Ten hercem být nemůže, protože neumí chodit, prohlásil o něm Karel Höger. Na čem Tomáš Töpfer nejvíc lpí a v čem je jako poručík Columbo? A chcete vidět paní Töpferovou? Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: K herecké budoucnosti Tomáše Töpfera byl legendární Karel Höger mimořádně skeptický. V jeho případě se ale zmýlil

Jako mladý student brněnské konzervatoře si vyslechl z úst české herecké legendy nemilosrdný ortel. „Ten hercem být nemůže, protože neumí chodit!“ prohlásil o něm Karel Höger. Naštěstí se v jeho případě mýlil.

Navzdory zvláštní kolébavé chůzi se Tomáš Töpfer stal vynikajícím hercem a kromě toho i režisérem, ředitelem divadla, pedagogem, podnikatelem a politikem. Největší popularitu mu vynesly postavy doktora Krále v seriálu České televize Život na zámku, velitel brněnské četnické stanice Arazím v projektu brněnského studia ČT Četnické humoresky a Vašek Hora v dalším úspěšném projektu Vyprávěj. Na kontě má ale mnohem víc rolí ve filmových a televizních projektech, jeho filmografie jich v současnosti obsahuje téměř stovku. „Je to Žid, který se vydařil,“ konstatoval jednou na jeho adresu jeden z jeho kolegů.

S Alenou Antalovou jako vrchní strážmistr Arazím v seriálu Četnické humoresky

Rodiče přežili holocaust

Populární herec, který sám o sobě tvrdí, že je v civilu stokilový lenoch, se narodil 10. ledna 1951 v Praze. Je sice židovského původu, jeho rodina ale byla velmi liberální a na náboženské víře nikdy nelpěla. Jenže i když se jeho rodiče nemodlili, nedodržovali židovské tradice ani nechodili do synagogy, ovlivnil jejich původ celý jejich život. Za druhé světové války totiž nacisté velkou část jejich rodiny vyvraždili. Tomášův tatínek byl nejprve transportován do nechvalně známého ghetta v Terezíně, odkud ho deportovali do koncentračního tábora Osvětim. Prožil v něm nepopsatelné hrůzy a přežít se mu podařilo jenom zázrakem. Maminka měla trošku větší štěstí v neštěstí, protože zůstala po celou válku v Terezíně díky tomu, že byla velmi zdatnou účetní a stenografkou, takže ji tam potřebovali. Seznámili se ale až po válce v Praze a kromě Tomáše měli ještě staršího syna Pavla.

Tomáš (vlevo) s maminkou a bratrem Pavlem

„O tom, co prožili, nikdy moc nemluvili. Pamatuji si ale, že otec měl na předloktí vytetované číslo z koncentračního tábora. Jako chlapec jsem miloval staré vláčky. Když jsem byl hodný, maminka sundala z horní police dva kufry s kolejnicemi a mašinkami a já si rozložil po celém obýváku železnici. Na těch dvou starých papírových kufrech byla bílou barvou napsaná nějaká čísla a písmena. Až v dospělosti jsem pochopil, že to byly ty kufry, s nimiž se maminka vrátila z transportu. Takže právě v těchto kufrech byly schovány moje nejkrásnější chvíle dětství,“ zavzpomínal v rozhovoru pro server korzár.sk Tomáš, kterému tatínek zemřel, když mu bylo pouhých jedenáct let.

Rodina nade vše

Tomáše moc mrzelo, že se tatínka nestihl zeptat na válečné časy, přesto se pak ale hodně dozvěděl od jeho kamaráda Arnošta Lustiga a všechno poctivě zaznamenal pro budoucí generace své rodiny. A možná prý z toho jednou vznikne i kniha. „Pokud něco ze židovství v sobě mám, je to silný vztah k rodině. Židům po staletí nic jiného nezbývalo. To byla jejich jediná jistota. Jejich uzavřená komunita, to byla rodina, na které jim tak velmi záleželo,“ vysvětlil herec.

S Barborou Mošnovou v Divadle Na Fidlovačce v legendárním muzikálu My Fair Lady

Jenže právě on musel překonat jednu z největších ran osudu, když o svoji rodinu přišel. S první manželkou Martou měl totiž dvě dcery, Terezu a Martu, jenže se v roce 1985 rozvedli a ona o dva roky později emigrovala i s dětmi do Spojených států. A to Töpfera velmi ranilo. Na dětech velmi lpěl, ale na druhé straně byl rád, že dostaly šanci vyrůstat ve svobodné zemi. „Velmi mě ale trápilo, že jsem se s nimi nemohl setkat. Jednou jsem se za nimi do Ameriky vydal a viděl jsem je na pár minut. Když jsem pak přišel druhý den na domluvený oběd, dům byl zamčený a ony nikde. Nakonec jsme se setkali až po pěti letech, když přijely do Prahy,“ zavzpomínal na těžké chvíle svého života. Naštěstí se již během rozvodového řízení seznámil se svou druhou manželkou, s níž žije dodnes, a mají spolu rovněž dceru. To je ale jeho výsostné soukromí, které si úzkostlivě chrání.

Pod dozorem StB

Nesvoboda v totalitním režimu ho vždycky velmi štvala, protože si i on užil koncem 70. let dostatek problémů se státní bezpečností. Jeho švagr byl totiž jedním z prvních signatářů Charty 77, ale i když Tomášovi kopii dokumentu ukázal, nedovolil mu ho podepsat. Ten ale přesto zorganizoval mezi kolegy finanční sbírku na podporu chartistů, kteří dostali dištanc, a to neměl dělat. Byl totiž mezi nimi i práskač, takže vzápětí nastaly komplikace s StB. Odposlechy, zákaz mimodivadelní činnosti, výslechy…

Se Zdenou Studenkovou v seriálu První republika

„Od švagra jsem naštěstí věděl, jak se tam má člověk chovat. Odpovídal jsem zásadně holou větou, nebo jsem neříkal nic,“ zavzpomínal na léta, kdy byl u státní bezpečnosti vedený jako nepřátelská osoba, podezřelá z protistátní činnosti. Po revoluci měl možnost pročíst si svůj obsáhlý spis, a dokonce se dozvěděl, kteří herci na něj donášeli. V současnosti už se ale k tomu nechce moc vracet. „Proč to připomínat? Nemůžu a nechci ze sebe dělat disidenta ani člověka statečného, který by režimu vzdoroval. Snažil jsem se krčit jako ostatní, abych je nepopudil, abych mohl dělat svoji práci. Hrál jsem divadlo, natáčel filmy…“ dodal.

Manažerem z donucení

Proto je pochopitelné, že jakmile se v listopadu 1989 objevil první náznak, že by se něco mohlo změnit, Töpfer stál v první řadě. Hned druhý den po zásahu na Národní třídě, tedy 18. listopadu, se spojil s dalšími herci, v Realistickém divadle četl oznámení o uzavření divadel, žádal dialog a byl jedním z iniciátorů generální stávky. „Nemyslím si, že jsem byl součástí nějaké velké, předem připravené dějinné akce, vnímal jsem to zcela spontánně,“ dodal skromně.

S dcerou Martou při její návštěvě Prahy

Již v té době ho začali lákat do politiky, ještě ale odolal a dal přednost divadlu. Dokonce si založil i svoje vlastní – Divadlo na Fidlovačce. „Já jsem byl vždycky hrozně neposedný a chtěl jsem mít svoje divadlo. Být jenom čekatelem na roli mě nebaví. Nikdy mě to nebavilo. Celý život fandím dobrým nápadům,“ vysvětlil. A nezapře v sobě ani obchodního ducha, protože kromě divadla provozuje s bratrem, který je vyučeným kuchařem, i proslulou Švejkovu hospodu U kalicha. „Jsem manažer z donucení. Když jsem neměl práci, která by mě těšila, tak jsem si ji vymyslel,“ prohlásil s úsměvem. Později došlo i na politiku a v letech 2006 až 2012 byl senátorem.

Tomáš Töpfer se svou druhou manželkou

Prý je jako poručík Columbo

Někteří kolegové mu prý závidí, že sedí na více židlích současně, vydělává peníze a plní si své sny. Mnozí ho ale za to i obdivují. Tomáš Töpfer totiž nikdy netlačí na pilu. Když režíruje, tak na herce nekřičí, když šéfuje svému byznysu, dělá to s lehkostí, protože se v něm zřejmě projevují židovské obchodnické geny. „Je houževnatý a co si usmyslí, toho dosáhne. Nebo se obklopí správný lidmi a využije je správně,“ prohlásila o něm dlouholetá kolegyně a kamarádka, herečka Eliška Balzerová. „Je to takový poručík Columbo – klame svojí postavou. Nemá rád konfliktní situace, je nenápadný a vypadá, že se neorientuje v situaci. A potom přijdete na to, že vlastně tu situaci řídí,“ dodal s úsměvem další kolega.

Čtěte také:

Celý život souložil v pyžamu a potmě, a pak uviděl nahou ženskou. Je logické, že padla vláda, říká sexuolog Uzel a vysvětluje, proč jsou muslimové tak nadržení

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská