Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Sváteční anabáze skončila smrtí, a navíc ještě výpovědí. Nemáme snad právo v posledních chvílích na lékařskou péči? Jsou za tím peníze, peníze, peníze… říká čtenářka Dagmar. Životní K.O.

25.01.2016
Sváteční anabáze skončila smrtí, a navíc ještě výpovědí. Nemáme snad právo v posledních chvílích na lékařskou péči? Jsou za tím peníze, peníze, peníze… říká čtenářka Dagmar. Životní K.O.

Autor: Ilustrační foto pixabay.com

Popisek: Ani v posledních chvílích nebyli lékaři ochotni ulevit starému pánovi od obrovských bolestí

Je mi skoro padesát osm let a život mi uštědřuje takové rány, že si někdy myslím, že to ani není k přežití, posteskla si KrajskýmListrům.cz čtenářka Dagmar. Nejenže se její nevlastní otec nedočkal v nejtěžších chvílích adekvátní lékařské pomoci. Navíc ještě kvůli tomu dostala výpověď z práce.

Otec mi umřel, když mně bylo třináct a sestře šest let. Matka si našla po asi pěti letech partnera a žila s ním do 4. ledna 2016. Nevlastní otec se velmi bál lékařů, byl celý život naprosto zdráv, pracoval až skoro do osmdesáti let. Pak asi před dvěma lety prodělal banální operaci kýly a po narkóze už se neprobudil on, ale lidská troska. Matka se o něj pečlivě starala, i když sama trpí těžkou cukrovkou, vysokým tlakem a je jí již také skoro osmdesát. I když byl skoro ležící pacient, měl pleny, ošetřovatelky ho chodily koupat, rodina holit, brala matka za ošetřování tu nejnižší částku, tedy 800 korun.

Měla ustoupit přítelkyni

Situace se zhoršila před Vánoci. Pracuji v pražské firmě a můj šéf se rozhodl, že zaměstná svoji přítelkyni a začal mě šikanovat. Došlo to tak daleko, že jsem onemocněla. Trpěla jsem hroznými bolestmi zad, a tak jsem zůstala v pracovní neschopnosti. Před Vánoci se dědovi přidal zánět močových cest a já věděla, že se musím do péče zapojit mnohem intenzivněji. Proto jsem si nechala 30. prosince ukončit pracovní neschopnost ke dni 31. 12. Bylo mi totiž jasné, že by mi šéf na ten jeden den dovolenou nedal.

V nemocnici dědu nechtěli

Dědu jsme museli dopravit sanitou do nemocnice, protože měl silné bolesti, začal být dehydrovaný a byl chudák tak zesláblý, že už se ani odvozu nebránil. V nemocnici ho, pravda, vyšetřili, nasadili cévku a sáček na močení, předepsali prášky a poslali ho zpět do domácí péče. Matka několikrát vysvětlovala přítomnému lékaři, že děda nepřijímá potravu ani tekutiny a v životě neuměl spolknout jediný prášek. Lékař byl cizinec, zřejmě nerozuměl, a celou věc vyřešil tím, že napsal, že je děda dementní. Děda je sice nahluchlý, hlavně se ale šíleně bál, takže nekomunikoval. Druhý den hned ráno matka navštívila obvodní lékařku a sdělila jí, že děda odmítá polykat prášky. Poslala ji zpět do nemocnice, aby dědovi předepsali tekutá antibiotika. Proč je nemohla předepsat sama, se ani nemusíme ptát – peníze, peníze, peníze... Matka tam strávila celé dopoledne a bylo jí opět řečeno, že má dědu dovézt pouze v případě, že bude mít zase horečku.

…a znovu ho poslali domů

Druhý den se stalo, horečka stoupla, děda celou noc kňučel bolestí. Matka uprosila obvodní doktorku, aby se na pacienta přišla podívat, a ta předepsala opět sanitu. Nebudete tomu věřit, ale již podruhé přijela sanita a v ní jeden saniťák, byt ve druhém patře a malinký výtah do sklepa. Dědu, již skoro bezvládného, převezli na židli do sklepa, zavolali opět městskou policii, a ta ho pomohla posadit do sanitky. Lékař v nemocnici předělal cévku, protože byla špatně zavedená – proto asi ty hrozné bolesti, a dal mu ty nejobyčejnější kapičky na bolest. A když ho opět matka upozornila, že je dehydrovaný a nic nejí, dal jí injekční stříkačky, aby mu dávala tekutinu stříkačkou. Proč si ho nenechala pardubická nemocnice na poslední dny života, nebo aspoň na základní ošetření? Zase si odpovím sama – peníze, peníze, peníze…

Křivé obvinění doprovodila výpověď

Pravda, lékař dal matce telefon na službu Kamilka, kde se má dohodnout na přenosnou infuzi. Jenže tam ji sestra odmítla s tím, že bez doporučení lékaře, nemůže přijet. No a to byl již Silvestr a děda zemřel v pondělí ráno v bolestech, jako nějaký pes. A aby toho nebylo málo, na dohodnutí pohřbu, mi zaměstnavatel odmítl dát volno. Obvinil mě z pozměňování veřejné listiny a dal mi na 31. 12. Neomluvenou absenci. Když se mě zastala lékařka, že to není pravda, dostala jsem rozvázání pracovního poměru dohodou. Tu jsem ovšem odmítla podepsat, a tak mi byla vyklizena kancelář a zablokován přístup do počítače. Chcete si přečíst ještě nějaký další příběh? Mám takových ze svého brožovaného života mnoho.

Čtěte také:

Vášnivá obžaloba vrcholných politiků: TO VY stojíte za nekonečným proudem pologramotných černochů, valících se do Evropy! Otevřený dopis ´obyčejného Čecha´ válcuje internet

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace