovo divadlo na Smíchově), často ale hostoval i v populárním Činoherním klubu.
Původně měl hrát prince
Velmi brzy se Jaroslav objevil i před kamerou, poprvé jako osmiletý, a postupně se z dětských hrdinů úspěšně přehrál mezi ‘dospělácké‘ a objevoval se v typově velmi rozdílných rolích. Hrál klaďase, záporáky, feťáky i vrahy. V roce 1962 si ho režisér Václav Vorlíček vybral do filmu Kuřata na cestách a od té doby na něj nedal dopustit. Jaroslav se objevil v jeho několika dalších filmech a v roce 1973 se díky němu dočkal i své nejslavnější role princova pobočníka Vítka ve Třech oříšcích pro Popelku. Málokdo dnes ví, že měl původně hrát hlavní roli. Tu sice nakonec dostal Pavel Trávníček, kvůli moravskému přízvuku ho ale stejně museli předabovat.
Jaroslav Drbohlav patřil k zakládajícím členům fotbalového týmu Amfora
V době, kdy byl na vrcholu kariéry, se u nás točily detektivky jako na běžícím pásmu, a tak jednou hrál zastřeleného, pak vyšetřovatele či pro změnu pachatele trestného činu. Jako doma byl i v televizních studiích. Natočil celou řadu nestárnoucích pohádek, kvalitních inscenací a objevil se i v seriálech Malý pitaval z velkého města, Arabela a Třicet případů majora Zemana. V roce 1983 byly natočeny dva snímky, které se nakonec staly jeho zcela posledním hereckým vystoupením v českém filmu. Stal se pacholkem v historické životopisné kronice režiséra Otakara Vávry o českém učiteli národů Putování Jana Amose, a poté záletným vysokoškolským asistentem Michalem v komedii Samorost režiséra Otakara Fuky. Ještě se stačil zapojit do natáčení v malých epizodních rolích v projektech zahraničních produkcí – v americkém dobrodružném dramatu Operace „Daybreak“, ve slovenském Snehu pod horami a sovětském válečném velkofilmu Boj o Moskvu, v němž se objevil na plátně jako sovětský důstojník až několik měsíců po své smrti.
S Jiřím Lábusem (vlevo) a Marií Logojdovou v seriálu Třicet případů majora Zemana
Náročná operace se povedla, ale…
V roce 1973, když se kultovní pohádka Tři oříšky pro Popelku natáčela, se Jaroslav oženil se svou dlouholetou láskou Marcelou a na sklonku roku 1978 se jim narodila dcera Eva. Jeho život ale začala stále více komplikovat těžká cukrovka, která byla v rodině dědičná. Ze šesti sourozenců jí onemocněli tři a Jaroslavova sestra Hanka na ni zemřela v roce 1974 v pouhých sedmadvaceti letech. „Chtěl dál pracovat, svědomitě se léčil a chtěl být co nejvíc se svou rodinou, kterou nesmírně miloval. I v pokročilém stadiu nemoci si zachovával optimismus, věřil, že bude žít, a bojoval statečně,“ prozradila později v jednom rozhovoru jeho sestra Helena.
Počátkem 80. let začala nemoc postupovat, Jaroslav přišel o zrak a musel se s herectvím definitivně rozloučit. Na jaře 1985 podstoupil v pražském IKEM transplantaci dvou životně důležitých orgánů – ledvin a slinivky. „Byla to tehdy velmi složitá operace a velká rarita. Po operaci se ještě probral a poděkoval. Tělo ale orgány bohužel nepřijalo,“ dodala Helena.
S Janou Kasanovou ve své poslední filmové roli v komedii Samorost
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská