Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Německé dávky jsou vyšší než průměrný plat v chudších balkánských zemích, natož v Africe... Na Merkelovou bych nevsadil ani láhev „ovohuče", říká uznávaný matematik

19.10.2015
Německé dávky jsou vyšší než průměrný plat v chudších balkánských zemích, natož v Africe... Na Merkelovou bych nevsadil ani láhev „ovohuče, říká uznávaný matematik

Foto: Hans Štembera

Popisek: Slavná Brandenburská brána v Berlíně

ROZHOVOR Velice pozorně sleduje vývoj migrační krize v sousedním Německu matematik a publicista Marian Kechlibar. Realita je podle něj příliš drsná na to, aby se dala ignorovat, a tak by na setrvání Angely Merkelové ve funkci předsedkyně CDU ke konci roku nevsadil ani láhev ovocného vína. V akademickém prostředí se často setkává s neochotou vyjádřit se kriticky na veřejnosti, protože strach z represí za porušení politické korektnosti je mezi lidmi velmi reálný. Pak je o to více slyšet hlas teologa Tomáše Halíka, pro něhož jsou xenofobní nálady větší problém než přijímání uprchlíků.

Mnichovský Ifo-Institut přispěl do německé debaty o dopadech imigrace zprávou svých expertů na hospodářství, která se věnovala otázce kvalifikace uprchlíků pro německý trh práce. Podle odborníků je třeba se obávat, že většina příchozích nemá dostatečně odpovídající kvalifikaci, a tak si nebude moci najít práci ani za minimální mzdu, protože jejich produktivita bude příliš malá. Lze očekávat spíš jejich zaměstnávání za minimální mzdu, i když „se nevyplatí“, nebo snížení minimální mzdy?

Toto téma je v Německu velmi třaskavé. Odbory dlouho usilovaly o zavedení celoněmecké minimální mzdy, dříve nebyla stanovena. Podařilo se jim to až nyní, od ledna 2015. Považují to za své velké politické vítězství. Nyní se v médiích otevřeně hovoří o tom, co říkáte. To jest, že mají-li být migranti zaměstnáni, bude muset být minimální mzda – aspoň pro ně – opět zrušena. Což vyvolává právě v odborářích zuřivost. Jednak proto, že by se tím jejich vítězství stalo poněkud prázdným, jednak ze strachu, že tímto způsobem budou ohrožena pracovní místa německých zaměstnanců. Odbory mají v sociálně-demokratické straně (SPD) velmi významný vliv a domnívám se, že toto nepřipustí doslova za žádnou cenu. Aspoň ne, dokud je SPD ve spolkové vládě. A u moci je od roku 2013 právě velká koalice SPD a CDU/CSU.

Německý ministr financí Wolfgang Schäuble by chtěl snížit sociální dávky, vyplácené žadatelům o azyl. Nepovažuje totiž za spravedlivé, aby dostávali stejně jako němečtí nezaměstnaní, kteří mají odpracováno i třicet let. I když se mu to možná nepodaří prosadit, nebyl by to jeden z léků, jak masivní migraci do Německa, respektive Evropské unie zabránit?

Určitě ano, zejména u žadatelů z Albánie, Srbska, Kosova a tak dále, u nichž lze předpokládat, že neprchají před – neexistující – válkou. Rovněž u mnoha Afričanů. Německé dávky jménem Hartz IV jsou nominálně vyšší než průměrný plat v chudších balkánských zemích, natož v Africe; to přece jen působí přitažlivě. Samozřejmě i náklady na živobytí jsou v Německu výrazně vyšší než v Albánii či Africe, ale to si třeba každý ten běženec neuvědomí předem. A když to zjistí na místě, je už trochu pozdě. Spousta lidí na světě je finančně negramotných, což je voda na mlýn různých podvodníků. U nás máme všelijaké „obchodníky s hrnci a přikrývkami“, kteří tahají ze zákazníků sto tisíc za deku. Jinde máte převaděčskou mafii, která dělá totéž v bleděmodrém, když obchoduje se „sny o zaslíbené zemi“. Vždycky se někdo nachytá.

Ale jen uvažované snížení sociálních dávek příliv migrantů do Evropy a především do Německa nezastaví. Na co dalšího by bylo třeba obrátit pozornost?

Domnívám se, že to případné snížení sociálních dávek je jen část řešení. Velmi důležité totiž je, aby se o skutečných poměrech včetně snížení dávek a podobně dozvěděli lidé ve svých domovech včas – tedy ještě dřív, než zaplatí pašerákům a vyrazí na cestu. Stálo by za to spustit rozsáhlou kampaň v médiích, od Senegalu až po Bangladéš. Každý den by měly vycházet inzeráty: „Ne, Německo není ráj na zemi, neleží tady peníze na ulici, nedostanete dům ani auto zadarmo, v zimě tu mrzne a je tma, k dobré práci potřebujete kvalifikaci, kterou získáváte zhruba patnáct let. Podepsáni úřad spolkového kancléře a velvyslanec SRN v dané zemi.“ Bylo by to levnější než celý Frontex a mnohem levnější než třeba záchrana Řecka... Ale Angela Merkelová to samozřejmě neudělá. Pro ni by to byla katastrofální ztráta tváře, když se poslední měsíce snažila vypadat jako „Mutti“ všech běženců, kteří nosí její portrét místo pasu.

Když to kancléřka Merkelová kvůli ztrátě tváře neudělá, nemůže se stát, že při rostoucích potížích, vyvolaných nezvládanou situací, s ní Německo ztratí trpělivost?

