Jedinečný Karel Höger se sice dvakrát oženil, nad jeho největší láskou však ani jedna manželka nedokázala zvítězit... Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Karel Höger v roce 1948, ve válečném dramatu režiséra Martina Friče Návrat domů

Tak slavný člověk, a přitom je tak obyčejný - říkávalo se o něm. Spadeno na něj měli nacisté, pak s ním ‘zúčtovali‘ komunisté v roce 1948 a za normalizace znovu. Nakonec jedno velké bezpráví zaplatil životem.

V rolích milovníků i rozervaných intelektuálů se vždy obešel bez velkých gest, dokázal hrát pouhým náznakem a mimikou a svůj projev stavěl na silném vnitřním prožitku. Nejsilnější byl v postavách poctivých, přemýšlivých lidí, kteří se shodou okolností dostanou do složité situace. Nezapomenutelný Karel Höger měl silné charisma a podmanivý hlas, který výrazně uplatnil ve filmu, na divadle i jako vypravěč. Nebyl krásný, ale vyzařovalo z něj cosi ušlechtilého. Byl sečtělý, přemýšlivý, noblesní a citlivý. Své city vždy přísně držel na uzdě a celoživotní ostych překonával usilovnou prací.

Kombinaci jeho vzhledu, sametového hlasu a slušnosti nedokázaly divačky odolat

Kantorský zběh

Narodil se v Brně-Králově Poli jako třinácté dítě 17. června 1909, i když jeho maminka celý život trvala na tom, že už 14. června a na matrice to popletli. Tatínek pracoval jako topič v cihelně v Králově Poli, maminka prodávala v krámě a později na nádraží u vlaků. Ovdověla, když bylo nejmladšímu Karlovi čtrnáct, přesto dokázala rodinu uživit a synům umožnila vzdělání. Měla malý obchůdek, později se věnovala podomnímu prodeji uzenin a střižního zboží a po večerech ještě prodávala cukrátka na tanečních zábavách.

Maminka – nejdůležitější žena jeho života

Divadlem byl Karel Höger obklopen již od dětství, protože maminku doprovázel na ochotnická představení, kde rovněž prodávala sladkosti, a se sourozenci hrál loutkové i činoherní představení. Ve škole měl výborný prospěch, a tak zamířil na učitelský ústav a v roce 1928 začal učit v Lomnici u Tišnova. Pak se ale rozhodl studovat herectví na Státní hudební a dramatické konzervatoři v Brně. První angažmá dostal v brněnském Zemském divadle v roce 1932 a za osm let vytvořil na jeho scéně zhruba 120 rolí. Při práci ale ještě vystudoval estetiku na brněnské univerzitě. Když se pak za války usadil v Praze, vzal maminku s sebou.

Nacisté se mu pomstili

V létě 1940 odešel do Národního divadla, kterému zůstal věrný po třicet sedm let. Během války objížděl s kolegy český a moravský venkov a nadšenému publiku recitoval české klasiky. Působil i v odboji, mimo jiné ukrýval před gestapem spisovatele Františka Kožíka. Nacisté ho sice podezřívali, naštěstí se jim ale nepodařilo najít důvod k jeho zatčení. Přesto miláčkovi národa jeho popularitu velmi krutě spočítali – v roce 1942 vyšla v tisku fotografie Högera, hajlujícího v Národním divadle, k čemuž ho donutili v den vypálení vesnice Ležáky po atentátu na Heydricha.

V reklamě firmy Baťa

Další pohár hořkosti mu nechal vypít až do dna v únorových dnech 1948 Akční výbor Národního divadla, který trestal některé herce za protikomunistické postoje. Karel Höger byl postižen zákazem pohostinského vystupování a filmování na dva roky za to, že historickou manifestaci z 25. února 1948 na Staroměstském náměstí nazval shromážděním demagogů, což komise označila za závažný případ „zanedbání vlastní výchovy“.

Proslavila ho reklama

Před kamerou stanul poprvé v roce 1938 v instruktážním filmu o pedikúře, pro který si ho v brněnském Zemském divadle vyhlédl Elmar Klos. Natáčelo se ve zlínských ateliérech pod režijním vedením Otakara Vávry a devětadvacetiletý Höger v něm ztvárnil snaživého prodavače. Následující rok se s dalšími brněnskými herci objevil v krátkém snímku pro firmu Baťa Dobrý vedoucí a čtyřminutové reklamě na podlahovou krytinu Zlinolit, nazvané Čtyři lidé – jedna řeč. Kombinaci jeho zjevu, hlasu, ochoty a slušnosti zákaznice nedokázaly odolat, což byla ideální ‘startovní pozice‘ pro role milovníků. A tak v melodramatu Za tichých nocí dostal v roce 1940 rovnou hlavní roli po boku Lídy Baarové a okamžitě si získal srdce divaček silně prožívanou čistotou a vnitřní nerovností, vzdálenou dosavadním napomádovaným hrdinům. Vzápětí si koupil vlastní promítačku, aby mohl svůj herecký projev v klidu analyzovat, a další nabídky, které se mu začaly doslova hrnout, pečlivě zvažoval.

Hlavní ženská role ve filmu Bořivoje Zemana Mrtvý mezi živými z roku 1946 znamenala pro Zdenku
Procházkovou start filmové kariéry i sblížení s budoucím manželem

Ztvárnil řadu postav, k těm nejznámějším patří kromě inženýra Prokopa z filmové adaptace Čapkova románu Krakatit i Mikoláš Aleš ze stejnojmenného snímku či stárnoucí muž z televizního filmu Romeo a Julie na konci listopadu, v němž exceloval po boku Dany Medřické. Svůj typický hlas propůjčil i mnoha rozhlasovým, filmovým i televizním nahrávkám, nejraději ale četl a hrál dětem, možná i proto, že své vlastní neměl. Mimo jiné namluvil Kocoura Modroočka, Rumcajse, kocoura Mikeše, Čapkova pejska a kočičku i vypravěče ze seriálu o Panu Tau. „Čekám, kam až je vylákám z půvabného zátiší jejich fantazie, kterou jen tuším. Je to hra na schovávanou i odkrývanou: jako kdyby přede mnou někdo otevřel dveře do rozkvetlé krajiny nečekaných krás,“ prohlásil.

Maminku žádná nepřekonala

Jeho zvláštní osobnost nemohla uniknout pozornosti žen, kterých kolem sebe měl vždy dostatek. Poprvé se oženil se svou někdejší žačkou z konzervatoře, herečkou Zdenkou Procházkovou, dál ale v jeho životě fungovala maminka, která mu vařívala jeho oblíbená jídla. Hlavně bezmasá, nejvíc si potrpěl na sladké. A čím prostší, tím víc si na nich pochutnal, nejraději měl brambory s tvarohem, nudle s mákem, bramborové šišky a švestkové knedlíky. „Byli jsme herecké manželství. Každý měl svá představení, své zkoušky. O domácnost jsem se nikdy moc nestarala, na jídlo jsme chodili do hospody. A i kdybych se snažila něco uvařit, stejně bych nepřekonala kuchařské umění Karlovy maminky, od níž mu chutnalo nejvíc,“ dodávala Zdenka Procházková, s níž Karel Höger žil sedmnáct let.

S Petrem Haničincem v jedné ze svých posledních televizních inscenací, kriminálce Zákon starého muže

Jeho druhou ženou se stala referentka z Československého rozhlasu Eva Vachková, která ho milovala již od svých dvanácti let a nevynechala jedinou jeho divadelní či filmovou premiéru. Když se za něj provdala, snažila se mu poskytnout to nejlepší zázemí, kvalit jeho maminky v kuchyni ale ani ona dosáhnout nedokázala.

Udolala ho normalizace

Později vedle herectví působil Karel Höger i jako pedagog na Státní konzervatoři, na DAMU i FAMU. V roce 1964 dostal titul národní umělec a o dva roky později byl jmenován řádným vysokoškolským profesorem. Na jeho osudu se však vzápětí tvrdě podepsaly události po roce 1968. Od roku 1972, za ředitelování Přemysla Kočího, přestal v Národním divadle dostávat role, hodné svého umění a talentu. Navíc mu Kočí neustále zakazoval vedlejší práci pro film a televizi, a dokonce ho osočoval, že neumí hrát. V roce 1976 začal Karel Höger pracovat na roli primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města, stihl však natočit pouze jediný díl. Pak události nabraly tragický spád.

S Milošem Kopeckým v Nemocnici na kraji města. Po jeho smrti musel již natočené
sekvence s Högerovým primářem Sovou přetočit Ladislav Chudík.

Po nuceném podpisu anticharty počátkem roku 1977 podal 2. května výpověď z Národního divadla na protest proti vyhazovu Vlasty Fabiánové. Přitom se tak rozčílil, že ho druhý den odvezli do nemocnice s infarktem a vzápětí 4. května zemřel. Na rozloučení s ním čekali lidé v dlouhých řadách od ranních hodin a nad rakví se s ním rozloučila Vlasta Fabiánová slovy jeho maminky: „Karle, vem si teplou šálu, jedeš na dlouhou cestu.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská