Přežil svou smrt, čtyřikrát se oženil, miloval ženy i alkohol… Dramatická úskalí Petra Haničince, který se tvrdě pral se životem od samého začátku. Tajnosti slavných
25.07.2015
Foto: ČT
Popisek: Působil zachmuřeně a jako pořádný vztekloun. Ve skutečnosti byl ale nezapomenutelný Petr Haničinec velkým milovníkem života.
Idol žen a dívek 70. let se dal k divadlu vlastně z trucu. Občas měl rád alkohol, nadělal spoustu chyb a miloval ženy. Čtyři z nich si dokonce vzal. Které krásky dokázaly dominantního vzteklouna dostat do chomoutu?
Mimořádně charismatický muž byl nejen skvělý herec, ale také vynikající klavírista a zpěvák. Herectví však u něj nakonec zvítězilo, i když otec měl o jeho budoucnosti úplně jinou představu. Byl dramatickým typem, ztělesňoval silné, rozhodné a mužné postavy. Prožil neuvěřitelně barvitý život, plný výšin i propadáků. Napohled působil poněkud zachmuřeně, proto se o něm také tradovalo, že je pořádný vztekloun. Ve skutečnosti byl ale velkým milovníkem všech krás života. Dřív řval, než plakal, byl zkrátka jako trvale přetopený kotel, plný citu a emocí. Díky tomu se také mohl stát výtečným hercem, skvělým dabérem, vynikajícím řečníkem i recitátorem. Miloval ženy a byly doby, kdy se nevyhýbal ani alkoholu, nikdy se to ale neprojevilo na jeho práci. Za celý život jí odevzdal spoustu, na své životní cestě ale udělal také řadu chyb, kterých si byl dobře vědom a dokázal je také přiznat.

V roce 1956 v historickém dramatu režiséra Otakara Vávry Proti všem
Kvůli svému snu utekl z domova
Narodil se 15. září 1930 v Pardubicích, v rodině poštovního úředníka Josefa Haničince a jeho ženy Marie, a na otcovo přání začal studovat Učitelský ústav v Chrudimi. Později ale přestoupil na trutnovské gymnázium a nakonec utekl z domova, protože se chtěl stát hercem. Jenže tatínek se tak rozčílil, že ho odmítl během studií živit, a tak si Petr vydělával na živobytí jako klavírista v barech a s Vošického orchestrem. Přihlásil se na Státní konzervatoř, která byla záhy přejmenována na DAMU, a vystudoval herectví pod vedením profesorů Nedbala, Lukavského a Krejči. Když později přišly herecké úspěchy, tatínek obrátil a tvrdil, že vždycky věděl, že jeho syn bude hercem.

S druhou manželkou, 'princeznou Ladou' Marií Kyselkovou
Po studiích nastoupil Petr Haničinec na rok do pardubického divadla, další dva roky strávil v Armádním uměleckém divadle pod vedením E. F. Buriana, pak hrál v D 34c a v Divadle Stanislava Kostky Neumanna, aby v roce 1962 zakotvil na více než tři desetiletí v pražském Divadle na Vinohradech a nastudoval v něm téměř sedmdesát rolí. Tíhl k charakternímu herectví, svůj poněkud hřmotný, hrdinský zjev podtrhoval příjemným, hlubokým a neobyčejně neochvějným hlasem. Již svým charakteristickým zjevem byl předurčen pro postavy různých složitých charakterů padouchů, zločinců, zrnitých a furiantských chlapů s vnitřním temperamentem a elánem.
Soudruh, padouch i policajt
Před filmovou kamerou začínal v polovině 50. let epizodními či vedlejšími postavami vojáků, i když si v tomto období ‘střihl‘ i životopisnou roli Ondřeje z Hvozdna v historickém filmu Otakara Vávry Proti všem. Větší i výraznější filmové úlohy mu přineslo až období normalizace, kdy se objevoval v rolích stranických funkcionářů, dělnických ředitelů či kriminalistů. Kromě tendenčně zabarvených filmů ale hrál i v psychologických projektech a řadě populárních televizních seriálů. Před filmovou kamerou stanul naposledy v roce 1995 jako zástupce ředitele v režijním debutu Ireny Pavláskové Čas sluhů.

S Radoslavem Brzobohatým na jevišti Divadla na Vinohradech v představení Král Krysa
Nezanedbatelná je i jeho práce v dabingu, propůjčil svůj hlas mimo jiné inspektoru Colombovi či koktavému císaři Claudiovi. Byl znám také svou prací na dětských projektech. V roce 1982 získal Cenu Svazu českých dramatických umělců a o dva roky později si za roli Hovory v seriálu Dobrá voda vysloužil Cenu Zlatý květ. Již o tři roky později byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 1996 získal Křišťálovou růži za poezii a za celoživotní umění v dabingu mu byla udělena Cena Františka Filipovského. Ke konci umělecké kariéry mu byl v roce 2000 udělen titul Senior Prix.
Talent, který zahodil navždy
Přestože u něj nakonec zvítězilo herectví, v dětství byl velmi nadějným klavíristou. „Když mi muzika zavoněla, vydržel jsem cvičit i šest hodin denně, a dokonce jsem mnohdy chodil místo do školy hrát na klavír ke kamarádovi,“ vzpomínal později Petr Haničinec. Přesto se zřekl možnosti nastoupit rovnou do třetího ročníku hudební konzervatoře a raději šel studovat herectví. A od té doby už jako profesionál nikdy na klaviaturu nesáhl.

S Jiřinou Švorcovou v seriálu Žena za pultem
Nebyl jenom hercem, ale také občasným zpěvákem, přesněji řečeno recitujícím či intonujícím hercem v různých drobných či muzikálových skladbách. Například na gramofonových deskách se uchovala písnička Matka měst, kterou nazpíval s Olgou Blechovou a Waldemarem Matuškou za doprovodu Tanečního orchestru československého rozhlasu Praha. Účinkoval dokonce i v muzikálech, například v původním autorském projektu Richarda Pachmana Babička, v klasickém muzikálu Šumař na střeše či v Tylově a Škroupově Fidlovačce. Jeho pěvecké umění zachytila i televize, když si ho vybrala do pořadu o zpívajících hercích pražského Divadla Na Vinohradech, natočeného pod názvem Písničky vinohradských.
Celý život pod taktovkou lásky
Úplně první, spíš ještě dětskou lásku prožil ve čtrnácti letech, během druhé světové války. Jeho vyvolená nosila schovanou židovskou hvězdu, ale zamilovaný Petr nehleděl na nebezpečí a trval na tom, aby byla při jejich procházkách vidět. Beze strachu chtěli všem ukázat, že není zač se stydět. „Byli jsme blbě odvážný,“ komentoval to po letech v dokumentu České televize. Svou první manželku Štěpánku Hubáčkovou, poté dětmi zbožňovanou Štěpánku Haničincovou, poznal na DAMU. Vzali se ještě za studií a měli spolu dceru Alexandru, hned po absolutoriu je ale rozdělila práce. Zatímco pro Petra se stalo domovem divadlo v Pardubicích, Štěpánka zamířila do Československé televize v Praze. „Byla to inteligentní a shovívavá dáma a já myslel, že zvítězí nad mou choleričností,“ říkával o ní Haničinec později.

V seriálu Cirkus Humberto
Jeho druhou ženou se stala Marie Kyselková, jejíž nejznámější a zároveň poslední rolí byla princezna Lada v pohádce Princezna se zlatou hvězdou. Byl její první láskou a během natáčení legendární pohádky už vtěsnávala vzdouvající se bříško do úzkých šatiček, protože čekala jeho syna Ondřeje. „Petra jsem velice milovala a doufala jsem, že to bude na celý život,“ vzpomínala na něj. Věrní si sice nebyli, přesto spolu prožili patnáct let. Když ale začal Petrův románek s rozhlasovou moderátorkou Evou Kopeckou, podala Marie žádost o rozvod. S Evou se Haničinec seznámil na jednom večírku, kde jí prý pokynul od klavíru, protože se mu líbila. Podílel se pak i na výchově jejího syna Čestmíra, přesto se nakonec rozvedli. Údajně protože byli oba příliš dominantní.
Dobrá víla, která ho zachránila
Začátek čtvrtého manželství byl jako vystřižený z romantického filmu. O dvacet let mladší zlatnice Radka napsala svému milovanému herci obdivný dopis a on prostě odpověděl. Tak prý začala velká láska. V prosinci 1995 se Haničincův život obrátil vzhůru nohama. Stal se účastníkem hromadné dopravní nehody na dálnici D1 u Humpolce, při níž se vážně zranil. Dva měsíce strávil v bezvědomí, prožil klinickou smrt a jeho uzdravení se rovnalo téměř zázraku. A právě Radka mu pomohla dostat se z depresí, jimiž po autonehodě trpěl. Prožili spolu dvacet let a stála při něm do poslední chvíle.

Čtvrtá svatba s fanynkou Radkou
O šest let později prodělal při vystoupení cévní mozkovou příhodu, jejíž následky se podařilo akutní operací odvrátit. V posledních letech se uchýlil do domku v Bratronicích, který mu sehnal hudebník Karel Vágner. Trpěl cukrovkou a kvůli rakovině tlustého střeva musel podstoupit i velmi vážnou operaci. Ani ta mu ale nepomohla nad zákeřnou nemocí zvítězit. V posledních týdnech byl upoután na lůžko a pečovala o něj jeho žena Radka. Petr Haničinec zemřel 7. listopadu 2007. Bylo mu 77 let.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Adina Janovská