Od tří let ji znásilňoval dědeček, vysvobodila ji až smrt… Největší nebezpečí na ženy, ale i děti číhá doma za zavřenými dveřmi. Čtěte šokující fakta

Foto: Deviant Art

Popisek: Znásilnění, ilustrační obrázek

Rozhodně nehodláme zlehčovat žádné problémy, které mohou souviset s obrovským přílivem nelegálních migrantů do Evropy. Tím spíše, že podle německé kontrarozvědky působí na území Německa, tedy sousední země, až tisíc nebezpečných islámských radikálů. Nicméně, životy Čechů a hlavně Češek mnohem více ohrožuje něco úplně jiného.

Téměř sedm lidí již letos zahynulo na našich silnicích a počet  mrtvých je tak výrazně vyšší, než v případě všech letošních teroristických útoků v Evropě. Ještě varovnější jsou však statistiky počtu znásilněných žen v naší zemi, přičemž znásilňování žen a dívek je jedním z největších strašáků, jež se v souvislosti s migrací zmiňují. Ale o tom,  že je v České republice znásilněno nejméně sedm tisíc žen ročně, se příliš nemluví. Toto číslo je ovšem na spodní hranici odhadů, některé z nich uvádějí až dvacet tisíc případů ročně. Pouhá dvě procenta násilníků přitom skončí před soudem.  Nevládní organizace  navíc při svém výzkumu zjistily, že lidé mají o tomto vážném celospolečenském problému naprosto zkreslené informace. Většina z nich si myslí, že jde pouze o okrajovou záležitost, pachatelé jsou  potrestáni a  oběti si za své znásilnění  mohou svým chováním samy.   

Velké rodinné tabu

Jenže opak je pravdou.  Naprostá většina žen znásilnění vůbec nenahlásí, protože se ho v drtivé většině případů dopustil jejich partner nebo jiný příbuzný. Přesto se na policii obrátí průměrně tři ženy denně, a tak je ročně vyšetřováno několik případů. Dalším důvodem je skutečnost, že pokud oběti najdou odvahu a  obrátí se na soud, čeká je mnoho problémů. Mimo jiné musí dokázat, že se útočníkovi dostatečně bránily. Soudy prý vůbec nezohledňují skutečnost, že mnoho napadených raději znásilnění strpí, než by riskovaly život či jinou újmu, například šikanu na  pracovišti nebo doma. Potvrzují to výpovědi mnoha obětí, které se nakonec rozhodly promluvit, ale pod podmínkou anonymity. Některá svědectví tento týden zprostředkovala i Česká televize. V publicistickém pořadu 168 hodin vystupovala dívka Lucie, kterou od tří let zneužíval její dědeček.   Z utrpení, které léta prožívala, ji vysvobodila až jeho smrt! 

Sladká nevědomost?

Jedním z důkazů, že se v Česku o této, pro ženy i dívky často fatální kriminalitě, málo mluví, jsou výsledky výzkumu, který nedávno provedla  agentura Focus. Celých  devadesát osm procent účastníků tohoto projektu nedokázalo ani přibližně odhadnout počet znásilnění, k nimž u nás ročně dojde. Drtivá většina se domnívala, že může jít pouze o desítky případů. Stejně tak žije  převážná část dotázaných v iluzi, že se oběti znásilnění obrátí  na policii.   Ještě naivnější je jejich pocit, že jsou pachatelé takových činů odsouzeni, přitom se to  podaří  pouze u dvou procent z nich (!). Vůbec nejzávažnějším zjištěním je pak přesvědčení veřejnosti, že si většina žen může za své znásilnění sama, třeba tím, že se chovaly koketně nebo byly opilé, případně si o ně koledovaly svým oblečením.  

A co děti?

Tento problém však není pouze záležitostí Česka, ale týká se prakticky všech zemí.  Podle Světové zdravotnické organizace má zkušenosti se znásilněním dokonce každá čtvrtá žena. Sexuální násilí na nich bylo spácháno nejčastěji ve věku do osmnácti let. Vůbec nejotřesnější jsou údaje o narůstajícím počtu znásilňovaných dětí.  U nás jsou takto krutě poškozeny stovky dětí ročně,  především příbuznými, ale také vychovateli nebo svými učiteli.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.                         

Vložil: Adéla Hofmanová