Oldřich Kaiser vraždí vývrtkou, sekunduje mu Suchánek bez Genzera. Za asistence „estébáků jak z italské mafiánské operetky". Další nedůstojné angažmá velkého herce

Foto: stránky filmu

Popisek: Oldřich Kaiser

Oldřich Kaiser se po dlouhé době objevuje na filmovém plátně a navíc ve vážné roli - v česko-slovenském filmu Rudý kapitán, temné detektivce z 90. let. Splní film očekávání a hraje v něm populární bouřlivák opravdu hlavní roli, jak by se mohlo zdát z plakátu? Při bližším pohledu se ukazuje, že v tomto filmu je máloco tak, jak se tvůrci tváří a jak by rádi a že Kaiser na české verzi plakátu (na slovenském ho nenajdeme) má jen přitáhnout diváka na známý obličej. Film má totiž hlavně ambice. Velké, ale ne zcela naplněné.

Ambice jsou znát už při pohledu na vymazlený trailer. Temný thriller ve stylu filmů noir s Philem Marlowem, to celé zasazené do porevolučního Československa? Autorem námětu je navíc zkušený slovenský kriminalista, píšící detektivky pod pseudonymem Dominik Dán, který je na Slovensku velmi populární a prodávaný, na další jeho knihy se netrpělivě čeká. Prostě takový slovenský Jo Nesbo.A navíc Oldřich Kaiser v hlavní roli. To všechno  zní skvěle. Jenže podle kritických ohlasů i komentářů diváků je tu ale zase další český pokus o žánr, jemuž utekl obsah. 

Kaiser není hlavním hrdinou  

Film je to vlastně česko-slovensko-polský, hlavního hrdinu, Slováka, totiž hraje mladý polský herec, film se odehrává v Bratislavě a těch Čechů tam zas moc není – i všude na plakátech uváděný Kaiser se totiž objeví až v poslední třetině skoro dvouhodinového filmu a rozhodně není hlavním hrdinou, spíše žánrově pojatou figurkou. Rudý kapitán je film s úžasně vytvořenou atmosférou, je temný, brutální, je to opravdu thriller, jakých se u nás moc netočí, audiovizuálně je nesmírně povedený. Je zajímavě obsazený, včetně castingu komiků Suchánka a Kaisera do vážných rolí. A co takový Ladislav Chudík ve své poslední filmové roli? A polský herec Maciej Stuhr má zajímavý, neokoukaný obličej.  Film má velmi dobrou, nápaditou kameru. A ta minimalistická hudba! 

Zápletka tam někde je, ale kde, bůh ví 

Čekáte nějaké to ale? Bohužel, jedno by tu bylo. Všechno vypadá dobře - až na zápletku. Tento častý neduh českých nejen krimi filmů postihl i nebohého Rudého kapitána. Jak píše kritik František Fuka na portálu fffilm.fuxoft.cz: „Zápletka tam někde asi byla, ale jaksi jsem ji nedokázal rozmotat. Jistě nebude spoiler napsat, že nakonec se zjistí, že někdo někde něco nebezpečného věděl, něco zlého udělal a hlavní hrdina ho jede najít a nějak si s ním vyřídit účty „jako chlap s chlapem". Ale o moc víc bych napsat nemohl, protože jsem z filmu o moc víc nepochopil. A kromě mé tradiční nechápavosti to v tomto případě souvisí ještě s jednou věcí, totiž s dabingem!“

Suchánkovi chybí Genzer

Divák s nickem Taffey k tomu na serveru csfd.cz dodává: „Co mě ale praštilo hned, je dikce herců. Jako v mizerných českých seriálech této doby. Herci ze sebe dělají tvrďáky tím, že své role odštěkají. Krat-ce a u-seč-ně. Když jsem viděl Suchánka, jen jsem čekal, kdy se objeví Genzer. Suchánkova přítomnost sráží film ještě níž. Nemůžu si pomoct, ale ten chlap je všude, věčně je někde v bedně v těch nejpokleslejších 2zábavných" pořadech.“ 

Dabujeme Slováky, ale jen některé 

Ano, čtete správně. Česko-slovenský film je totiž nadabován do češtiny, ale ne důsledně, některé postavy stále mluví slovensky! Zápletka je překombinovaná, zhuštěná, ani s největším soustředěním ji nelze usledovat, je-li tam tedy vůbec. Prostě, „tahle sekvence atmosférických scén prostě nefunguje jako jednolitý celovečerní film“, končí Fuka svou recenzi. Ovšem jednotlivosti, jako je bitka s vývrtkou proti pistoli, fungují dokonale. Jako série krátkých filmů by Rudý kapitán fungoval.  

Devadesátky jako Chicago za prohibice

A pak je tu to zasazení do devadesátých let. V zahraničí možná postsocialistické Slovensko náladotvorně zafunguje jako něco na způsob Kusturici, ale český divák se nejspíš místy od srdce zasměje, to když obávaní estébáci slovy Františka Fuky vyhlížejí „jako z italské mafiánské operetky, řádí okatěji než Calverovi bandité v Sedmi statečných a jejich operační komando u vlaku nadělá paseku, na niž by si před svědky z řad civilistů netrouflo snad ani chicagské podsvětí za časů prohibice." Devadesátá léta byla divoká, že by ale až tak moc? 

Zneuznaný Kaiser má na víc než hraní po hospodách 

Oldřich Kaiser si rozhodně zaslouží velký film a v něm velkou roli. To je nepopiratelné, herci jeho formátu ji český film prostě dluží. Jistě, má své mouchy, jako třeba náklonnost k alkoholu, jeho nejnovější reinkarnace do písničkáře, kdy spolu se svou partnerkou Dášou Vokáčovou objíždí kulturáky, také není zrovna důstojná. Talent, a to obrovský, má ale nepopiratelně. Žít jinde, je hvězdou první velikosti. Kdo by si ale myslel, že filmem pro hvězdu Kaiserova kalibru je Rudý kapitán, který má  herce na plakátech jako hlavní star, bude se mýlit. Kaiser v toimto filmu zdaleka nehraje hlavní roli a film není zdaleka tak skvělý, jak se na první pohled a při zhlédnutí traileru zdá. Bohužel.

Neumíme točit kriminálky

Aneb, jak to hezky česky na CSFD.cz shrnul nick De Large: „Nudná, zbytočne dlhá vykecávačka...postsynchrony príšerné... nevieme točiť kriminálky, proste nevieme...“ A nám nezbývá než dodat – a taky si neumíme vážit velkých herců. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na .  

Vložil: Lucie Kolouchová