Ty hlavní věci se mi nepovedly, přiznal Schwarzenberg. Mluvil i o smrti, vzpomínal a přidal snad nejlepší fór, který jsme o knížeti zatím slyšeli
20.11.2015
Foto: TOP 09
Popisek: Karel Schwarzenberg v Ostravě
Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg a neúspěšný finalista prezidentské volby z roku 2013 naznačuje, že éra jeho šéfování opoziční TOP 09 pomalu končí. „Cítím se docela ve formě, ale pánbůh mě – abych nebyl namyšlenej – potrestal stejně jako Zemana: neodumírají mi dolní končetiny v důsledku cukrovky jako jemu, ale mám velký problém s koleny. A bohužel mě taky trápí hluchota,“ řekl Schwarzenberg v rozhovoru, který vyšel v Hospodářských novinách.
Na poměrně dlouhou otázku Davida Binara - Na Facebooku jste nedávno napsal, že vaši přátelé, například Václav Havel, Ivan Magor Jirous, Pavel Landovský, Olda Černý a nedávno Ladislav Kantor odešli o mnoho mladší než jste vy a že vás to přivedlo k zamyšlení. Předpokládám, že k zamyšlení o smrti. Jak vnímáte téma smrti? Jste spokojen s tím, čeho jste dosáhl? – Karel Schwarzenberg odpověděl poměrně krátce a pregnantně: „Nikdy ne úplně. Po pravdě řečeno, ty hlavní věci se mi nepodařily, to si taky musím přiznat. Ale snažil jsem se upřímně. Některé věci se podařily, některé ne.“
V Maďarsku na honu
Řeč došla i na to, co dělal a kde byl 17. listopadu 1989… „Po pravdě řečeno jsem nebyl v Čechách. Tehdy jsem měl potíže dostat vízum. Naopak jsem byl s kamarády na pozvání jednoho Američana na lovu v Maďarsku. A to bylo dosti na severu a někdo ke mně k večeru přišel, že tamější se dívají na slovenskou televizi a že v Praze se něco děje. Tak jsem pospíchal k tomu hajnému podívat se na slovenskou televizi. Načež jsem hostiteli řekl, je mi líto, příští den už na lovu nebudu a vyrazil jsem zpátky domů. Když moje tajemnice požádala o vízum, tak mi tehdy ještě československé velvyslanectví vyřídilo, že bych měl vědět, že jsem v Československu nevítaná osoba. No tak jsem musel týden počkat, pak jsem se slávou projel hranici,“ vysvětlil kníže.
A dodal: „Prožíval jsem to intenzivně. Ale samozřejmě ne dlouho, poněvadž jsem se potom, ve sklepě jedné galerie na Novém městě, protože tam se to nedalo odposlouchávat, setkal s Václavem Havlem, který tam rokoval se svými přáteli. A tam ve sklepě jsme seděli a řekli mi, co by si přáli obstarat. Tak jsem obratem přivezl faxy, kopírovací přístroje a vše, co potřebujete pro kancelář.“
Teď ještě nějaké ty demokraty
„Tomáš Garrigue Masaryk, který demokracii u nás založil, jednou právem pravil: Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty. Nemám lepší odpověď,“ řekl k výročí Listopadu.
A ke svému odchodu, o němž mluví klidně a bez rozpaků, pak dodal: „No, až se přijdu zpovídat, tak mi řeknou, co jsem dělal blbě. Ale řeknu vám vtip. Schwarzenberg umře a stojí před nebeskou bránou a strašně se směje. Svatý Petr na něj udiveně kouká a říká: Proč se tak řehtáš? Jsi velký hříšník. Chlastal jsi, kouřil jsi, ženy jsi miloval. Pán Bůh ti to pěkně spočítá. Schwarzenberg se pořád směje a nemůže přestat. Pak ze sebe dostane: No jo, oni ve sněmovně si pořád myslí, že spím.“
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Anička Vančová