Krásná manekýnka dostala životní roli náhodou. Jak Marie Kyselková nahradila v náruči Petra Haničince legendární Štěpánku, proč se vzdala herectví a skončila jako vrátná. Tajnosti slavných

Autor: Československý státní film

Popisek: Marie Kyselková jako princezna Lada

Stačila jí jediná role, aby se stala nesmrtelnou. Neznamená to ale, že by neměla na víc. Skvěle nastartovanou kariéru ukončila sama a dobrovolně. Obětovala ji své rodině, štěstí jí to ale nepřineslo.

Pro herectví měla všechny předpoklady – byla krásná, uměla hrát, zpívat i tančit. Přesto se původně chtěla stát zdravotní sestrou. Jenže dostala nabídku, které nedokázala odolat – stát se v Praze manekýnkou. Díky tomu si modrooké plavovlásky všiml režisér Jiří Sequens, což obrátilo celý její život vzhůru nohama. Po velkolepém úspěchu pohádky Princezna se zlatou hvězdou se jí další nabídky jen hrnuly, Marie však dala přednost rodině a péči o jediného syna. A po letech studenti na pražských strahovských kolejích většinou ani netušili, že se na ně z vrátnice usmívá pohádková princezna.

V roce 1957 v psychologickém dramatu Bomba

Z nemocnice před kameru

Narodila se 20. srpna 1935 v Brně a toužila stát se zdravotní sestrou. Již během studia na střední zdravotní škole ale navštěvovala taneční podniky, kde zpívala a tančila. Když pak dostala nabídku stát se manekýnkou, rázem bylo zdravotnictví passé a modrooká blondýnka s perfektní postavou se přestěhovala do Prahy. A z módního světa byla odjakživa ke světu filmu a divadla jenom krůček, který se podařilo udělat i Marii. V roce 1955 zaujala na přehlídkovém mole režiséra Jiřího Sequense, který jí nabídl roli ve filmu Větrná hora. Vzápětí začala hrát v divadle, pak přišel v roce 1957 film Bomba a o rok později povídkový film Vojtěcha Jasného Touha. A když vzápětí začal režisér Martin Frič připravovat pohádku Princezna se zlatou hvězdou, nabídl Marii Kyselkové jednu z vedlejších rolí.

Princezna Lada a princ Radovan (Josef Zíma)

Obrovská škola za pár kaček

Původně měla hrát jednu z princezen, které se ucházejí o přízeň prince Radovana. Jenže zaúřadovala náhoda. Původní hlavní představitelka Miriam Hynková vážně onemocněla, a tak ji režisér musel přeobsadit a roli Lady svěřil Marii. „Nejraději vzpomínám na první scénu, která byla ze zámecké zahrady. Ve skutečnosti se odehrávala v rozkvetlé pražské Stromovce, tam hopsám přes záhon a zalévám květy. Ten záhon plný živých květin a celá atmosféra scény se mi zdály okouzlující. Při natáčení jsem ale zažila i zklamání. Myslela jsem, že jako princezna budu mít víc šatů, že se budu převlékat a módit. To se mi však nepodařilo, nakonec jsem kvůli myšímu kožíšku vystřídala jen troje. I když překrásné,“ prozradila.

S Josefem Zímou po letech

Natáčení s velkými hereckými osobnostmi, jakou byl František Smolík, Stanislav Neumann či Theodor Pištěk, bylo pro Marii velkou hereckou školou. „Já jsem tam byla taková puťka, protože to byli takoví herci, že jsem jenom čuměla. Byli to mistři, k nimž jsem si netroufala ani se přiblížit. Mými kamarády byli Pepík Zíma (princ Radovan) a Pepík Vinklář (kuchtík Janek), protože jsme byli mladí,“ vysvětlila. Současní herci by se jen ušklíbli, kdyby jim někdo nabídl takový honorář, jaký tehdy dostávala Marie Kyselková za Ladu. Za jeden natáčecí den činil 240 korun, ale byl konec 50. Let, a tudíž úplně jiná doba. „Byl to celkem výjimečný honorář. Poměrně velký. Ale já jsem všechny peníze posílala mamince. Jak s nimi naložila, už si ani nepamatuji, já toho tehdy moc nepotřebovala, nekouřila jsem ani nepila,“ řekla paní Kyselková. Největší muka si ale vytrpěla kvůli zlaté hvězdě, kterou jí každý den znovu a znovu lepili na čelo. Jizvu má po ní dodnes.

Patnáct let velké tolerance

Se svou princeznou Ladou měla jedno společné – stejně jako ona našla ke konci pohádky štěstí po boku svého prince. Zamilovat se do herce Petra Haničince ale stihla ještě před první klapkou a v době natáčení již byla těhotná. „Byl mojí první láskou. Setkali jsme se, když mi bylo dvacet, on byl právě v rozvodovém řízení se Štěpánkou Haničincovou. Okamžitě jsem se zamilovala. Petřík byl opravdu krásný chlapec, silná osobnost, velmi ctižádostivý a velmi pracovitý,“ vychválila s odstupem času svého prvního životního partnera. Velkých gest jako v pohádce se ale nedočkala. „Položil přede mě formulář s tím, že jdeme na Staroměstskou radnici. Nebylo to nic poetického, to ne. Dokázal vyjádřit city a mnohokrát krásně, ale oficiality neměl moc rád. A ani na svatbu si už moc nepamatuji, ale muselo to být v létě, protože jsem měla šatičky s krátkými rukávy,“ zavzpomínala.

Petr Haničinec byl její první láska

Pohádkového štěstí až do smrti se ale po Haničincově boku nedočkala. I když pro manželství a rodinu obětovala svoji kariéru a starala se výhradně o společného syna Ondřeje a domácnost, nepomohlo to. Haničinec zkrátka nebyl rodinný typ a ona mu celých patnáct let tolerovala jeho ‘noční život‘. „Líbil se děvčatům a ženám a ony se líbily jemu. Já jsem byla jeho druhá manželka, potom se oženil ještě dvakrát. Rozchod mě velmi bolel a byla jsem nešťastná. Brzy po rozvodu jsme ale už zase spolu vycházeli dobře a dokázali jsme se domluvit,“ vyprávěla v rozhovoru pro deník Aha!.

Toho pravého nakonec našla

Nakonec se na ni štěstí v lásce přece jen usmálo, a hodně brzy. Zhruba tři měsíce po rozvodu ji kamarádka pozvala na svatbu své sestry, a tam se seznámila se svým druhým manželem, o dvanáct let mladším zubařem Vladimírem Demkem. „Bylo to také štěstí shůry. Když jsem se podruhé vdala, tak logicky, aby bylo manželství naplněné, jsme chtěli děti. A narodily se nám dcery Alžběta a Žofie. Děti jsou to nejlepší, co od života mám,“ vyznala se bývalá herečka. Se zubařem prožila čtyřicet let, dokud neodešel na věčnost, pohádkový život ale prý ani po jeho boku nezažila. „Přežili jsme spolu tak dlouho díky tomu, že jsem takový obrušovač konfliktů. Já tu pohádku opravdu moc neprožívám,“ povzdychla si.

S dcerou Žofií, která pracuje jako maskérka

Dlouhá léta byla manželkou a matkou na plný úvazek, jen si občas přivydělala domácími pracemi pro různé podniky. Zaměstnat se nechala až v důchodu, pracovala jako vrátná na vysokoškolských kolejích na pražském Strahově. Práce s mladými lidmi ji bavila a oni si také bývalou herečku velmi oblíbili. V poslední době ji ale trápí vážné zdravotní problémy. Již před lety musela podstoupit operaci páteře, v níž má šrouby, přesto se bolesti zad znovu ozvaly. „Ještě nedávno jsem si zašla i na pivo. Ale jak to se mnou bude dál, to si opravdu neumím představit,“ postěžovala si. Před pár dny oslavila Marie Kyselková osmdesátiny, v nejbližších dnech však bude muset znovu do nemocnice. Sužují ji totiž takové bolesti, že jí vzaly i chuť k jakýmkoli oslavám. Je prý ráda, když přejde z postele na gauč, na toaletu a zpět. „Ty bolesti jsou tak nesnesitelné, že nemůžu ani spát, nic mě nebaví a všechno mě bolí. Doufám, že mi aspoň na chvíli díky kapačkám pomůžou, abych maličko mohla fungovat,“ postěžovala si serveru VIPstory.cz a dodala: „Takhle jsem si to stáří nepředstavovala.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská