Strávil týden na benzínce, teď hraje Vladimír Polívka v pohádce. Blbce. Mladý herec konečně promluvil o složitém vztahu se slavnými rodiči, v jednom ale Bolka nezapře

Autor: TV Prima

Popisek: Vladimír Polívka u Krause

Mladý herec Vladimír Polívka, syn slavných rodičů Bolka Polívky a Chantal Poullain, vyprávěl o svém složitém vztahu se slavnými rodiči a touze stát na vlastních nohou, i když se slavným příjmením. Byl totiž minulou středu hostem Show Jana Krause.

„Nechci být vnímán jako něčí synek. Kdyby mě někdo chtěl vnímat jako někoho, kdo se schovává pod křídla popularity vlastních rodičů, tak by mě to hrozně mrzelo. Tomu se celý život vyhýbám. Sestra Anička  to zvládla, ona může, protože ji lidi vnímají jako autonomní osobnost. Už to není dcera. Nicméně do budoucna si možnost pracovat s tátou nechci nechat ujít, protože si myslím, že je geniální. Táta je pro mě velký vzor,“ mluví na serveru Novinky.cz o svém rozporuplném vztahu s rodiči mladý herec, který právě hraje v pražském Národním divadle tu nejromantičtější roli, jakou si člověk může představit – roli zamilovaného rytíře Des Grieux v Nezvalově slavné Manon Lescaut. Sám ale přitom žádný romantik není: „Já jsem spíš harlekýn než Romeo. Hrát introverta je pro mě boj. Já rád mluvím, řeším a nadávám,“ říká mladý herec Vladimír Polívka, syn slavných rodičů Bolka Polívky a Chantal Poullain.

Pak přišel táta a já na to: Hele, možná mám na víc...

„Já se při porodu podíval na matku a řekl si: No to je jasný. Pak přišel táta a já na to: Hele, možná mám na víc,“ odpověděl mladý herec na otázku v Show Jana Krause, jestli si připadá jako krasavec. „Do třinácti let jsem vyrůstal v divadle, jenže pak nastal moment, kdy jsem ho začal odmítat a všechno kolem něj mě strašně štvalo, zejména popularita rodičů. Tak jsem po maturitě odjel sám do Kanady, do Montrealu, bydlel jsem v garsonce a učil se anglicky. A začal jsem chodit na pantomimu, protože jsem prostě chtěl. Dělal jsem to, co mě baví, a byl takový, jaký jsem chtěl být, aniž by mě někdo tlačil a komentoval, že se nějak měním. Vrátil jsem se s rozhodnutím, že divadelní školu studovat chci,“ říká syn, který své rodiče už nezapírá.

Ona je taková vášnivá baba, říká o mamince Vladimír

„Matka je taková vášnivá baba. Celý můj dosavadní život, co ji znám, je sled rychlých rozhodnutí, která dělá,“ říká o mamince Chantal.  Většinu dětství prožil Vladimír coby dítě kočovných herců, na štacích po celém světě. „Byli jsme třeba v Los Angeles, to si nepamatuju, ale Bogotu třeba už trochu ano. Táta mi vyprávěl historku, že když mi poprvé představovali černocha a on se ke mně naklonil do kočárku, sáhl jsem po něm a divil se, že nemám černý prst. Že jeho barva kůže není divadelní líčení, na které jsem byl zvyklý.“ Momentálně žije v Praze, kde také studoval DAMU, doma je ale jinde. „Mám svoje Olšany na Moravě. Tam mám svoje místa. Garáž, střecha garáže. Třeba právě tam jsem se scházel na první rande pod starou lípou. Pokaždé, když jdu kolem, si vzpomenu. Nebo místo, kde jsem si poprvé zapálil cigaretu. Prozíravě to bylo ve slamníku pro koně. Skvělej nápad.“ Čímž dokázal, že po tátovi Bolkovi zdědil minimálně břitký vtip...

Hoffman, de Niro, Polívka? Herectví jako v Americe

Když dostal hlavní roli ve filmu Místa, šel na to jako američtí herci. Ti měsíce před tím, než začnou točit, žijí v kůži své postavy, aby tak lépe obsáhli její gesta, povahu, charakteristické rysy. Několika měsiční volno je luxus, který si český film, natožpak mladý český herec, nemůže dovolit – a tak Vladimír strávil na benzince, kde jeho hrdina Adam pracuje, týden. „Já potřeboval hlavně Adama nasát. Hrát dvě hodiny introverta není jen tak, a tak jsem vzal jeho oblečení a stejně jako on pracoval na benzínce. Vytrhl jsem se tak ze svojí reality v Praze, všem jsem se tam v hospodě představil jako Adam,“ popsal Novinkám.cz mladý herec metodu, jakou pracuje třeba Dustin Hoffman nebo Robert de Niro. Jestli podobnou metodou pracoval i na pohádce Řachanda, kde jak sám říká, hraje blbce, se ale Vladimír Polívka pro jistotu médiím nesvěřil...

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Lucie Kolouchová