Česko-polská válka: Ochrana spotřebitele, nebo konkurenční boj?

Foto: Profimedia.cz

Popisek: Supermarket, ilustrační foto

Odhalené problémy s kvalitou potravin, dovážených z Polska, přivedly mnohé české spotřebitele k jejich odmítání jako celku. Část z nich i některé profesní organizace dokonce požaduje úplný zákaz jejich dovozu. Je to správné?

Stejně jako u nás a v ostatních zemích Evropské unie jsou i v Polsku vyráběny potraviny vysoce kvalitní, „normální“ i méně kvalitní. Statistiky sice dokládají, že počet prohřešků, zjištěných dozorovými orgány u potravin polského původu, je proti naší produkci vyšší. Nikdy však nemohou zkontrolovat veškerou produkci, a tak soustředí pozornost na takzvaně rizikovější skupiny zboží.

Posviťme si na hříšníky

Kromě problémovějších surovin představují pro výrobce zvýšené riziko i výsledky předchozích kontrol. Díky tomu je při cílenějších kontrolách obvykle dosahováno většího množství zjištění pochybení, ať již v oblasti bezpečnosti, kvality nebo nesprávného označování výrobků.

Zkrátka kdo jednou udělá chybu, musí počítat s vyšší pozorností kontrolorů. Jednoznačně odsuzovat polské potraviny jako celek tudíž není korektní. Polsko patří k největším dovozcům potravin do České republiky, a tak je pravděpodobnost zjištění nějakých nešvarů logicky vyšší.

V souladu se zákonem

V rámci Evropské unie platí v potravinářství stejně jako v ostatních oblastech výroby množství pravidel, které spolu příliš „neladí“, například v technologii výroby. Díky tomu lze prakticky stejné produkty vyrábět různým způsobem, a přitom zcela legálně. To byl například případ chlazení kuřat vodou a vzduchem, který se stal historicky prvním velkým konfliktem mezi českým a polským potravinářstvím před více než dvěma lety.

Část polské produkce byla chlazena vodou, které pak v masu víc zůstávalo, což spotřebitel nemohl poznat na první pohled. Tento způsob chlazení však legislativa Evropské unie umožňovala, takže z hlediska zákona se Poláci ničím neprovinili. Na některé podvody v oblasti potravin přišli Poláci sami, bohužel pro ně však nikoli sami, ale prostřednictvím médií.

Při nynější velmi tvrdé konkurenci na evropském trhu s potravinami je chyba jednoho vodou na mlýn druhého a výsledky kontrol jsou předmětem konkurenčního a marketingového boje. Konkurence funguje i mezi jednotlivými skupinami potravin, dokonce i mezi jednotlivými zemědělskými komoditami.

Válka, nebo tolerance?

Konkurenci polského trhu se do budoucna nevyhneme, takže je nutné o problémech mnohem intenzivněji komunikovat. Komunikaci na nejvyšší úrovni by mělo odstartovat setkání ministrů zemědělství obou zemí, které se má uskutečnit v České republice příští měsíc. Schůzka by se měla určitě týkat metodik sledování kvality potravin. Spory mezi oběma zeměmi by také mohlo omezit založení společných podniků.

Je nutné zvýšit spolupráci dozorových orgánů a obě země by mohly spolupracovat na zlepšení systému rychlého varování RASFF (Rapid Alert System for Food and Feed – Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva), který je doposud poměrně pomalý. Nejen v zájmu bezpečnosti spotřebitelů by bylo žádoucí ho zlepšit, například rozšířením okruhu subjektů, které mají povinnost údaje o zjištěném riziku okamžitě do systému hlásit.

Oboustranný export potravin mezi Českou republikou a Polskem roste a tento trend bude dál jenom sílit. Proto je třeba rozlišovat žádoucí iniciativy, podporující odbyt domácích potravin a preference českého spotřebitele k jejich nákupu na základě argumentů o bezpečnosti, kvalitě a korektnosti domácích producentů, a na straně druhé aktivity postavené na negativním obrazu konkurence. Zatím se stavíme negativně úplně ke všemu, což ovšem znamená, že pomlouváme Poláky stejně jako sebe.

Adina Janovská

Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na . Těšíme se na ně.

Vložil: Redaktor KL