Ono je možné, že Němci budou muset vyměnit vládu. Podle toho, co sleduji v německých médiích, roste vůči Angele Merkelové vnitrostranická opozice v CDU. Tento politický podzim bude v Německu ještě velmi, velmi horký. Postupně se mají konat zemské sněmy CDU a v prosinci celostátní sněm v Berlíně, přičemž právě regionální politici nesou nelibost svých voličů nejvíc. Často i na vysloveně osobní úrovni, kdy jim lidé píšou rozhořčené dopisy nebo je zastavují na ulici a stěžují si.

Uvidíme, bude to zajímavé, ale na setrvání Angely Merkelové ve funkci předsedkyně CDU bych dnes nevsadil ani láhev ovocného vína. Ta realita je totiž příliš drsná, než aby se dala ignorovat. Kdybych měl hádat, tipuji, že k 31. prosinci letošního roku bude pryč.

Nálady ve společnosti, a to nejen té české, nejsou vůči migrantům právě příznivé. Česká eurokomisařka Věra Jourová plánuje rychlejší odhalení projevů nenávisti na internetu a jejich efektivnější odstraňování a už o tom jednala se zástupci předních technologických firem, jako Google nebo Facebook. Co si o její snaze myslíte?

Já jsem osobně zastáncem svobody projevu – i po projevu, takže s takovým postupem nemohu souhlasit. Svoboda projevu je určena právě pro názory, které jiné lidi štvou. Protože i v těch nejpitomějších výrocích může být zrnko pravdy – a pravda je vzácný materiál. Tolik můj názor.

Když se na to podívám z odstupu a neosobně, jeví se mi to jako snaha o pokračování „řešení problémů jejich zametáním pod koberec“. Politici to tak bohužel dělávají: hlavně aby situace navenek vypadala klidně a krásně, aspoň dokud oni osobně jsou v úřadu. Není to ostatně jenom vlastnost politiků, dělají to i manažeři a další. Je to pokušení pro každého, kdo musí dbát na svou veřejnou „image“.

Eurokomisařka Jourová však prohlásila, že pokud je svoboda projevu jedním ze stavebních kamenů demokratické společnosti, pak projevy nenávisti jsou na druhou stranu jejím do očí bijícím porušováním. Jak by se do „života“ na internetu mohlo takové omezení svobody projevu promítnout?

Je to velmi krátkozraká politika, protože cenzurou se frustrace neztratí, pouze zmizí z očí. Dočasně, na pár měsíců nebo let. Mocní nahoře nabudou dojmu, že je vlastně lid miluje nebo aspoň akceptuje, protože nikde nenarazí na otevřeně vyjádřený odpor. Jenže někde pod povrchem to kvasí dál. Pak jednoho dne padne poslední kapka do poháru trpělivosti – a prásk! Na ulicích jsou zničehonic statisícové davy a nikdo nechápe, jak se to vlastně stalo. Viz rok 1989 v Československu nebo v NDR; viz Velká francouzská revoluce; viz Tunisko před pár lety. Ani současná Evropská unie nemá v tomhle směru žádnou výjimku z historie.

Poradil bych eurokomisařům, ať vždy, za všech okolností, dávají přednost realitě před lakováním věci narůžovo. Realita není krásná. Není jejím smyslem, aby byla krásná. Ale je všude kolem a zavírat před ní oči, to nevede k ničemu dobrému.

Pokud mají politici problém s nenávistnými příspěvky na internetu, ať se zamyslí zejména nad tím, proč je jich tolik a zda nejsou z velké části zaviněny právě dlouhodobě špatným směřováním politiky. To je totiž něco, co změnit můžou; tu politiku řídí oni. Je to ale samozřejmě obtížnější než nasazovat náhubek jiným lidem.

Projevy nenávisti či odmítání přijímat uprchlíky často kritizuje teolog Tomáš Halík, podle nějž jsou xenofobní nálady větší problém než přijímání uprchlíků. Před časem před xenofobií varovala i výzva vědců. Vnímáte v akademickém prostředí, v němž se pohybujete, takhle jednoznačný postoj svých kolegů?

Snažím se mluvit o současné migrační krizi s každým, nejenom s akademicky vzdělanými lidmi. Je totiž třeba říci, že právě akademici jsou občas trochu izolovaní od vnějšího světa a někdy si člověk odnese zajímavější postřeh od prodavače jablek než od docenta astronomie. On ten prodavač přijde každý den do styku s více typy lidí než akademik.

Nicméně: na postoje blízké názorům Tomáše Halíka narážím jen vzácně. Ze zhruba dvou lidí, se kterými jsem na toto téma zatím hovořil, mi do jeho myšlenkového okolí zapadají čtyři. Mezi signatáři výzvy jsem našel dva své učitele z matematicko-fyzikální fakulty, to znamená, že dalších přibližně padesát tam nebylo.

Hodně lidí nemá žádný názor – jsou to často právě ti, kdo jsou ve svých oborech na špičce – pracují prostě šedesát hodin týdně a nestíhají sledovat nic dalšího než svůj obor. Nebo se nedovedou rozhodnout třeba proto, že emocionálně cítí něco a rozumově jim vychází něco jiného.

A pak je v mém okolí opravdu hodně lidí, často jde právě o absolventy MFF UK nebo inženýrských oborů na ČVUT, kteří se domnívají, že „migrační optimisté“ hrubě podceňují závažnost problémů, o kterých se hovoří.

Bohužel právě v této skupině často vídám neochotu vyjádřit se kriticky na veřejnosti. Strach z represí za porušení politické korektnosti je mezi lidmi velmi reálný. Vypadá to, že před pětadvaceti lety jsme hlasitě vymetli tyranii dveřmi, aby se nám tiše vrátila oknem.

Jiří Hroník

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Redaktor KL

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace