Filmy, kde jsou všichni nesympatický hajzlíci, opilci, trosky, v lepším případě jen magoři, mě už nebaví… Divačka Kobry a užovky nemusí, ale Český lev jim udělil šest hlavních cen. Právem?
07.03.2016
Foto: Falcon
Popisek: Kobry a užovky: Matěj Hádek alias Užovka
Opravdu jsme tak v prdeli, jak tvrdí herec Matěj Hádek? V sobotu večer nastal „největší svátek českého filmu“, jak často média píší: V pražském Rudolfinu se rozdávaly 23. výroční ceny filmové a televizní akademie Český lev. Nejvíce cen si odnesli tvůrci a představitelé filmu Kobry a užovky, který byl také vyhodnocen jako nejlepší. Snímek proměnil ve vítězství polovinu ze svých 12 nominací. Dvakrát si pro cenu šel nejen režisér nejúspěšnějšího filmu Jan Prušinovský (sám dostal lva za režii), ale i herec Matěj Hádek oceněný za nejlepší mužský herecký výkon. Hádek vyzvedával i cenu pro svého bratra Kryštofa, který v sále chyběl a zvítězil v kategorii nejlepší výkon ve vedlejší roli… O čem to vypovídá? O kvalitě filmu, samozřejmě, byť jen ve srovnání s Českem (kde jsou ty doby, kdy jsme oslovovali celý svět). Ale také tak trochu o národní povaze: Vše nasvědčuje tomu, že se zoufale podceňujeme a bojujeme s mindráky. Anebo to tak jen vidí filmaři?
Ti měli celé dvě dekády na to, aby točili tak zvané chcípácké filmy. Pak to trochu vyšlo z módy, ale zdá se, že je tu máme zpět: Je mu čtyřicet, nemá práci ani holku, bratr je magor, feťák a zloděj, matka alkoholička… Tato „story“ vyhrála čest Českých lvů. Česká televize jako koproducent filmu na svých stránkách napsala: Kryštof a Matěj Hádkovi v dramatickém příběhu dvou bratrů, kteří jsou si blízcí i vzdálení zároveň, jeden jako voda, druhý jako oheň… O čem tedy film je? Dejme slovo distributorovi: Užovka (Matěj Hádek) je ztracený ve svém vlastním životě. Přesto, že je mu už skoro čtyřicet, nemá holku ani práci, přičemž cítí, že má poslední šanci sám se sebou něco udělat. Naskytne se mu šance, kterou nehodlá promarnit. Jeho bratr Kobra (Kryštof Hádek) je magor, nezodpovědné dítě a feťák, bydlící s věčně opilou matkou (Jana Šulcová). Staví vzdušné zámky a vykrádá chatky. Ve chvíli, kdy se ukáže, že Užovka by už mohl být konečně šťastný, se objeví Kobra. Užovka se mu rozhodne dát pořádnou lekci, situace se ale vymkne kontrole…
Je o tom, že jsme v prdeli. A o tom, proč nedokážeme být šťastní
Režisér Prušinovský na tutéž otázku odpověděl: „O čem Kobry a Užovky primárně jsou? Selsky řečeno je to o elementární touze - mít se dobře - co to vlastně znamená a co je člověk ochoten pro to obětovat. Já si vždycky dlouhou dobu před natáčením skládám doma takový osobní hudební soundtrack k filmu, který mě čeká. Pak ho poslouchám pořád dokola. Některé písně mám jen pro náladu, u jiných písní vím, že určité scény budu natáčet přímo na ně. Když se podívám jen na názvy písniček playlistu Kober a Užovek jsou tam Tohle je ráj, Země vzdálená, Žijeme len raz, My děti ze stanice Bullerbyn, Jebej parket. Ono to nějak samo vypovídá za sebe. Dost mě nakopával dvojverš Tonyho Ducháčka: „Začal jsem se měnit ku prospěchu věcí, bude ze mě monstrum, nechci žádnej kyslík“.“
Stejnou otázku dostali představitelé bratrů, též bratři, Matěj a Kryštof Hádkovi. „Je o tom, že jsme v prdeli. A o tom, proč nedokážeme být šťastní. Taky je to o tom, že lidé hledají štěstí. Každý je nějaký jiný a je otázka, co to pro každého štěstí vůbec znamená. Třeba se nakonec ukáže, že štěstí, které člověk původně hledal, žádným štěstím není,“ řekl Matěj pregnantně. Kryštof dodal: „Je to i o tom, že ten druhý má nějaký plán, chce být šťastný, a jde si za ním. Ale za jakou cenu? Pro mě je jedním z témat určitě i ona rodina, to je možná základ celého filmu.“ A ještě Matěj: „Je to o tom, že toužíš po štěstí, ale jsme všichni sobci, rodiny jsou nefunkční a je to celé zkažené. Když si dá postava Kryštofa ve filmu lajnu, začne hrát Země vzdálená a on jde hrát automaty, tak je to velký smutek. Směješ se a říkáš si, ach jo, takoví jsme.“ „Což se ale vztahuje k tomu, že Kobře nikdo nevysvětlil, že je to špatně. Celý tenhle svět. Je to zase o rodině,“ zakončil Kryštof. Ale Matěj přidal ještě trochu světla na konci tunelu: „Má smysl bojovat a být charakter, když máš podmínky, ale ještě větší frajeřina je, když ty podmínky nemáš a stejně rozpoznáš, co máš dělat ve svém životě správně. A to je podle mě velké poselství.“
Kobry a užovky pobili Vánoční Kameňák
Kobry a užovky neměly venkoncem špatnou návštěvnost, tedy na české poměry a na to, že jde o český film, přišlo na ně do kina 94 tisíc diváků. Pro představu, návštěvnost českých filmů za rok 2015 vede film Život je život s 258 274 diváky, magickou hranici 200 tisíc překročil ještě Fotograf. Vybíjená podle Viewegha zaznamenala 186 438, Babovřesky trojka 173 738. Vánoční Kameňák je pod nimi - 84 660, stejně jako Zelenkův opus Ztraceni v Mnichově, ten si připsal jen 30 017.
„Troufám si tvrdit, že za tento počin bychom se nemuseli stydět ani v mezinárodních vodách, neboť dle mě vlastní přesně ty ingredience, které by měl kvalitní snímek obsahovat. V první řadě je třešničkou na dortu geniální Kryštof Hádek. Jeho kreace skvěle vystihuje patrně tu nejnižší sociální sféru. Nechybí vytříbené dialogy a vývoj postav. Pakliže by český film měl i nadále takovou úroveň, zřejmě bych se našim filmům přestal vyhýbat,“ napsal divák s nickem Rocky 62 na komentářovou stránku České filmové databáze.
Mě je z toho zkrátka na nic, komentuje divák
Zato Akisha spokojená moc nebyla: „Asi stárnu, ale tyhle filmy, kde jsou všichni nesympatický hajzlíci, opilci, trosky, v lepším případě jenom magoři, mě už moc nebaví. Na druhou stranu se zase musí ocenit, že něco takovýho vzniklo zrovna v domácí produkci, v porovnání s tím je film na 4 hvězdy. Jenom mi moc nevyhovoval průběh. Začátek zaujme, když se představí postavy, ale pak nepřijde žádná katarze, konec je taky dost nijakej a SPOILER scéna se smrtí feťáka vyloženě divná, takový buch-střih-zdar KONEC SPOILERU. Výborní ale byli herci, a to bez výjimky všichni a Kryštof Hádek se snad vážně zfetoval, protože sakra, ten hrál neuvěřitelně, jak tam chodil s oškubanou hlavou a roztrhanou bundou, no dávám mu 100%. Závan černého humoru sem a tam taky potěšil. Jsem zvědavá, s čím Prušinovský přijde příště.“
„Nemůžu si pomoct, ale u filmů tohoto typu se vždycky cítím jako bych řešil něco strašně nepříjemně skutečného. ve výsledku se cítím špatně, o filmu to vypovídá velké kvality, ale mě z toho je zkrátka na nic,“ poznamenal Apolskis. „Filmu chybí morální poučení nebo nějakej smysl příběhu a má neuvěřitelně prázdnej konec, který vůbec nepasuje ke zbytku filmu,“ přidává TheDon. „Asi nejlépe natočený český film jaký jsem za poslední léta viděl, kterému však zoufale chybí příběh s nějakým hlubším významem nebo morálním poučením. Tento fakt ještě umocňuje zoufale prázdný konec. Co ale musím vyzdvihnout je režie a hlavně kamera, která je naprosto luxusní + písničkové sekvence, které byly velmi dobře udělány a písně skvěle vybrány,“ píše Dragon94.
Kritici oceňují černý humor a tvrdí, že Kobry a užovky nejsou jen dalším chcípáckým filmem
AVmania.cz (Marek Čech): „Prušinovský nezapomíná ani na humor. Jen jeho podoba už není tak laskavá k pochybením postav, ale více sarkastická. Režisér ví, že má před sebou postavy, jež soucit moc nevzbuzují. Přesto se nad jejich pěstovanými sebeklamy spíš útrpně pozastavuje, než že by se jim karikaturně vysmíval."
Blok.ssknih.cz (Přemysl Doležal): „Matěj Hádek za svým bratrem nijak herecky nezaostává a bratra z pozice „užovky“ doplňuje. Film umocňují hudební skladby, které se dobře hodí pro jednotlivé situace, v rámci kterých osvěží i divákovy uši a zážitek umocní. Velmi dobře vyvedený je i plakát k filmu.

Matěj Hádek
Filmspot.cz (Jan Varga): „Za zmínku stojí i sympatická přítomnost občasného (černého) humoru, který filmu dodává dojem nadhledu a uvolněnosti, jakkoli vážné přitom jeho téma může být. Všechny složky filmu skvěle pasují a výsledek běží jako dobře namazaný stroj.
MovieScreen.cz (Adam Fiala): „Film se tváří jako fenomén, zakotvený v reáliích našich životů, vycházející i z nízké kultury zábavy. K tomu ji ale obohacuje tak, jako to z českých tvůrců asi nejlépe dovedli Ondříček (Samotáři) a Zelenka (Knoflíkáři). Kobry a užovky nejsou jen dalším chcípáckým filmem do tuctu.“
MovieZone.cz (Petr Cífka):D„ialogy jsou tu svižné a pokaždé padnou hercům do huby. Technická stránka perfektní a filmová řeč tak vyspělá a osobitá, že se trefuje každou (leckdy nečekaně zařazenou) kamerovou jízdou, delší hereckou akcí i každou diskotékovou srajdou na soundtracku.

Kryštof Hádek alias Kobra
NaFilmu.cz (Dominika Zmítková):„Hned nato uvidíte, co s vámi udělá nepřekonaná křivda, ve které se jen topíte. Pokud kvůli ní neděláte vůbec nic, nevyřeší se to a jen vás to dostane dolů. Prostě lidská bída v hlavní roli."
TotalFilm.cz (Martin Staněk):„Jaroslav Žváček napsal skvělé postavy a vyhnul se karikaturám. Jan Prušinovský to skvěle zrežíroval. Po svém a bez kompromisů. Oba bratři podávají excelentní výkony. Kobry a užovky velmi výrazně vyčnívají ze soudobé české produkce. Přesto mají divácký potenciál i sílu.
25fps.cz (Jana Bébarová): „Jan Prušinovský dokázal to, co se nepovedlo Zdeňkovi Jiráskému v přeceňovaných Poupatech a v čem poslední době selhává v tomto směru jinak velmi zkušený Bohdan Sláma (Čtyři slunce) – natočit uvěřitelné, v realitě ukotvené sociální drama.“
Kobry, užovky a hrdinové, kteří chybí
Jedinou delší recenzi, kterou si dovolíme publikovat v trochu delší verzi, je ta z Katolického týdeníku od Aleše Palána. Protože už titulek je podle nás mimořádně výstižný: Kobry, užovky a hrdinové, kteří chybí. Palán píše: Tohle není příběh o dobru a zlu. Temná sociální balada režiséra Jana Prušinovského Kobry a užovky přináší do českých kin zase jednou ničím nepřibarvenou skutečnost. Je to realita okraje a v zobrazovaném panoptiku uražených a ponížených není jediný typ, který by mohl být nositelem pozitivního étosu nebo alespoň obyčejného lidství. Přesto nejde o procházku infernem. Je to procházka severem Čech, takovým, jaký taky (!) existuje.“
A pokračuje: „Kobra (Kryštof Hádek) je feťák v pokročilém stadiu závislosti a rozpadu osobnosti. Není to jen jeho přičiněním, ale hroutí se vše kolem něj: rodina, vztahy, práce… Jeho bratr, přezdívaný Užovka (Matěj Hádek), není žádným opakem nebezpečné Kobry. Fungují mu ale stále nějaké instinkty – zřejmě díky tomu, že se musel v dospívání starat o mladšího bratra, a také kvůli tomu, že „jen“ pije. Jeho matka je na tom ostatně ještě hůř, o přátelích, nebo lépe řečeno kumpánech ani nemluvě.“
Chlast je jednou z hlavních „postav“
„Alkohol či jiné drogy nejsou pro režiséra Prušinovského pouhým prostředím, ve kterém se odehrávají bezútěšné příběhy. Chlast sám do děje intenzivně vstupuje, dalo by se dokonce říct, že je jednou z hlavních „postav“ filmu. Kobry a užovky zdobí výkony bratří Hádků v titulních rolích. Alkoholické či zlodějské eskapády dokážou podat civilně a uvěřitelně. Zmatený divák, který je zvyklý se na českých filmech podobným sekvencím smát, nebo se alespoň usmívat, má na začátku téměř dvouhodinového filmu tendenci se některým jednotlivostem také uchichtávat. Záhy ale tragika příběhu převálcuje i jeho. V tomto světě není prostor pro laskavý humor ani sentiment. Tenhle film lze brát jenom vážně – nebo vůbec.“
„Jediným poutem, které – byť v podobě poněkud zvrácené – postavy filmu ctí, je rodina. Hlas krve zní na troskách vztahů rozbitých absencí otce, alkoholem, drogami a krádežemi. Kobra bez mrknutí oka okrade vlastní babičku, ale když má falešnou výpovědí ochránit svého bratra, nezaváhá. Znamená takový přístup alespoň nějakou naději? Ambicí snímku není nabídnout východisko, nebo dokonce ukázat cestu. Na druhou stranu netvrdí, že žádná cesta není. Film je tak hlubokou sondou do opravdovosti chudoby, do sociálních patologií, které provázejí relativně bohatou společnost,“ zakončuje Aleš Palán.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Anička Vančová