Celý život se bál rodové kletby, která ho nakonec dostihla. Zemřel velký herec opravdu kvůli naštvané praprabábě, nebo ho zabil strach? Tajnosti slavných
03.03.2016
Foto: ČT
Popisek: Boris Rösner se svou neodmyslitelnou cigaretou v televizní hře Strážní andělé
Byl přesvědčený, že si na světě nepobude dlouho. Věřil totiž staré rodové kletbě, která soustavně nahlodávala jeho psychiku. Když pak na něj zaútočila zákeřná nemoc, poddal se nezapomenutelný romantický hrdina svému ‘osudu‘.
Celý život litoval, že se nenarodil o pár století dřív, to by si prý určitě užíval ještě mnohem víc. Ženy o něm říkávaly, že je tak ošklivý, až je hezký. Charakteristickými rysy obletovaného hezouna ho sice příroda neobdařila, co se mu ale nedostávalo na fyzické přitažlivosti, dokázal mistrně přehrát neodolatelným šarmem a temperamentem. Když se do něčeho pustil, dokázal se nadchnout, nikdy nic nedělal polovičatě. Romantik a cynik se sklonem k hysterii, společenský extrovert, který měl v sobě cosi, co by se dalo nazvat starodávnou noblesou. Boris Rösner byl zkrátka neodolatelný a během pár vteřin dokázal strhnout celé hlediště či ovládnout společnost. Často i tak trochu přehrával, čímž překrýval vnitřní nejistotu, pochybnosti a strach, které mu rozhodně nebyly cizí. Jeden z nejvýznamnějších českých herců byl i uznávaný pedagog, vyhlášený mimořádně vysokou jazykovou kulturou, noblesou a perfekcionismem.
S maminkou při oslavě patnáctých narozenin
Jako ze Tří mušketýrů
Nejlépe by se býval nejspíš cítil v 19. století, v období vrcholného romantismu. A opravdu toho litoval, mimo jiné totiž miloval i souboje. Snil o velké roli romantického hrdiny Cyrana z Bergeracu, na jevišti Národního divadla ho ale tahle postava minula. Nakonec se jí ale přece jen dočkal, když mu ji nabídl šéf Divadla pod Palmovkou Petr Kracik. A bylo to, jakoby hrál sám sebe. Charismatického ironika i člověka, k němuž se lze jen stěží přiblížit a prozkoumat jeho skutečné city. Muže, kterému ženy padají k nohám, a on se rve, bouří, pochybuje a zároveň přímo hoří smutkem. Dramatická událost, která prý navždy poznamenala celý jeho rod, se ale odehrála o tři století dříve. A mohla za to láska.
Svou Alici miloval celý život, i když se rád dvořil jiným ženám
Jeho prapředek, bavorský šlechtic Sixtus von Rösner, se nepohodl se svým vlastním švagrem o milenku, a i když oba pánové v tehdejší době byli již ctihodnými kmety, protože jim bylo už přes padesát, srdce jim plála stejně jako zamlada. A jak bývalo v 17. století oblíbeným, i když ve většině zemí zákonem zapovězeným zvykem, rozhodli se vyřešit problém soubojem, v němž Sixtus vlastního švagra probodl. Připravil tím o milovaného bratra svoji manželku, a ta se rodu Rösnerů osudově pomstila. Proklela ho s tím, že se nikdo z jeho příslušníků již nikdy neměl dožít více let než zabitý, kterému bylo pětapadesát. „Můj otec zemřel v devětačtyřiceti, to mně bylo čtrnáct, a matka ve třiapadesáti. A tak si říkám, že musím přežít tu třiapadesátku a bude to dobrý,“ říkával sice se zdánlivým nadhledem, bylo ale jasné, že se mu souvislosti z rodové historie nepřestávají honit hlavou.
S dcerou Gabrielou na její svatbě
Krásné Jarmile už docházely síly
„Přišel jsem na svět za pět minut dvanáct. Máma rodila tři dny, už jí docházely síly. I na hodinách bylo za pět minut dvanáct,“ napsal v autobiografické knize. Bylo to v Opavě 21. ledna 1951. Krásná a skvělá herečka Jarmila Horská a skladatel, dirigent, režisér a herec Mirko Čech ale čekali dceru, která se měla jmenovat Doris. A tak jen zaměnili počáteční písmeno. Z umělecké rodiny pocházela i Borisova babička, úspěšná operetní subreta. Rodiče se ale rozvedli, když mu byl pouhý rok, a on pak putoval s matkou po republice podle toho, kde právě měla angažmá. Ve třech letech utrpěl vážný úraz, když mu vletěl do oka střep z prasklé žárovky. „Měl kvůli tomu oku velké migrény, na které bral silné prášky... Nemohli mu střepy ale operativně vyjmout, protože hrozilo, že by oslepl i na to zdravé,“ prozradil před časem jeho kolega David Prachař.
S Richardem Krajčem v představení Lakomec
Nejdelší dobu strávil v Chebu. Na konzervatoř ho matka nepustila, protože ho chtěla uchránit před nejistým hereckým životem, a tak absolvoval jedenáctiletku. Pak už to ale paní Horská vzdala, a tak Boris nakonec v roce 1973 dokončil studium herectví. Ještě během studia na DAMU se ale seznámil s budoucí manželku Alicí. Hned po absolutoriu se vzali a ona s ním odešla z jižní Moravy do Liberce, kde dostal angažmá. Zpočátku bydleli na ubytovně, pak dostali garsonku a narodila se jim dcera Gabriela, kterou Boris velmi miloval. Zřejmě tím víc, že už další dítě mít nemohli. „Ani moje matka nemohla mít po mně další dítě, protože se mnou měla těžký porod,“ prozradil v jednom z posledních rozhovorů. Velmi miloval i svou ženu a nikdy by ji neopustil, přestože se neustále kořil i jiným, obzvlášť rád se nechal okouzlovat mladými adeptkami herectví. Prostě takový byl a patřilo to i k jeho profesi.
Cyrano v Divadle pod Palmovkou
Zaúřadovala kletba?
Celý život byl Boris Rösner velmi silný kuřák, čímž nejspíš přispěl i ke svým vážným zdravotním problémům. První potíže se začaly projevovat v divadelní sezóně 2004/2005 a zprvu se zdálo, že ho během té předchozí příliš vyčerpaly hned tři zcela odlišné hlavní role ve třech divadlech. Na domovské scéně Národního divadla hrál Harpagona, v divadle ABC hlavní postavu ve Frederickovi a v Divadle po Palmovkou svého vysněného Cyrana. V závěru sezóny už ale měli lékaři jasno – na mimořádného herce tvrdě zaútočila rakovina plic.
Na vyhlašování Cen Thálie v roce 2005
Vzdoroval jí ještě dlouhý rok a bylo to velmi kruté. Ke konci se mu navíc vlivem chemoterapie zhroutil obratel, ochrnul a zůstal odkázaný na vozík. Přesto se mu podařilo rodovou kletbu zlomit – osudové pětapadesáté narozeniny přežil o čtyři měsíce a zemřel 31. května 2006 v kladenské nemocnici. „Já jsem ten poslední, koho z mého rodu stihla ta strašná kletba. Ta kletba příliš brzké smrti...“ říkával.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská