Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nejotevřenější rozhovor Vojty Kotka: Přes den s kolegy v práci, večer s kámošema v hospodě, ale doma jsem nakonec sám. Možná od lásky čekám až moc

18.12.2015
Nejotevřenější rozhovor Vojty Kotka: Přes den s kolegy v práci, večer s kámošema v hospodě, ale doma jsem nakonec sám. Možná od lásky čekám až moc

Foto: Facebook

Popisek: Vojta Kotek

Je pohledný, zábavný, slavný, finančně zajištěný, pro ženy atraktivní. Možná až moc. On je ale smutný, že je sám. Už pět let. Proč Je Vojta Kotek single? Největší záhada českého šoubizu se otevírá v mimořádně otevřeném rozhovoru, který dal někdejší snowboarďák Tomáši Poláčkovi v minulém čísle nového časopisu Reportér. Mluví se tu o kapele TH!S, s níž jel turné se skupinou Wohnout, režírování – Vojtěch Kotek natočil svůj první celovečerák Padesátka, Kotek se netají ani s tím, jak vydělával reklamami pro T-mobile. A pak Poláček začal trochu vrtat do soukromí… Mimochodem, časopis Reportér sice není nejlevnější, velmi výhodné ale je jeho elektronické předplatné.

„Nejvíc koncertů s Wohnoutama jsme měli na jaře a vyšlo to tak hloupě, že se částečně kryly s natáčením Padesátky. Neboli já třeba od neděle do čtvrtka točil na horách, načež v pátek a v sobotu následovalo turné. Z filmařského prostředí, kde jsem měl zodpovědnost za lidi, za rozpočet i za výsledek, kde mě stresovalo, co musím každý den stihnout, kde mi to navíc komplikovali herci – složité to osobnosti, kterým ale nemůžu moc nadávat, abych je nerozhodil, tak z tohohle prostředí jsem najednou vletěl do atmosféry, kde jsem se ze všeho mohl vyřvat a kde je všechno tak trochu jedno. Muzikanti obvykle vědí, že svoje písničky zahrajou v klidu. Že si už během koncertu dají tři piva a budou dělat bordel, protože se to od nich čeká, a po koncertě všechno uzavřou u panáka… Kdybych měl den volna, seděl na pokoji ve Špindlu a hryzal si nehty při představách, co se pokazí příští týden, asi bych to nezvládl,“ popsal jarní natáčení celovečeráku, skloubeného s turné, Kotek.

Peníze mě moc netíží, ale otázka je, jak dlouho to vydrží

„Dodejme, že si to můžete dovolit. Vydělal jste si jinde,“ kontroval Poláček a Vojta Kotek vysvětlil: „Tohle nemá smysl zastírat - zažil jsem pár lukrativních momentů, v první řadě reklamy pro T-Mobile. To jsem měl kliku, protože přesně tu samou, ale zdaleka ne tak výhodnou nabídku jsme s Jirkou Mádlem dostali už po Snowboarďácích a tehdy jsme ji odmítli s tím, že do reklamy nechceme: „Nejsme komerční!“ Po pár letech jsem z toho vyrostl, nabídka přišla znova, a to už jsem pragmaticky věděl, že do toho půjdu. Bál jsem se, jak to dopadne, ale dostal jsem scénáře, které mě bavily. „Tohle není blbý,“ říkal jsem si, „já snad po těch reklamách budu moct dokonce i vylézt na ulici, aniž bych se styděl!“ Takže peníze mě moc netíží, ale otázka je, jak dlouho to vydrží. Protože jakmile si začnete vybírat hlavně práci, kterou máte opravdu rád, peněz pomalu ubývá a za dva roky mě možná uvidíte, jak v televizi moderuju estrádu. Dokud ale nemusím, tak nechci. Ať zůstávám trošku v klidu,“ řekl otevřeně úspěšný herec a režisér.

Chtěl bych ty úspěchy s někým sdílet

Kotek přiznal, že největším zlomovým bodem v jeho životě byl film Snowboarďáci, to se už  nemůže zopakovat, ani film Padesátka na tom prý nic nezmění: „Nemyslím, že by se stalo něco extrémně důležitého. Dávno vím, že když si splníte některý z pracovních snů, tak se ve skutečném životě vůbec nic nezmění. Mně se stala jediná opravdu zásadní věc, a to byli ti Snowboarďáci, po kterých jsem se proflákl, což představovalo výraznou životní změnu, ale pak už nikdy nic. Ani teď, když budu mít svůj film v kinech, se nic nestane - neboli čím déle se vám docela daří v práci, tím víc si uvědomujete, že tohle rozhodně nejdůležitější není. To, co bych vnímal jako velký úspěch nebo splněný sen já, je mi ještě pořád dost vzdálené,“ naťukl bolavou patu sám Kotek. 

„A co to je? Spokojený osobní život?“ zeptal se Tomáš Poláček. „No jasně, to je mnohem důležitější než nějaká práce. Docela jednoduše bych to mohl shrnout do věty, že bych strašně rád to všechno, čemu vy říkáte pracovní úspěchy, s někým sdílel. Samozřejmě, že mám přátele nebo mámu s tátou, ale něco tomu schází. A příští velká změna podle všeho přijde teprve s rodinou, s dítětem, s nějakou další zodpovědností. Aspoň teda předpokládám, že v tu chvíli mi bude mnohem jasnější, proč a pro koho všechnu tu práci dělám a jestli to má smysl. Tohle sdílení mi bude dělat mnohem větší radost než nějaká současná kariéra, ale zatím to nějak není v mé moci,“ postěžoval si na svou osamělost mladý úspěšný muž.

Vždycky mám komu zavolat, ale…

A pokračuje: „Je fakt, že jsem čtyři nebo pět let bez přítelkyně. Přes den s kolegy v práci, večer s kámošema v hospodě, vždycky mám komu zavolat, ale doma jsem nakonec sám. Přesný důvod neznám, možná to je něco za něco - spousta věcí se mi plní, a když vám život někde dává, jinde ubere. Ale třeba je potíž jen v tom, že nad vším moc přemýšlím. Třeba to zbytečně hrotím. Třeba mám od lásky velké očekávání nebo chci něco, co není možné. Nebo jsem poznal stavy, kterým se pak nic nevyrovnalo, ale já pořád doufám, že na mě ještě někde čekají… Tohle všechno za tím může být - ale klidně i to, že mi samota tak trochu vyhovuje a nějak hloupě si v ní libuju,“ upřímně přiznává herec a režisér. Na to redaktor opáčí:  „Teď poprvé vidím Vojtu Kotka, který si není jistý sám sebou.“ 

„To já ale nejsem často. Mnohokrát o sobě pochybuju a doléhají na mě i blbosti - stačí, když se dostanu k jedovatému komentáři na internetu, a dodnes mě to trošku bodne, i když jsem se už naučil tolik si to nebrat. Když se můj soukromý život přelomil do života veřejného, tak mě tyhle věci bolely hodně; bylo mi šestnáct a ještě jsem nebyl obrněný vůči zlu, které lidi vypouštějí s nesnesitelnou lehkostí. Dnes vím, že to nemá smysl řešit, ale stejně - občas se ten starý pocit zase na chvíli vynoří. Mockrát jsem zvažoval i pomoc psychologa, zvlášť v těch nejostřejších časech před deseti lety, jestli si o své situaci s někým nezaujatým nepopovídat. Tehdy se totiž stala zajímavá věc - já jsem tu pozici mladé herecké hvězdy odmítl, vnitřně jsem si ji vůbec neužil,“ prozradil Kotek.

V dobách Snowboarďáků a Rafťáků tělocvičny plné pištících děvčat

„Cítil jsem, že ze mě okolí - čímž myslím hlavně média a fanoušky - dělá něco, co nejsem. Média o mně psala často nesmysly a pak jsem zažíval autogramiády, kde to vypadalo jako na koncertech Beatles; v dobách Snowboarďáků a Rafťáků to byly plné tělocvičny pištících děvčat. Já tam překvapeně stál, před sebou tři sta ječících postav, a říkal jsem si: „Holky, vy jste zmatený.“ Často vypadaly, že když se jich dotknu, tak omdlí - byl to cirkus a já se nechtěl stát jeho vědomou součástí, takže kdykoli měla nastat autogramiáda, cítil jsem stejně nepříjemný stres, jako kdybych měl jít dnes večer moderovat… Naštěstí jsem pořád měl tu partu kamarádů, se kterými jsem zažíval úplně normální srandu například v hospodě U Dandů, kde moji novou pozici nikdo neřešil. A tímhle konstatováním bych chtěl opustit depresivnější notu, která je zbytečná, protože ničeho nelituju - všechno, co se stalo, je součástí skládačky, která mě dostala tam, kde jsem teď. A já mám pocit, že jsem docela šťastnej,“ nakonec připouští Kotek.

Přečtěte si více ZDE.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

 

Vložil: Anička Vančová

Tagy
Kotek,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace