Jak ´pár feministických pseudovědkyň´ nechalo zavřít výstavu. Ideologicky fanatický hovadismus a zbabělost, píše publicista. Posuďte radši sami, zda dílo ženy uráží, máme fotky

Foto: karlvonhwozdnitz.webnode.cz

Popisek: Jedna z fotografií, které feminisrky zavrhly. Na ostatní se podívejte do galerie

FOTOGALERIE Karel Richtr je fotograf, věnující se ve své volné tvorbě historickým fotografickým procesům, člen dokumentaristické skupiny LP5. V posledních deseti letech uspořádal řadu autorských výstav, je zastoupen ve stálé expozici Galerie Špejchar. Jeho poslední výstava, kterou vytvořil z podnětu Knihovny Akademie věd ČR, ale trvala pouhopouhé čtyři dny. Pak se stalo něco, co už je u nás málokdy k vidění, prý na nátlak vědecké feministické lobby byla expozice uzavřena. Ve svém komentáři to reflektuje publicista (a sám také výborný a zanícený fotograf) Ondřej Neff, který zrušení výstavy přirovnává k padesátým letům.

Zpočátku se knihovna výstavou pyšnila: „Výstava kombinuje originální fotografie s využitím autentických postupů a chemikálií tak, jak byly používány v druhé polovině 19. století, v kontrastu s digitalizovanými reprodukcemi,“ stálo na stránkách. (Tak zvaný mokrý kolodiový proces je historický fotografický proces Angličana Fredericka Scotta Archera, představený roku 1851. Jedná se o přímý pozitivní proces na plechových deskách, který je pořízen velkoformátovou kamerou, schopnou fotografovat na desky 25 × 25 cm – pozn. red.)

Proč jsme výstavu uzavřeli? Začalo se o ní mluvit

Vyjádření Knihovny AV ČR zní takto: „Cílem výstavy doprovozené přednáškou bylo představení jedné z nejstarších fotografických technik – mokrého kolodiového procesu. Jednou z jeho variant je zhotovování přímých pozitivních obrazů na plechové či skleněné desky. Autor Karel Richtr společně s kurátorkou výstavy zvolili pro výstavu téma „ženy v knihovně“. Z vědecko-popularizačního hlediska byla zajímavá přednáška o způsobu, kterým jsou fotografie zhotovovány.

Účelem výstavy „Women: Scenes in the library“ nebylo vyvolání diskuze, mělo jít především o umělecky pojatou prezentaci založenou na staré technice bez jakýchkoli dalších úmyslů. Bohužel došlo k určitému nedorozumění a také ke vtažení vedení Akademie věd do této diskuze. Vedení Akademie věd nemá s výstavou nic společného, ta je v plně v gesci Knihovny AV ČR. Vzhledem ke směru, který nabraly některé reakce na tuto výstavu, rozhodl ředitel knihovny o jejím předčasném ukončení v současných prostorách a dohodl se s jejím autorem a kurátorkou o přesunu na jiné místo.“

Moje fotografie jsou v trezoru. Doslova 

Své prohlášení publikoval i sám fotograf Karel Richtr: „Informuji média a veřejnost, že jsem byl po nátlaku několika pseudovědkyň-feministek z Genderové expertní komory ČR a Kongresu žen donucen předčasně ukončit svou výstavu uměleckých fotografií s názvem Women: Scenes in the library v prostorách Knihovny Akademie věd ČR. Místo dvou měsíců byla otevřena jen čtyři dny.

Jakkoliv jsou na fotografiích zobrazeny ženy, cílem výstavy bylo především prezentovat fotografickou techniku mokrého kolodiového procesu, tedy ukázat řemeslné kvality techniky z 19. století. Právě k této dnes již unikátní technice fotografování jsem pak také připravil pro Knihovnu AV příslušnou odbornou přednášku.

Po neuvěřitelně silném nátlaku feministek o nevhodnosti prezentace takových fotografií vyvinutém na ředitele Knihovny a další pracovníky Akademie věd mi bylo sděleno, že výstavu, která měla původně končit až 23. prosince, raději předčasně uzavřou. Mé fotografie se tak do slova a do písmene přes noc dostaly do trezoru. Tam nyní čekají, že si je po víkendu odnesu. Nevyčítám nic vedení Knihovny ani AV, ale trochu trpím pocitem, že pár pseudovědkyň má u nás o fous větší vliv, než si zasluhuje.

Ony žijí z našich peněz…

Rád bych přenesl téma moci těchto dam do veřejného prostoru. Není přece kuriózní, že zatímco ony jsou živy z peněz daňových poplatníků a štědrých státních grantů, já si na svůj finančně náročný koníček, který také považuji za vědu, musím tvrdě vydělávat? Zároveň upozorňuji, že všech dvanáct originálů a třináct printů jsem vytvořil na základě podnětu pracovníků Knihovny, za jejich asistence a přímo v prostorách této budovy.

Žádám proto veřejnost, aby zákaz vystavení mých fotografií posoudila sama. Fotky do doby, než najdu alternativní výstavní prostory - což každý znalý člověk ví, že nenajdu ze dne na den - vystavím k náhledu na svých webových stránkách a na Facebooku. Zde také budu ochoten vyslyšet názory veřejnosti.“ 

Zrušení výstavy ženských aktů? Fanatický hovadismus a zbabělost

Na webu Lidovky.cz publikoval svůj názor i Ondřej Neff. A už z titulku je zřejmé, co si o tom myslí… „Domnívám se, že je to dílem ideologicky fanatického hovadismu, dílem zbabělosti vedení řečené knihovny, které nedokázalo čelit nátlaku déle než čtyři dny,“ píše Neff.

A dodává: „Jako jinoch jsem zažil padesátá léta. Škola tehdy byla zaměřena spíše k osvojení vědomostí než na svobodný rozvoj ducha, takže jsem si už v osmi četl tlusté romány (naučili mě číst i psát) a vnímal i dobové politické souvislosti. Cítím se jako znovuzrozený, jako mladíček s pletí broskvově ochmýřenou, když čtu v prohlášení Genderové expertní komory a Kongresu žen například takovou perlu: Výstava nedává žádné odpovědi na palčivé otázky dneška ani historie. Nedává si za cíl představit unikátní historické techniky ani nenaznačuje nový úhel pohledu. Tyhle věty mohly vyjít v Rudém právu v roce 1955 a skvěle by zapadly do ducha doby. Příbuznost je zcela zjevná. Lze se tomu smát, ale zároveň z toho jde hrůza. Jako v roce 1955.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Anička Vančová