První spáchala sebevraždu, druhá skončila v blázinci. Proč legendárního záletníka Miloše Kopeckého jeho vlastní krásné dcery ani trochu nebavily? Tajnosti slavných
22.02.2016
Foto: archiv ČT
Popisek: Sláva i psychická nemoc legendárního Miloše Kopeckého dramaticky poznamenaly obě jeho dcery
Nezapomenutelný sukničkář sice zplodil dvě dcery, vztahy s nimi si ale pořádně komplikoval věčnými zálety. Nakonec obě čekal trpký osud. Starší spáchala sebevraždu, mladší, která se k otci vůbec nechtěla hlásit, po něm zdědila vážnou nemoc.
Vtipný, sarkastický štramák, neodolatelný milovník, skvělý herec stále v perfektní kondici, tak si pamatují Miloše Kopeckého jeho fanoušci. Ve skutečnosti ale byl velmi plachý a po celý život bojoval s řadou vážných chorob. Tou nejhorší byla maniodepresivita, kterou zdědil po předcích a k jejímu rozmachu přispělo i několik tvrdých osudových ran. Bohužel ji po něm zdědila i jeho dcera Barbora, kterou měl se svou čtvrtou manželkou, baletkou Janou Křečkovou, a nejspíš tuto genetickou výbavu převzala i první dcera Jana Kateřina.
Odstrčená teenagerka
Tak se prý cítila ve vztahu ke svým rodičům Jana, kterou měl legendární herec se svou první ženou, nezapomenutelnou herečkou a komičkou Stellou Zázvorkovou. Jejich manželství trvalo sice jenom něco málo přes rok, paní Stella je ale považovala za osudovou kapitolu svého života. „Miloš Kopecký byl velice zvláštní etapou mého života, která skončila smutným odchodem naší dcery Jany z tohoto světa. Oba je mám ukryté v sobě ve zvláštní kazetě, kterou málokdy otevírám,“ prozradila v knize Stella o sobě II. (a také o těch, kteří odešli). Když se Jana narodila, prožívala nejkrásnější chvíle svého života a užívala si je dál i poté, co je obě vyhlášený záletník počátkem 50. let minulého století opustil. Malé Janě ale s přibývajícími roky začal táta chybět, navíc se podle vzpomínek pamětníků jen velmi obtížně smiřovala s rolí dítěte, jehož matka je slavná a velmi zaměstnaná herečka. Lomcovala s ní puberta, a tak se možná cítila odstrčená, měla pocit, že ji nikdo nechápe. Toužila být středem pozornosti, a tak se uchýlila k vydírání.
Stella Zázvorková s malou Janou Kateřinou
Co bylo špatně
Několikrát se pokusila spáchat sebevraždu, vždycky to ale měla dobře naplánované, aby ji vyděšená matka stihla včas zachránit. Až jednou zaúřadovala osudová náhoda. Paní Stella se zdržela v divadle, takže přišla později a patnáctiletou Janu, která otočila knoflíky na plynovém sporáku a čekala na další záchranu, našla mrtvou. „Demonstrační sebevražda je velmi oblíbený nástroj psychického vydírání. Člověk nejedná s úmyslem opravdu se zabít, ale chce na sebe upoutat pozornost a zařídí, aby ho někdo nalezl včas. A to byl zřejmě podle dostupných informací právě případ Jany Kopecké,“ říká psycholožka Martina Kovářová. „Je ale možné, že se u ní opravdu začala projevovat zděděná maniodepresivní psychóza, což se stává zpravidla právě v pubertě. Každopádně demonstrační pokusy o sebevraždu jsou projevem psychického onemocnění, a kdyby se jí dostalo odborné pomoci již po tom prvním, nemusela situace vyústit v tragédii,“ dodává odbornice.
Černá ovce rodiny
Tak si prý připadala druhá dcera Miloše Kopeckého Barbora, protože nikdy nenaplňovala jeho představy. „Připadala jsem si jako cvičená opice,“ prohlásila před časem v rozhovoru pro deník Aha!. „Ve škole jsem to tajila, zapírala jsem, že jsem jeho dcera. I když se mě někdo ptal, zda to jsem já, lhala jsem, že ne. Všem jsem říkala, že mám tátu zelináře.“ Jenže slavnému tatínkovi se to doneslo. „Byl pohoršen, že se za něj stydím. Já jsem s ním ale nechtěla být spojovaná,“ prohlásila. A opět se projevilo totéž co v případě Jany – i Barbora se marně snažila stát v rodině centrem pozornosti. „Nechci říct, že jako otec byl hrozný, ale děti ho nebavily, neuměl to s nimi. Možná mě chtěli, ale věčně byli v divadle, na natáčení. Mě vlastně vychovávala babička. My jsme nebyli rodina, nikdy!“ nechala se slyšet. Navíc smrt starší nevlastní sestry byla doma tabu. „Já jsem o tom dlouhou dobu nic nevěděla. V pokoji byla její fotka v rámečku, jmenovala se Jana Kateřina. Ale nikdo mi k ní nic neřekl. Samozřejmě jsem se ptala, ale nic. To musela být pro tátu velká bolest,“ dodala.
Mladší dcera Barbora
Z domova raději utekla
Smířit se s rodinou, do níž se narodila, prostě Barbora nedokázala, a tak se již na střední škole provdala a utekla z domova, aby se jakémukoli spojování s hereckou legendou vyhnula. Nakonec ji ale dostihla psychická zátěž, zděděná po slavném otci. Dobrovolně se léčbě podrobit nechtěla, její blízcí ji ale nakonec k nástupu do psychiatrické léčebny donutili. „Byla jsem na tom tak špatně, že už to nešlo. Tam přišli na to, že mám deprese. Špatně jsem viděla, byla jsem dezorientovaná. Od té doby jsem se začala léčit. Absolvovala jsem terapie, které mi velmi pomohly, a začala jsem hlavně brát léky,“ prozradila a dodala: „Nejlépe je mi v psychiatrické léčebně, kde přemýšlím o životě a smrti.“
Kolegové to poznali, diváci nikdy
Řadu závažných chorob překonával nezapomenutelný herec „s nesmrtelností kocoura“, jak o něm prohlásil před časem jeho psychiatr Cyril Höschl, který od Miloše Kopeckého dostal svolení, aby o jeho zdravotních problémech po jeho smrti veřejně promluvil. „Jedna však mezi nimi dominovala a tu sám považoval za ze všech nejhorší, za torturu, proti níž zlomená končetina nebo resekce žaludku jsou jen drobné nepříjemnosti: maniodepresivita. Je to onemocnění, které se řadí mezi poruchy nálady,“ dodal Höschl. Ta se prý u něj začala naplno projevovat již v polovině 50. let. Soužily ho obrovské propady psychiky, upadal do ochromující pasivity, cítil se neschopen jakékoli činnosti. Když mu bylo zle, kolegové v šatně to prý na něm vždycky poznali, diváci ale nikdy, což ho muselo stát obrovské úsilí. Někdy ale byla deprese tak silná, že nebyl schopen ani dojet do divadla na zkoušku. Prostě jenom ležel doma. Ke konci života už mu nepomáhaly ani elektrošoky, na které docházel, když mu bylo špatně. A když bylo opravdu nejhůř, končíval na čas v psychiatrické léčebně. O tom ale opravdu vědělo jenom pár jeho nejbližších.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská